NEVER Alone

5. kapitola

To si dělá srandu !

"Cože ?!" můj hlas musel jít slyšet přes polovinu ulice.

"Jak už jsem řekla-"

"K*rva ! Já nejsem hluchá !" cítím jak to ve mně vře. Pohár horké vody, co právě přetekl.

"Mohla by ses laskavě-"

"Uklidnit ?! Jak bych jenom mohla ?!"

"Normálně, sedni si a-"

"Já si sakra nese-"

*Plesk*

Schytala jsem pěknou facku. Bolest jsem v této chvíli necítila. Je taková osina zadku, ale co mi zbývá. Posadila jsem se na nejbližší židli a čekala, až začne mluvit.

"Rozvádím se s tvým otcem, takže jsme si museli rozdělit majetek a vyřídit spoustu papírování, ale už to máme..."

"R-Rozvádět se ??" tohle už není vtip. Myslí to skutečně vážně...

"Přesně tak. S tvým otcem jsme se dohodli, že půjdeš ke mně. Je tím pádem jasné, že se přestěhuješ se mnou." ne, ne a ne ! Tohle je jen zlý sen, snaží se, abych změkla.

"A kam půjdeme ??"

"Daleko, hodně daleko odsud. Školství i tví kamarádi to již ví, nemusíš se zbytečně bát."

"To se jako budu muset přejmenovat ?? Mě se mé jméno : Alexandra Elisabeth Mayerová líbí..."

"Ale i jméno Alexandra Elizabeth Baileyová je pěkné, ne ??"

"To si myslíš tak akorát ty !" já tupec si už myslela, že bude dnešek můj nejlepší den života. Omyl, zase... Proč mi štěstí aspoň pro jednou nemůže přát déle jak 2 hodiny ?? Víte, co by mě teď uklidnilo ?? Šálek nebo spíš kýbl studený vody ! Do svatého polena na stropě, smůla se lepí na paty jen mě !

"Chci tady zůstat, klidně s tátou..." prosím, ať mě tady nechá. S těma, co mám ráda a kde se je to podle mě nejlepší.

"Radši bys byla s tátou než se mnou ??"

"To jsem neřekla..."

"Ale naznačila jsi to..." zní celkem smutně, ale přece nejsem taková mrcha, abych ji lhala přímo do očí. Nic z toho, co si myslí, jsem NEŘEKLA.

"To si myslíš ty. Já chci jen tady zůstat.."

"To už jsem slyšela.."

"Ne, vážně ??"

"Tyhle pitomé vtípky si nech na děti stejného věku jako jsi ty !"

"Co, mami, kruci nechápeš na tom, že nechci ODJET ?!" poprvé jsem zapnula svůj ječák na 110%. Když už mě nutí křičet, tak ať to slyší pořádně !

Uslyším dupot ze shora. Někdo jde...

"To jaký byl ultrazvuk ?! Nemůžete hernajs držet huby ?! JÁ koukám na bednu, aspoň něco užitečnějšího než řvaní jako šimpanzi v ZOO !"

"Ods*r si, k*kote..." hele mamko, kroť se. Tenhle dům tu má ještě chvíli stát.

"Taková št*tka jako ty, mi nemá, co říkat !"

"Tak se nezblázni..." to už se táta zřejmě naštval. Zajímalo by mě, proč se tak hádají. Vždycky tak spolu skvěle vycházeli.. Najednou bum a nepromluví ani větu bez nadávek.

"Skončili jste ??" nechte mě už odejít ! Nehodlám tu strávit už ani minutu ! Nechala jsem je tak jak jsou a vyrazila jsem směrem k pokoji.

"Kam to jako jdeš ?!" vyjel na mě fotr. Po chvíli jsem ucítila jeho ruku na mém zápěstí.

"Nesahej na mě !" lehce jsem se vysmekla z jeho sevření. Když jsem šla nahoru do schodů, otočila jsem se na něj. Nevypadal moc nadšeně, ale to je mi úplně u prd*le. Tenhle chlápek a ženská jsou hrozní tajnůstkáři. Protože nedokážou být ke mně upřímní, tak nechci být ani já na ně.

