Vlčí mák

Co víc si přát

Někdo si okusuje nehty, když je nervózní, někdo chrochtá když se směje.

Zlozvyky.

Všichni je máme, jsou naší součástí a je na nás, zda-li se jich snažíme zbavit, či nikoli.

Přání. Touhy.

Všichni je máme a je jen na nás, jak s nimi zacházíme.

Zda-li je upozaďujeme, či nikoli.

Zda-li je potřebujeme, či nikoli.

Zda-li se jimi těšíme, či trápíme.

A zda-li jsou splnitelné.

Jsme jací jsme.

Hezcí, či oškliví. To je diskutabilní.

Dobří, či špatní. Záleží v čem a záleží na úhlu pohledu.

Spoustu věcí neovlivníme.

Jsem spokojená, taková jaká jsem.

Jsem spokojená tak, jak žiji.

Ale nelpím na tom.

Protože vše, co máme. Vše co cítíme, co si přejeme.

Je pomíjivé.

Vše jednou skončí.

Není právě to důvod, proč se snažit?

Není právě to důvod, proč se nesnažit?

Každý si to vyloží po svém.

Je to tedy vůbec důvod k něčemu?

Zlozvyky, přání, touhy.

To vše jednou zmizí. To vše jednou pomine.

Není právě to důvod, proč si jich vážit?

Proč si vážit všeho okolo sebe?

Je, či není?

Nebo snad obojí?

Nezdá se ti to uklidňující?

Promiň, že ti tykám.