Odkaz

4

Hned po škole jsem to napsala Nat. Fakt mě to tu nebaví a myslím si že to tak vidí i Mj jenom si to nechce přiznat.
Z mých myšlenek mě vyrušili Peter s Nedem. Mj si tu, ale v klidu mazala toust.
„Nechápu co vás na týhle party baví" řekla jsem a Mj jen přikývla, věděla jsem to. „Však vy jste tu taky" zamumlala jsem.
„Hmm vážně?" řekla Mj a táhla mě pryč. „Měli by jsme jít domů" po rozhlédla jsem se kolem nás. „Přece to nevzdáme v prvních minutách„.
V dálce slyšela Flashe „Hej Pinďour Parkere".

„Řiká někdo kdo se jmenuje Eugene" zavrtěla jsem hlavou.
„Jasně Olivo" vysmála se mi Mj.
„Miluješ olivy" odvětila jsem. „Pravda jenom ne ty otravný" pousmála se. „Tak to ještě štěstí že jsme otravný obě".

„Nesnašim olivy" olivová teorie nebo jak se to jmenuje. Další důkaz že Mj je moje spřízněná duše. Je moje druhá polovina, bez ní bych celou střední byla zalezlá doma. Je to snad největší introvert kterýho znám, ale z nějakého důvodu mě táhne z ulity.
„Já vím, ještě aby jo. Bylo by to divný" přerušila moje myšlenky.

„Pro tebe je divný všechno" nadzvedla jsem jedno obočí, ona se na mě jen nechápavě podívala „Fyzika neni divná" vytasila na mě zbraň.
Řiká se jí provokace a ano většinou to používají děti 3+.
„Já mám nahodou fyziku celkem ráda" nacož mi Mj hned vmetla do obličeje „Tři slova experimentální a aplikovaná fyzika".
„Ha to je pět slov" minimálně word by se mnou souhlasil.
„A neni slovo je to jenom jedna souhlaska" řekla na což jsem jen zakývala hlavou.

Koukla jsem se z okna a tam bům modrá záře „Viděla si to" koukla jsem na Mj. „Ne, co?" odpověděla se zmateným výrazem v obličeji.
„Asi se mi to jenom zdála" a to že sakra nezdálo, objevilo se to tam znova. „Hele musím zavolat mámě psala mi" vypustila jsem ze sebe a odešla ven.

Bežela jsem k mostu odkud jsem viděla modrou záři. Stáli tam dva chlapi. Schovala jsem se za sloup mostu a snažila jsem se poslouchat co řikali.

„Pohoda, dám ti co chceš" slyšela jsem a spustila záznam zvuku na telefonu. „Tuny super věcí" řekl můž s kapucí na hlavě a zbraní v ruce „chvilku" šeld ke své dodávce kde se začal přehrabovat.
„Tak, mám tu granáty co dělaj červý díry" na chvíli jsem se otočila a uviděla někoho v Červeno-modrém obleku. Aha Natashyn Spider-kluk nebo jak mi to řekla. Tak jo hlavně nenápadně.

„Ty teď střílíš na veřejnosti? Hoď sebou" řekl jeden z mužů. „Brácho časy se měněj a tyhle super moderní zbraně nikde nekoupíš" dokončil svůj dialog.

„Jo tak odsud to měli ty bankovní lupiči" promluvil pavouček. A hele že by taky uměl mluvit.
„Hele já potřebuju akorát něco na vloupačky a né někoho odpalit tou minulostí" řekl můž.
„Fajn mám tu gravitační kotvy" navrhl prodejce. „Na lezení-" nestohl domluvit protože panu superhrdinovy zazvonil telefon.

„Hele co to sakra je" promluvil jeden z můžu. „A jéje" řekla jsem si pro sebe.
Spider-man seskočil z římsy na zem „Hej nech ho, jestli chceš někoho střelit tak střel mě" bylo to fakt hrdinský.
„Rád" řekl muž který se chystal vystřelit, ale zabránila mu v tom letící pavučina která mu pistol vytrhla z rukou.
Myslím že brzo bude na čase zmizet.

Rozeběhl se proti nim ale prodejce ho udeřil nějakou kovovou rukavicí. Narazil do trámu za kterým jsem byla schovaná a zasténal bolestí. Jestli se do deseti sekund nezvedne asi mu budu muset pomoct. „Ah, co to bylo" řekl a vystřelil pavučinu proti odjíždějícímu autu. Ok pomoc nebude třeba. „Čas zmizet" zvedla jsem se bohužel jsem neutíkala dost mrštně aby mě neviděl, moje chyba.
„Hej!" zařval. Modlila jsem se aby mě neznal nebo aspoň nepoznal. Chudáka ho to táhlo za autem. To zvádne.