ⅩⅩⅡ.

42 6 0
                                    

„Na shledanou." Pozdravila jsem ošetřovatelku při odchodu.

„Tak co?" Dave se zvedl a šel ke mně.

„Naštěstí to nemám zvrtnutý, ale mám prý aspoň dva dny odpočívat, což znamená žádný hry ani jinej sport."

„No vidíš, aspoň nemusíš nic dělat. A promiň za to co se stalo v lese." 

Najednou se dovnitř do čekárny, jestli se to tak teda dá nazvat, nahrnul celý náš tým. Paige ke mně přiběhla a obejmula mě.

„V pohodě?" 

„Jo už jo. Jen nemůžu tak dva dny nic dělat."

„Co se stalo?" Alex se hned začal zajímat. Beztak to jen předstírá.

„Dave mě v lese trochu vystrašil a já špatně dopadla na kotník."

„Měla jsi jít radši se mnou." 

„Kdyby šla s tebou, bůh ví co by se ještě stalo." A je to tu zase. Dave s Alexem se do sebe znova pustili, opět kvůli mně, což vůbec nechápu.

„A není to jedno? Co se stalo, stalo se. Radši už jdeme Kate, stejně je pozdě." Vděčně jsem se na Paige usmála. Dostala jsem berle abych se mohla aspoň nějak pohybovat, ale i tak mě doprovodila k mojí chatce aby se ujistila že si ještě víc neublížím.


Letní tábor [POZASTAVENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat