Vyprošťovák

III.

Obsahuje smut a angst

Vážně tohle někdo čte?

_________

Tery pov.
Dneska za mě zaplatil večeři i když sám nejedl.
Přemýšlím zatímco se sprchuju ,tahle sprcha je fakt božská
On je božskej a dneska po mě celej den jakoby zamyšleně koukal.

Vylezu ze sprchy , zabalím se do ručníku a vyfénuju si vlasy .
Když jsou vlasy suché obleču si spodní prádlo a jen tak se prohlížím v zrcadle ,moje oči mi spočinou na zápěstí stále na něm přebývájí načervenalé jizvičky. Rozhodnu se kouknout do poličky pod umyvadlem ,jestli v ní nejsou náplasti.
Otevřu první šuplík,v něm nejsou náplasti ale kondomy, velikosti XL ? Wow .

Nějaké náplasti najdu a přelepím jimi svoje jizvy.
Při zkoumání dalsiho šuplíku za sebou najednou zaslechnu otevírání dveří,pak je chvíli ticho a pak se ozve prudké zabouchnutí dveří.

" Promiň! Já jsem si tam zapomněl mobil!" ozve se zpoza dveří. Jsem úplně rudá když mi konečně dojde co musel vidět.

Franz pov.
Terez se šla osprchovat, už asi před půl hodinou .
A já jsem si zapomněl mobil v koupelně ,ze které už delší dobu nevychází zvuk tekoucí vody a tak se rozhodnu že to risknu a vejdu dovnitř.
Nedojdu ani za práh, před očima se mi zračí pohled na predehlou rézi, má na sobě jenom spodní prádlo.
Okamžitě zabouchnu dveře.
Už je ale stejně moc pozdě.
(problém velikosti XL. lol)
" Promiň! Já jsem si tam zapomněl mobil!" zavolám na ní přes zavřené dveře výmluvně.

V mozku mi začne šrotovat , musím se svého problému nějak zbavit a to rychle.
Nakonec se jako jediné možné východisko mého problému {pzn. autorky 😏😏} jeví si prostě odpomoct a tak se zamknu na záchodě.

-o 15 min. později pár nemravných myšlenek a jeden vyřešenej problém později -

Sedíme spolu na gauči v obýváku
"Fakt se ti omlouvám, já sem si myslel že uz budes oblečená" omlouvám se jí znovu a znovu ,ona je ovšem stále uražená
"Udělám co chceš, hlavně mi odpusť prosím" na to už zdánlivě slyší
"Nanuka a kouknem se na film" nabídne mi
"Dobře" konečně souhlasím i já, podám jí ovladač a jdu do mrazáku pro nanuk .

Když se vrátím v telvizi už běží jakejsi film s post-apokaliptickou tématikou, všude se to hemží zombíky , odevzdám jí nanuka a na chvíli se jdu věnovat všemu jinému než jí (frustrace).

-17:50-
Když se zdánlivě mentálně v pořádku o pár minut později vrátím,venku už je tma.
Sedí na gauči v triku s nemalým výstřihem , poprosí mě abych jí donesl ještě jeden nanuk .
Když se vrátím děkovně se na mě usmívá ale v očích se jí zlověstně zaleskne. Naznačí mi abych si šel sednout vedle ní.
Rozbalí si nanuka a začne ho cucat takovým způsobem že se divím že se neudělá.(ten nanuk)
Já pomalu rudnu a v kalhotách se mi začne znova dělat problém, ona nevypadá že by si byla vědoma toho co dělá.
Přehodím si přes klín polštář a jen doufám že to mučení brzy přestane,ovsem to by mě osud nesměl mít tak rád.

Ona dál cucá ten podelanej nanuk místo mě a já pomalu šílím,boule v kalhotách dál roste a mě už to nicnedělání bolí .
Zkousnu si ret ve snaze přehlušit tu touhu jí teď a tady prostě vohnout. Zakloním hlavu, všechny moje svaly jsou napnuté, potřeba se hlásí o pozornost.

Nakonec konečně ten nanuk slíže a odejde vyhodit dřívko, vrátí se s flaškou alkoholu a skleničkama. Já jsem mezitím relativně zapudil svůj instinkt.
Nalije nám oběma a podá mi sklenici, já jí do sebe zoufale zvrátím a trpím dál ,prsty drtím opěrku a modlím se k bohu aby už to přestalo.
Takhle vypiju asi ještě tři sklenky.
Alkohol se mi mezitím rozšiřuje po těle, až dosáhne mého mozku.
Ona si olízne prst a ve mě se něco zlomí a přitáhnu si jí k sobě do polibku.