Prolog

42 2 3
                                    

18. Listopadu 2008
Bežela jsem k holkám které koukali na budovu ze které jsme všechny před chvíli odešli. Rozhlédla jsem se „Katryn kde je Vera?" zablábolila jsem rusky otevřela pusu jako by chtěla něco říct, ale v tom se ozval výbuch. Odhodilo nás to všechny o kousek dál. „Ne to ne" řekla jsem skoro neslyšně a koukala na budovu. Viděla jsem přibíhat Veřinu mladší sestru.

„Holky?" řekla zatím co já tikala očima mezi ní a Katryn. Nikdo nic neříkal, nikdo na to aby promluvil neměl odvahu. „Mrzí mě to Stazie" řekla jsem potichu.
Anastazie si sedla na zem „Jako malá jsem si myslela že se vrátí a pak-" odmlčela se na chvíli „a pak když jsem skončila tady myslela jsem že se vrátíme domů spolu. Bylo by to pak jak to vždycky mělo být". „Musíme jít za chvíli tu budou hasiči" začala Arina. Daria a Marina se po cestě snažili udržet konverzaci.

Dorazili jsme na místo odkud se zítra ráno máme vratit zpátky. Tam zpátky. Sedla jsem si a párkrát vzlykla když v tom jsem slyšela Arinu „ musíme vypadnout někdo tady je" panebože ono tady hoří. Zvedla jsem se a uviděla Katryn jak se opírá o zeď. „No tak se zvedni Kat" dala jsem si její ruku okolo mých ramen a snažila se běžet pryč. Po cestě už jsme nikoho jiného neviděla.

Vyběhala jsem z paneláku ve kterém jsme byli a viděla ostatní jak ta stojí a mluví na ně agenti, to logo znám" S.H.I.E.L.D. Stála tam rudovláska mně neznámého důvodu podvědomá a hned, vedle, ní, černovláska. „Jejich rodiče už by měli být na cestě, aspoň většina" Černovláska mluvila a mezitím mi někdo vzal Katryn z náruče, byli to záchranáři, tak jsem si sedla na obrubník který byl opodál.

Přícházela ke mně Rudovláska. Mluvila plyně Rusky N.Romanoff. Moc hezký připínáček

Veru si pamatuju už od nepaměti, vždycky byla jako moje sestra, byla z nás ta nejempatičtější. Katryn AKA Einstein je očividně ta chytrá, byla tu snad ještě dřív než já. Anastazie nebo Stazie jak jí všichni říkají se narodila rok po tom co odvezli Veru. Byli jí čtyři když musela sem. Arina je z nás nejstarší v srpnu jí bylo 11, je máma naší skupiny. Marina je, jak bych to řekla, ta hezká neni tu tak dlouho max. rok a půl. A v neposlední řadě tu máme Dariu aneb tvrďačku, k tomu asi nic víc řikat nemusím.

Mám je ráda.

18. Listopadu 2016
Měla jsem je ráda

OdkazKde žijí příběhy. Začni objevovat