V PASTI OSUDU

Část 13

Diana se potichu vykradla z pokoje a seběhla do kuchyně. Měla hlad a žízeň. U večeře se moc nezdržela a moc toho nesnědla, protože Adrien byl ještě o poznání nevrlejší, než obvykle. 

Neobtěžovala se tím, se oblékat. Na sobě měla jen to, v čem spala. Kalhotky a tričko. Byla tak zvyklá od malička, tak noční košilky, které ji nakoupil Adrien, ještě ani nevyzkoušela. 

Otevřela ledničku a zadívala se dovnitř. Nevšimla si ani, že se mezi dveřmi objevil Adrien. I on, měl žízeň. Absolvoval zrovna několika kilometrový běh, a hodinové posilování, v jeho posilovně v přízemí. 

Vstoupil do dveří a zastavil se v pohybu. Pohled, který se mu při jeho vstupu naskytl, mu málem vyrazil dech. 

Diana stála před lednicí v předklonu. Měla na sobě jen bílé kalhotky a krátké tričko. Její postoj, s vystrčeným zadečkem směrem k němu, s mírně rozkročenýma nohama, mu zvedl adrenalin v těle. 

Ten pohled byl tak vzrušující. Již tak dlouho se mu nestalo, aby se jeho penis hned probudil k životu. S ní šlo všechno, tak nějak proti proudu. Zůstal stát, jako přimražený. Zíral na ni, a pomalu nedýchal. 

Najednou se otočila. V ruce držela krabici džusu. Vykřikla leknutím, a převrhla si krabici na tričko.

 „Promiň," zašeptal, „nechtěl jsem tě polekat." Tričko přilepené na její poprsí, mu zrovna moc nepřidalo.

„Ne..., to..., to je moje chyba. Jen jsem měla hlad a žízeň." Vykoktala celá rudá. Třesoucímu prsty, sebrala připravený talíř ze stolu, a snažila se proklouznout okolo něho. Jenže její rozpoložení, ji to nedovolilo. Talíř ji vyklouzl na zem, před jeho nohy. 

„Sakra!" zaklela a klekla na zem, aby posbírala tu spoušť. Adrien udělal totéž. Klečeli proti sobě a potichu sbírali rozházené hroznové kuličky a kousky sýra po zemi.

 V jednu chvíli, se oba vzpřímili na kolenou a zůstali proti sobě nehnutě. Oba zhluboka oddychovali. Jako kdyby zrovna uběhli maratón.

 Nebylo znát, kdo první se pohnul, ale vzápětí, se jejich rty spojili v hladový polibek. Líbali se vášnivě a divoce, notnou chvíli. Pak se Adrien zadýchaně odtáhl. 

„Promiň..., já..., nechtěl jsem..." vydechl a postavil se. 

Diana zalapala po dechu. Proběhl ji hlavou rozhovor, který vedla s Rosalií. Má opravdu strach, že se jí bude protivit? 

„Adriane," zašeptala naléhavě, když se otočil k odchodu, „počkej," zastavil se, ale neotočil se, „neodcházej, prosím." Snažila posbírat veškerou svou kuráž, kterou měla. A že ji vždy měla dost, ale nyní se trochu třásla. 

„Pomiluj se se mnou, prosím." Vypadlo z ní upřímně. Jinak to ani neuměla.

 Byli s bratrem stejní. Jejich přímost a upřímnost, leckoho dostala do kolen. A zřejmě i Adriena, protože se otočil, s pomalu vytřeštěnýma očima, se na ni podíval. 

„Já..., já..., tedy, chci říci..." začala koktat, když viděla jeho překvapený výraz, „ještě nikdy jsem se nemilovala s mužem, Adriene, ale..." polkla a sklopila s uzarděním zrak. 

„Ty..., žádáš mě o to, abych se s tebou pomiloval?" vydechl lapaje po dechu. Nemohl tomu uvěřit. Klečela stále na zemi proti němu, se sklopenou hlavou, a právě mu řekla, že je panna, a chce se s ním pomilovat. 

Srdce se mu rozbušilo jako zběsilé. Tohle křehké, nádherné, upřímné a zranitelné stvoření, ho prosí, aby si ji vzal? 

Polkl. V ústech měl najednou vyprahlo, že nedokázal ze sebe vyloudit jedinou hlásku. Takový pocit, snad ještě nezažil. Nikdy v životě, nebyl tak očarován nějakou ženou, jak jí. Nikdy necítil takovou touhu a vášeň. A lásku. 

Ano. Miloval ji. Bláznivě a zoufale. Beznadějně, tím si byl jistý.