Vyprošťovák

II.

Franz pov.

Zrovna odešli poslední zákazníci když se dveře znova otevřou , už už chci dannou osobu poslat k šípku že už máme zavřeno když si všimnu že to je znova Rézi.

"No ahoj ,dlouho sme se neviděli co?"
Začnu protože se od ní pozrdravu asi nedočkám.
"To jsem ti tak moc chyběl?" rejpnu si do ní
Ale vážně by mě dost zajímalo co se stalo že se vrátila tak brzo.

Její tvář zatím nabrala růžové barvy. Je roztomilá. Cože? Na co to myslíš,je to jenom kamarádka.
" Ha ha,moooc vtipný , ne v mým baráku údajně uniká plyn a já nemám kam jinam jít"
" Ty si mi ale štístko " wtf ? Bože co sem to zase řek "

"Maky se mi snaží najít nějakou střechu pod kterou bych mohla složit aspoň na noc hlavu,abych nemusela spát pod mostem"

Má to být nabídka osudu? Mám ji vzít?
Seber se a urovnej si to v hlavě proboha!.
Nemůžu ji přece nechat spát pod mostem.

Nádech výdech to dáš.
"Možná bys mohla ,kdybys chtěla možná třeba přespat u mě třeba "
Tvl to sem zase něco zvládnul ,ach můj bože . Cítím jak se mi tváře zalévají ruměncem. Teď mě odmítne stopro . Je to v prdeli.

"Díky moc ,ale nezbavíš se mě až někdy do pondělka nejmíň Určitě" konečně,promluvila a řekla že jo bohudík.

" Já to nějak přežiju , abys nemusela spát pod mostem teda"
Snažím se zamaskovat svojí rozrušenost.
Ušklíbnu se na ní.
"Díky.." řekne mi jako bych jí právě zachránil život.

Kdy vůbec končíš?" Zeptá se přibližně o pět panáků a 3 drinky déle už trošku víc mimo
" a kde bydlíš? *Škyt*"

Ajeje asi jsem jí nalil trochu moc.

"Končím přibližně za půl hodinu a bydlím nedaleko v obytný oblasti, pojedeme busem když mi slíbíš že nekoho a nic nepozvracíš. Slibuješ?"
" Pro tebe všechno " usměje se na mně podnapile ( doe eyes)

A kurva, menší problém teda větší problém.
Vezmu si z pod baru kbelík s ledem a zbývající půl hodinu strávím na záchodech pro personál se snahou se toho problému nezvířecky zbavit.

-o pul hodinu a jeden vyřešenej problém později -
Po cestě na zastávku trošku klopýtá ale dorazí v celku , akorát na čas.
Nastoupíme do autobusu a sedneme si na dvě poslední volné sedačky vedle sebe,autobus se rozjede a Rézi brzo začíná usínat.
Vytáhnu z kapsy mobil abych zkontroloval čas

-23:24-

Když už jsem v tom tak si jí i vyfotím jak spí,je neskutečně roztomilá.
Jak plyne čas a cesta ,najedeme na retardér a její hlava se sveze na moje rameno ,moje tváře barví červeň.
[Pzn.aut. tak aspoň je ta krev v tvářích a ne dole ne?]

Sentimentálně si to vyfotím taky.
Už jenom jedna zastávka a jsme tam.
"Rézi,vstávej musíme vystoupit" snažím se jí probrat
"Ještě chvíli mami~" zahuhňá a pokusí se otočit na druhou stranu.
Pousměju se, prej mami to jí ještě pěkně nechám vyžrat.
Autobus zastaví a tak jí zvednu a odnesu až do svého domu. Není to tak daleko.

______

Překvapivě stále spí.
Pomyslím si když jí pokládám na svojí postel a přikrývám jí peřinou . Trochu se zavrtí a zase něco zamumlá . Je roztomilá.
Vyndám si z poličky deku a polštář a odcházím spát na gauč,to však ještě netuším co mě o pár hodin později vzbudí.

Tery pov.

Stojím u prostřed hřbitova a pláču. Pláču nad hrobem beze jména. Z nebe padá hustý déšť. Sotva se držím na nohou. Znova a znova se mi přehrává před očima zkomírající ohýnek života v jejích očích a to všudypřítomný pípání který se najednou přeměnilo na nepřerušovany monotónní tón.