Mohla bych jít cestou ale nepůjdu
Les a trní, to byla vždy moje první volba
Ostatně... tvoje taky
Mohla bych domů jet autobusem za hodinu
Radši půjdu dvě hodiny domů pěšky
Mohla bych počkat až bude léto, ale voda je tak krásná, že březen stačí
Nechci čekat a přesto...
čekám
Čekám na svoji růženku
čekám
ale ne dost
Prodírám se tím houštím
A nevím jak dlouho ještě
Nevím zda-li mě to nepohltí
Prodírám se tím houštím a mám strach
Mám strach, že to ještě nebylo sto let
Nebo hůř
Že čas kdy jsem mohla... už byl
Mám strach, že jsem to nestihla
Mohla bych jít cestou ale nepůjdu
Les a trní, to byla vždy moje první volba
Stejně jako tvoje
A tak ti píšu, ačkoli to neuvidíš, ačkoli to neuslyšíš
Je to jen hloupý výkřik do prázdna
A když to uvidíš, nemám co ztratit
Protože spíš, jsi ve svém hradu, skrytý ve svém houští
Musím ti dát čas
A nebo včas pochopit, že je to marný boj
Jsi za hustým houštím, které neprolomím, ne teď
A proto ti dám čas, tolik kolik budeš potřebovat
Nebo tolik, kolik ještě vydržím
Mám strach
Strach z odmítnutí
Mám co ztratit
Přátelství
Neopustím tě lehce
Přesto vím, že to jednou udělám, pokud mě k tobě houští nepustí
Přesto vím, že to jednou udělám, pokud mě tvé trní příliš zraní
A přese všechno vím, že budu zoufale bojovat abych se dostala skrz to všechno ostružiní, které jsem i sama okolo sebe nechala vyrůst
ČTEŠ
Vlčí mák
PoetryMyšlenky... takhle je můžu ventilovat. Někdo v tom najde klid. Někdo to nepochopí. Časem budu knížku doplňovat. Všem přeji příjemné čtení.
