V PASTI OSUDU

Část 9

„Nenecháš ji odejít, že ne, tati?" zašeptala naléhavě Rosalie a chytla ho za ruku. 

Adrien stále stál, a díval se ke dveřím, za kterýma zrovna zmizela. Zhluboka se nadýchl. To neměl v úmyslu. Za žádnou cenu.

 Nedokázal ji dostat z hlavy. Štvala ho. Rozčilovala. Vytáčela k nepříčetnosti, ale nedokázal ji vymazat z hlavy, ani na okamžik.

 „Nemusíš mít strach," zašeptal a pohladil ji po vlasech, „přivedu ji zpět. I kdybych ji měl zamknout v pokoji a přivázat k posteli, zůstane tu."  Vzal do ruky svůj mobil a něco do něj vyťukal. Za moment se objevil ve dveřích bodyguard Egon. 

„Vyhledej mi její polohu," obrátil se na něj, „napíchl jsem jí mobil, a na motorce má lokátor. Hned!" pronesl pevným hlasem, „pojedete za mnou. Vezmi Karla, protože zpátky pojede se mnou. Odvezeš její motorku. A sežeň Ruslana," otočil se ještě ve dveřích, „zítra ho chci tu!" Natáhl si svoji koženou bundu, kterou nosil jen, když používal svou nabušenou motorku a vyrazil.

 Nebylo těžké, najít její lokaci. Ale místo, kde se zrovna nacházela, se mu moc nezdálo. Byla u starého lomu, asi sto kilometrů odtud. Zrovna tam, se scházela podivná společnost motorkářů.

 Už z dáli, viděl plápolat oheň, u kterého stálo šest mužů, v kožených motorkářských uniformách. Vypadali nebezpečně. 

Zastavil pár metrů od nich, a seskočil z motorky. Diana stála mezi nimi, a evidentně byla již pěkně načnutá. Snažili se jí opít, to mu bylo jasné. Všech šest, se postavilo před ní s rukama složenýma na prsou, aby ukázali svou sílu.

„Tak před tímhle chlápkem, potřebuješ ochránit?" řekl jeden z nich, a v ruce se mu objevil kožený obušek. Provokativně se s ním několikrát praštil do ruky.

Adrien se hnul směrem k nim. I oni, udělali krok vpřed. 

„To bych vám neradil." Řekl klidně Adrien a sejmul svoji helmu.  V očích všech šesti, se objevilo zděšení. 

„To..., to jsme nevěděli," vykoktal jeden z nich, „pane Kenyone Kyngsley, že jste to vy." Ustoupil krok dozadu a postrčili Dianu před sebe. Evidentně z něho měli obavy. 

„Co děláš, sakra?" vysoukala ze sebe ztěžka Diana, když přistála pár kroků, od Adriena.

„To jsi nám neřekla, že tvůj starej, je zrovna boss mafie La Mano Nascosta."

 Diana překvapeně zamrkala. „Není můj..." vydechla a rozhlédla se kolem, „boss mafie?" zašeptala nevěřícně.

 „No jasně," řekl další z nich, „kdybychom to věděli, odvezli bychom tě zpátky dřív, než by ses nadála."

 Diana se zamračila. Byla sice trochu připitá, ale chápala všechno, co se tu děje. Ti muži, se ho evidentně báli. Měli z něj respekt. Snad cítila i úctu a obdiv. Ona ale byla naštvaná ještě více.

 „Nikam s tebou nepůjdu!" vyprskla proti Adrienovy, a než se stačili všichni vzpamatovat, naskočila na motorku vedle sebe.

 Nedojela ale daleko. Její opilé reakce zapůsobili tak, že místo brzdy zmáčkla plyn, a za několik metrů, skončila, i s motorkou v lomu. 

„Kruci!" zahromoval Adrien a shodil ze sebe svou bundu.

 V mžiku byl u ní, a vynesl ji na břeh. Když ji položil na zem a začala prskat, ulevilo se mu. A strach vystřídala jiná emoce. Zlost a vztek. 

„Nech mě být!" vydechla a vrávoravě se posadila, „nikam s tebou nejdu!"

 „Tak to se pleteš!" procedil skrz zuby naštvaně. Měl co dělat, aby se ovládl. Měl tak hrozný vztek, že by ji nejraději zmrskal zadek.  Však kdyby nepřišel včas, jistě by ji znásilnili. Ta představa ho skoro vyděsila, a její nezodpovědné chování, ještě více rozčililo. 

A když se na něj znovu zamračila pomalu nevraživě a snažila se mu vysmeknout, neudržel se, a přehnul si ji přes koleno. Několik mocných plácnutí, přistálo na jejím pozadí.

 Diana zalapala po dechu. „Tak to jsi přehnal, ne?! Co si to dovoluješ, sakra?!" zapištěla překvapeně, a chytla se za svou zadnici. 

„Přehnal?" skoro mu přeskočil rozčilením hlas, „to je teprve začátek. Budeš poslouchat, ať se ti to líbí, nebo ne!" Chytil ji a nevybíravým způsobem, si ji přehodil přes rameno. 

Hodil ji na zadní sedadlo motorky, a za hurónského potlesku a pískotu, vyrazil pryč.