Cestou nahoru jsem mi hlavou honily smíšené myšlenky. Potkám nádherného kluka, ale kvůli rodičům jsem musela odejít dřív. Je tak boží..

Otevřu dveře od svého pokoje. Prvně, kam zamířím, je moje úžasná postel. Rozválím se. Měkká jako obvykle. Otevřu oči, můj obzor zaujme strop. Žlutá vyblitá barva.

*Týden...* uslyším svůj vnitřní hlas.

Rychle vstanu. Ze zlosti jsem začala mlátit do polštáře, na kterém jsem ležela. Jsem tak hrozně N-A-Š-T-V-A-N-Á !!

Když se po chvíli podívám na to, do čeho jsem mlátila... Je to napadrť. Úplně splasklý, tak doufejme, že to bude v pohodě. Určitě se mi bude spát suprově. Protřepu ho a položím ho zpět na jeho místo.

Měla bych svý partě zavolat. Mám už jen týden, než odjedu z tohohle města. Vytáhnu si mobil a zavolám číslo Jacqulie. Po nějaké době vytáčení to konečně zvedla.

"Ahoj Alex, tak co doma ??" zazněl její jemný hlas.

"Ahoj Jacqulie... Víš, právě o tom se chci-" nedokázala jsem ani dokončit větu, protože se z mobilu ozval strašný rachot. No jo, naše velice hlučná skupina bláznů.

"Hej, Jacqulie..."

"Nazdar Alex !!" to je fakt kr*tén, skoro mi svým hlasem protrhl ušní bubínek. Já toho Willa zabiju, až se zítra uvidíme !

"Díky Wille, nechtěl si to říct ještě hlasitěji ??" řekla jsem sarkasticky. Will jako jediný z nás nesnáší, když mluvíme se sarkasmem. Proto zbožňuji jeho výbuchy vzteku :D

"Hele, nech-"

"Drž pusu, Wille, jsme ještě v kavárně !" to musela být Siera a její lekce slušného chování. Potichu jsem se zasmála.

"Siero, nech ho vydechnout, je to stále dítě.." Dede s ostatními propadl v obrovský smích, jednoznačně i já. Neviděla jsem obličej Willa, ale musel být komický.

"Už nám řekni o co jde, Alex !" to nebyl nikdo z naší party, to byla Angel !

"Promiň, Alex, ale tihle týpci trvali na tom, ať to dám nahlas..." jak očekávané.

"To je úplně v pohodě. Koukám, že je tam ještě Angel.."

"Lidi !" zajímalo by mě, co je to tentokrát...

"Alex nás vidí ! Řekla, že kouká, že tu máme Angel ! Panebože !" Dede, to jsi fakt zabodoval. Pecka ! Myslím, že nejsem jediná, co si to myslí...

"Jasně..." jsou mi to teda číslo. Ale nemůžu mít jim to za zlé, mám je na to až moc ráda. Patříme do jedné skupiny psychoušů.

"Takže Alex, co jsi nám chtěla říct ??" vytrhla mě ze snění Siera. Teď jim to musím říct... Hned...

"Víte..." nemám to srdce jim to říct. I já bych byla mimo kdyby mi to takhle někdo řekl. Stali jsme se nejlepšími přáteli už od prvního setkání. Připojila jsem se k nim jako poslední, a jako první odcházím.

"No tak, Alex... Co se děje ??" ozvala se starostlivě Jacqulie. Musím se pořádně nadechnout a vydechnout. Snad to vezmou líp jak já.

Odmlčím se na malou chviličku. Potřebuji víc, ten já však nemám.

"Blbě se mi to říká.. Ale stěhuji se, za týden..." hrobové ticho právě nastalo.

Tak jo. Další kapitolka je úspěšně za námi ! Přiznávám, že tahle byla extrémně nudná, ale i trochu normality tam musí být, snad mi rozumíte ^-^ Pokud se vám líbilo, tak budu neskutečně ráda (zajímá mě, jestli to dočetl někdo až sem :D) Mám své čtenáře moc moc moc ráda ❤ Budu ráda, když se v komentářích vyjádříte, jestli chcete ^-^ Omlouvám se za chyby a překlepy -.-

© Teddy