𝑳𝒐𝒗𝒆𝒃𝒊𝒓𝒅𝒔 / ʰʸᵘⁿˡⁱˣ

Ten

,,Hyunjine, co jsi to udělal." konečně jsem se vytrhl z jeho sevření. On se na mě jen tupě díval.

,,Co?~ políbil jsem tě," smál se od ucha k uchu.

,,Ne Hyunjine, tohle ne.. Já musím pryč." rozešel jsem se směrem ven z jeho pokoje. U dveří jsem se ještě podíval na něj a on stál na stejném místě a díval se směrem ke mně.

Zakroutil jsem hlavou a odešel z jeho pokoje.

Musíme si dát odstup teď. Nemůžu ho vidět. Ne.

~🐥~

,,Dlouho jsem tě neviděl s Hyunjinem. Udelali jste si něco?" zeptal se mě Chan když jsme spolu seděli na obědě. Dnes jsme byli sami, protože ostatní se rozhodli jít na oběd do restaurace kousek odtud a my dva jsme zrovna nechtěli.

,,Noo,.. ono je to složitější." zasmál jsem se.

A bylo to tak. Hyunjinovi se teď vyhýbám a zatím mi to jde. Už to byly 2 týdny. Hyunjin vypadá, že si na nic nepamatuje, ale já si na to pomatuju celkem dobře.

,,To myslíš jak?" napil se vody.

,,Noo, mezi námi se stalo něco a to asi moc nechci rozebírat, promiň. A právě z toho důvodu se s ním teď nebavím. Možná si na to ani nepamatuje."

,,Dobře, když se o tom nechceš bavit, chápu to."

,,Děkuji. Hele a nechtěl bys dnes přijít k nám na pokoj a mohli bychom se na něco kouknout." zasmál jsem se když jsme si stoupli si tím, že odneseme talíře a půjdeme na kolej.

,,Mohl bych. Lino stejně dneska má něco v plánu tak bych byl stejně na pokoji sám." pokrčil rameny.

,,Lino? Myslíš Minha?" zeptal jsem se. Divná přezdívka.

,,Ano, začal jsem mu tak říkat nedávno a nemá s tím takový problém, jako jsem si myslel, že bude mít." zasmál se.

Vydali jsme se směrem ke koleji a bylo mezi námi ticho. Jen jsme se na sebe podívali když se kolem nás stalo něco vtipného.

,,Půjdeš rovnou?" zeptal jsem se když jsme už byli ve výtahu.

,,Asi jo, věci si kdyžtak můžu odnést až potom."

Vyšli jsme z výtahu a šli směrem k nám do pokoje. Odemkl jsem, vešeli jsme a uslyšel jsem nějaké hlasy. Ten první byl Jisungův a ten druhý... Hyunjin. Ne. To ne.

,,Hele nechceme jít radši k tobě?" zasmál jsem se a začal strkat Chana pryč z pokoje.

,,Proč? Však je tu jen Jisung a-" zmlkl když uviděl kdo s Jisungem doopravdy je.

,,Pojď k tobě."

,,Jo, máš pravdu." rozešel se taky se dveřím.

,,Felixi?" ne. Ne. Hyunjin mě viděl, a teď mě oslovil.

,,Ano? My jdeme s Chanem k němu, jen jsem si přišel donést věci. To je vše a já teď půjdu." hodil jsem batoh na zem a tahal Chana dál z pokoje ven.

,,Ne, nejdřív si s tebou potřebuju promluvit." Hyunjin předtím seděl na gauči, ale teď se vydal směrem k nám a Jisung s Chanem na vše jen přihlíželi.

,,Ehm, ale já potřebuju jit k Chanovi, že?" podíval jsem se na Chana a doufal, že mě z této situace nějak dostane.

,,Jo, už potřebujeme jít." Chan si stoupl mezi nás a usmál se.

,,Felixi.." Hyunjinův smutný pohled mě ubíjel, ale takhle je to lepší. Zatím.

,,Musím jít," vyšel jsem z pokoje a zavřel. Chan naštěstí také stihl vyjít a tak tam nezůstal.

,,Měli byste to ale nějak vyřešit. Takhle to nepůjde."