NEVER Alone

3. kapitola

Cestou do školy se nic zvláštního nestalo. Hodně jsem se loudala, protože mě trápí rodiče a ten podivný sen. Když si jen představím jeho obličej, dělá se mi zle. Pro jistotu jsem si sáhla na záda, na místo, kde mi ve snu vyryl značku. Nic tam není, takže se nemám čeho bát. Doufám. Ať se snažím, jak jen chci, nemůžu se uklidnit.

Než jsem se nadála, stála jsem již před danou budovou, kterou nazývám každodenní otrava.

"Hej Alex !" lekla jsem se. Tak známý hlas a přitom se vždycky k smrti vyděsím.

"Bože Jacqulie.. Přestaň s tím...." Dneska toho mám vážně pokrk. Nejdřív mě napadne pošuk s nůžkami, taťka mi vlepí facku a teď tohle. Jen abyste věděli, tohle je Jacqulie la Fonte. Je to jedna z mých nejlepších kamarádů. Má krásné delší světle hnědé vlasy, které ji splývají kolem elipsovitého obličeje. Její oči bych poznala snad kdekoliv. Tmavě oříškové perličky jsou tak krásné, řekla bych i nejkrásnější z celého okolí. Jacqulie dokážu popsat jedním slovem, princezna. Šaty s krajkami nebo vyšívané hedvábím nosí pořád. Podle mě na ni taková osobnost naprosto sedí.
"Půjdeme ??" usmála se na mě, ukázala i své rovné zuby.

"Jo, jasně." nevím, jestli můj falešný úsměv zabral, ale asi jo.

Otevřeli jsme velké dveře od školy a vstoupili jsme dovnitř. U skříněk jsme potkaly zbytek naší party. Jsem docela mimo, takže si moc nepamatuji, co si přesně říkali. Jen jsem za nimi chodila, spíš mě vláčeli za sebou. Obvykle by mi to vadilo, ale dnes fakt nemám náladu.

Vešla jsem do místnosti zvaná třída 4.B. Hlučná jako obvykle. Neváhám a zasednu ke své lavici. Vytáhnu si svůj dotykový mobil. Hudba. Jedna z věcí, co miluji. Pustím si nějakou písničku do sluchátek. Takový příjemný pocit, když vás nikdo neruší. K*rva, teď jsem to zakřikla, protože mi někdo poklepal na rameno. Otráveně jsem se otočila.

"Co se děje ??" řekla jsem a sundala si jedno sluchátko.

"Vidím, že dneska nemáš svůj den..." měla takový smutný výraz na tváři.

"Ne to ne. Promiň..."

"Jsi doopravdy v pořádku ?? Už od rána jsi celá bledá..." zněla tak starostlivě.

"V pohodě. Nic mi není, Siero..."

"Budu ti věřit.." i když to řekla, nebyla moc přesvědčivá. Je mi to blbý. Bojí se o mě a já ji lžu. Částečně. Jsem v pořádku, jen mě ty incidenty tíží, nic víc.

"To je skvělé, že ti je dobře. Chtěli jsme tě pozvat do kavárny, půjdeš ??" byla tak živá a veselá. Nemohla jsem odmítnout.

"Jo klidně. Bude to zábava."

"Ty souhlasíš ?? Super !!" potomhle se vrátila k partě. Jasně, jsou jen kousek ode mě, ale nechci i jim zkazit náladu.

Zazvonilo. Spolužáci se rozprchli jako myši. Zhasla jsem obrazovku a sluchátka jsem strčila do kapsy. Naše učitelka sociálních věd přišla do třídy. Brýle a vysoký drdol jako obvykle. Odvrátila jsem od ní pohledem. Zapla jsem si display mobilu, ukazoval 8.02. Bože, mám celých 6 hodin před sebou.

"Utište se, vy opice ! Máme tady novou studentku, tak se laskavě uklidněte !" nemůže ten svůj ječák nechat sklapnout. Třeští mi zní hlava. Ale taky mě zajímá ta nová holka.

"Vstup dovnitř. " všichni se otočili směrem ke dveřím. Po chvíli se otevřely. Do třídy přišla celkem drobná dívka.

