Myslela jsem si že se to už zlepšilo,
Že se všechno zase zpátky vrací.
Ale tvoje slova se nikdy neztratily,
Vždycky našly to jedno místečko,
A bodly jak hluboko mohly.
Tvoje slova se tvoří jak v továrně co nejde zastavit, dokud neskoná.
Bojím se, bojím se tebe, bojím se o tebe.
Ale nejvíc se bojím co se stane dál,
A jak tohle všechno skončí.
Protože konec se už blíží.
ČTEŠ
myšlenky hvězd které nikdy nedopadnou
Poetryprostě moje depresivní myšlenky.. Který zachycují můj život, kterému by nikdo jiný neporozuměl. Jediný kdo mi rozumí jsou slova a řádky, plně mé bolesti a nenávisti.
