V PASTI OSUDU

Část 26

Adrien vystoupil z auta a jeho kroky zamířily přímo do pracovny, kde se snažil najít klidný kout, aby se mohl alespoň trochu uklidnit. Uvnitř místnosti bylo ticho, které přerušovalo jen tiché tikání hodin na zdi.

Nalil si skleničku whisky a přejel prsty po okraji sklenice, než se napil. Hořká chuť alkoholu ho na okamžik odvedla od vlny emocí, které ho zaplavily. Hněv, zklamání a láska se v něm mísily a vytvářely smrtící koktejl.

Sedl si do křesla a zamyšleně hleděl do prázdna. Myšlenky na Dianu ho pronásledovaly, jako by se nechtěly vzdát svého místa v jeho mysli. Byl naštvaný na ni, na celý svět, ale především na sebe. Miloval ji, ale její útěk mu zanechal rány, které se nechtěly zahojit.

Jeho dřívější vřelost byla navždy pryč. Jeho jemnost a empatie byly nahrazeny tvrdostí a neúprosností. Věřil, že všechno, co mezi nimi bylo, bylo jen pouhým flirtem, povyražením a přetvářkou. Byl přesvědčen, že ho Diana nikdy nemilovala, protože kdyby ano, nikdy by neodešla. Její řeči o hledání sebe sama považoval za nesmyslné a výmluvu. Viděl v nich jen záminku k útěku.

Však jak by mohla pravá láska odcházet ve jménu nějaké vnitřní cesty k sebepoznání? Ptal se sám sebe. Každý den si opakoval, že skutečně milující partner by zůstal a bojoval po jeho boku. Jeho srdce, dříve plné lásky a naděje, se nyní změnilo v kámen.

„Přivedl jsem ti Dianu, Adriene..." Řekl Ruslan, když se za chvíli otevřeli dveře a oba vstoupili dovnitř.

„Děkuji. Můžeš jít." Řekl stroze, když zvedl hlavu a podíval se na Dianu. V očích měl chlad a odtažitost, kterou se snažil udržet, aby skryl své skutečné pocity.

„Diano," začal Adrien ledově, „budeš bydlet tady, ale nečekej, že ti budu dělat společnost. Jsi tu jen proto, že nemáš kam jít a potřebuješ ochranu před El Lobem. Z pokoje smíš vycházet jen s mým svolením a dodržuj čas večeře, jinak zůstaneš bez jídla..." Řekl s ledovým klidem a s kamennou tváří.

Díval se na ni s takovým pohrdáním ve tváři, až Dianu zamrazilo. Ale moc dobře věděla, že si za to může sama. Udělala chybu, kterou už nedokázala vrátit zpět. Byla lehkomyslná a nezralá a myslela si, že volnost, vítr ve vlasech a svoboda je to, po čem touží. Jak se mýlila.

Půl roku, který byla pryč, ji najednou připadal jako celá věčnost. Milovala ho, a její odchod byla největší chyba v jejím životě. Ovšem, nebyla by to ona, aby jen tak lehce hodila flintu do žita. Nevěřila, že ji Adrien už nemiluje. I když se choval odtažitě, mrzutě a tvářil se skoro jako kdyby ji nenáviděl, tušila, že v hloubi srdce ji stále miluje. A ona udělá všechno, aby mu to připomněla.

„Každý den ti přichystám nebo nařídím práci, kterou budeš vykonávat." Řekl Adrien náhle, a vytrhl ji z jejích myšlenek, „A varuji tě, stačí jakýkoliv tvůj malý přešlap, a nebudu váhat s tím, tě vydat El Lobovi. Je ti to jasné?!" Pokrčil pohrdavě nos a změřil si ji od hlavy až k patě nenávistným pohledem.

„Rozumím," vydechla s úlevou, „Už tě nezklamu." Dodala, a i když jeho pohled jí říkal, jak moc ji v tuto chvíli nenávidí, byla rozhodnuta ho změnit.

***

Stále přemýšlím, do jaké pozice nyní Dianu umístit. Mám totiž dvě varianty a nemohu se rozhodnout. Měla jsem totiž v plánu, aby Diana opravdu nyní poznala, co znamená hněv tvrdého a nekompromisního bosse mafie. Tedy by dost trpěla a Adrien by se s ní opravdu nemazlil. Byl by k ní zlý a tvrdý, což by přidalo příběhu temnější a dramatický tón.

Pak mě ale napadlo, že by Diana mohla být trochu jako Chloe ze Smlouvy s ďáblem. Dispozice a povahu na to má už od začátku, a že by mohla o Adriena bojovat tím stylem, že ji nic nerozhází. Ani kdyby ji za trest zavřel do sklepa, nařezal, nebo se k ní choval jako k poslední šlapce. Vše by vzala s klidem a úsměvem, až by Adriena udolala. Příběh by tedy byl spíše úsměvný a plný komických situací, kde by Diana svou nezdolnou povahou a humorem odzbrojovala Adriena.

Tak nevím, a prosím o vaše přání. Jakou cestou byste se chtěli vydat? Temnější a dramatický příběh, kde Diana trpí pod Adrienovým hněvem, nebo lehčí a humornější příběh, kde Diana svou odhodlaností a humorem bojuje o Adrienovu lásku?

Děkuji za hvězdičky a komentáře. Vaše zpětná vazba mi velmi pomáhá při rozhodování o dalším směru příběhu.