Seveřan

3.

,,A heleme se copak to tu je........” Bože, oni mě našli. Oči mám zavřené a modlím se, přemítam co se mnou udělají když ten muž dopoví to, co chtěl říct ,,.....je tu srnka." Oddechla jsem úlevou, ale nebezpečí nekončí, kdokoliv si mě ještě může všimnou. „Byla by hezčí kdyby nebyla střelená, Frede"
,,Koukni se na ten šíp, vypadá jinak než používaj lovci, Máro" ,,Že by to byly pytláci?" ,,Nemyslím si, ti používají speciální šipky. Ti nepoužívají takhle masivní šíp, Georgie”. „Počkejte, řekl jsi masivní šíp Dany?” ,,jop, co se děje? Je to něco strašidelný ho, Starouši?” řekl Dany. ,,Možná. Možná ne. Ale jedno vím jistě, tyhle šípy využívaj Seveřani." ,,Kdo jsou Seveřani?” zeptá se Georgie. ,,To jsou lidé, kteří žijí na nejsevernějším místě z týhle propadený země. Přezdívá se jim obři ze severu. Prý to jsou obří válečníci, kteří nahání hrůzu i těm nejlepším bojovníkům z Liyesu. Obsadili hrad který sloužil jako kontrolní věž." Řekl Starouš. ,,Tahle srnka by ale s takovým zraněním moc daleko nedošla.” řekl nějaký mladík. Starouš se zděsil ,,musíme pryč, pokud nás tady najdou, bez váhání nás zabijou.” ,,počkej, to myslíš vážně?” zeptal se zděšeně Goergie. Podle hlasu soudím že je ještě hodně mladý. „Smrtelně vážně. Víš jak dlouho tu leží Oto?” ,,No nerad hádám, ale řekl bych že je mrtvá tak 5 až 15 minut víc ne” odpověděl mu mladík. ,,Ležet tu může klidně dýl, ale tím si nejsem jistej. Když ji zasáhli tak mohla ujít tak 200 až 250 metrů. Byla to dobrá střela, ale o pár centimetrů minula srdce, to jí prodloužilo život. I když jen o pár minut.” ,,Musíme zmizet a to co nejrychleji, Seveřani si nenechávají svojí kořist pláchnout.” řekl Starouš s obavami v hlase. ,,Kam máme jít? Nevíme jakým směrem máme jít aby jsme se s nima nepotkali.” ptali se nějací chlapy přes sebe, že jsem nedokázala poznat kdo mluví.
,,Jednoduché, když to jsou Seveřani a chcem se jim vyhnout, tak nejlepší cesta je na jih.” řekl Dany. ,,Výborně synku, učíš se rychle. Teď rychle pryč, chlapci vy zameťte stopy, i když půjde poznat že tu někdo byl, nebudou ale vědět počet." ,,Jasně šéfe.” odpověděli jednohlasně.

Chvíli jsem je ještě slyšela, potom bylo ticho. Pár minut jsem ještě počkala, a vylezla jsem ven z té pukliny ve skále.
Teď musím rychle odejít pokud sem přijdou ti Seveřani jsem nahrána. Rozejdu se a najednou cítím neskutečnou bolest v kotníku. Samozřejmě že zase spadnu. Úplně jsem zapomněla že jsem si zranila kotník při předchozím pádu. Když se zvedám tak jen cítím jak ZASE PADÁM. Ale padala jsem né zpátky na zem ale ze STRÁNĚ. Kutálím se dokud nenarazím na strom a neupadnu do bezvědomí.......

Tak trochu kratší kapitola, ale děje tu je spousta tak co myslíte? Najde ji skupina seveřanů nebo ji najde jenom jeden? Nebo se připojí zpátky ke karavaně? Co když se sama zachrání a  odejde do královského města aby si tam našla práci? Nebo tam umře, buď zmrzne anebo ji sežerou divoká zvířata? Možná na následky zranění? Nebo máte jiné nápady, jak by to mohlo pokračovat? Pište do komentářů, už se na ně těším 😉.

(PS: A jestli si myslíte že bych nezabila hlavní hrdinku, tak se pletete. Já bych klidně dokázala zabít hlavní postavu a nahradit ji tak aby to vypadalo jako že to vůbec nebyla hlavní postava.)