"Dobré ráno. Jmenuji se Angel Lawrence. Moc mě těší..." většina kluků na ni okouzlením zírali. Je hezká, ale i ona má nějakou negativní stránku. Zvláštní holka. Vlasy má obarvené na světle fialovou, skoro až do bílé. Je oblečena v černo-bílých šatech s krajkami a oddělenými rukávy. Horní část oděvu je zdobena límcem. Zde má tmavou mašličku stejně tak, jako na dalších místech dolní části šatů. Pruhované nadkolenky zvýrazňují její dlouhé štíhlé nohy. Ve vlasech má sepnutou čelenku kočičích oušek, jak... dětinské. Mělo by jí být 15, ne ??

"Takže Angel... Sedni si třeba tam." ukázala na lavici, která je o 2 místa přede mnou.

O přestávce jsem si chtěla zase pustit hudbu, ale přišla ona.

"Ahoj.." je to tak plachá a křehká dívka, určitě by se mu v rukou rozpadla.

"Ahoj Angel." ne, že by se mi nějak zlepšila nálada, ale nechtěla jsem být na ni hnusná.

"Víš, jsem tu nová, jak sis asi všimla a nikoho tady neznám. Nemůžeme být kamarádky ?? Ještě k tomu na mě všichni kluci koukají..." to je teda postřeh. Ani se ji nedivím, její šaty končí sotva po zadek.

"Všimla jsem si..." zasmála jsem se, na to se uchechtla i ona.

"Ráda budu tvojí kamarádkou..."

"M-Myslíš to vážně ??" byla z toho úplně vyjevená.

"Samozřejmě..." má příliš neobvyklé reakce, ale je to roztomilé.

"Wau, ty jsi to nová holka !" děkuji, že jsi mi skoro přivedl infarkt.

"Díky Wille, dostala jsem srdeční zástavu..." Angel se jen nevinně zasmála. Pokud je tady Will, tak se za chvíli objeví i zbytek skupiny.

Měla jsem pravdu.

"Takže.. Když už jsme takový kamarádi, nechceš se k nám připojit ??" Jacqulie by se měla přestat spřátelovat jen tak s někým.

"To bylo rychlé..."
"Souhlasím, Alex..." nahlas jsem zasmála s Dedem. Vždycky jsem ho brala za svého staršího bratra, kterého jsem neměla.

"Co je špatného na tom, že pozvememe naši spolužačku na kávu ??" měla bych se začít bát, Siera to bere vážně.

"To, že třeba nepije kávu !" propadli jsme v hlasitý smích, tedy kromě Siery.

"Paka, smějete se jako psychopati !" Je to tak, jak to má být. Klidná dívka, co si umí zachovat chladnou hlavu v každé situaci. Ale popravdě...

"E-Ehm... Alex, jsi v pořádku ??" nechci odpovědět...

"O-Omlouvám se Alex, dotkla jsem se tě ??" Siera je tak neskutečně hloupá.

"Jasně že jsem, dělala jsem si prču !" poprvé jsem za tenhle den na sobě vykouzlila upřímný úsměv. Uslyšela jsem vydechnutí. S radostí jsem silně poplácala Sieru po zádech, až se z toho zakuckala. Nasposledy jsme se zasmáli, protože v tu chvíli zazvonilo, tím pádem jsme se museli vrátit do lavic. Jsem si jistá, že Angel s námi půjde.

Konečně uběhlo celých hodin. Není důvod na co čekat, takže vyrážíme.

Vešli jsme do kavárny a rovnou jsme obsadili stůl č. 4. Byla to doopravdy sranda. Chvíli jsme si prohlíželi nabídku, všechno vypadalo tak lahodně, úplně se mi sbíhaly sliny. Chtěla jsem zavolat číšníka, však najednou jsem ho spatřila...

Dámy a pánové, chlapci a děvčata, další kapitola o 1000 slovech je za námi. Ani nevíte, jak mě to baví ^-^ Doufám, že se aspoň trochu líbilo :') Když se k nám přidají další čtenáři, budu neskutečně ráda ♡ Komentujte a vyjádřete svůj názor :) Omlouvám se za chyby a překlepy -.-
P.S. Děkuji Jachiru, která mi pomáhá vyvíjet příběh do tohohle :)

☆Teddy