Konečně po dlouhé době nová kapitola! :) hah, dávám si na čas :D
Celou dobu, co jsem přednášela ten příšerně nudný text z mého notebooku, jsem se očima smažila podlahu pode mnou. Možná jsem doufala, že se propadnu do země a vyhnu se tak nehezkým pohledům mých spolužáků. Každopádně, se to nestalo.
"Děkuji, Liv. Samozřejmě máš ta jedna." Po dvouch větách, které byly ty jediné, které jsem od paní Bramsová kdy slyšela, jsem odcupitala zpátky do čtvrté lavice u okna.
"Hezký, Liv. Tentokrát Johny neusnul." Ušklíbla se Bethany Jacksonová, nefoukaná blondýnka s modrým ombré alias moje přitroublá sousedka.
Můj pohled padla na Johnyho, který se jen povzbudivě usmál. Johny nebyl zlý. Jen měl tendence usnout vždy, když jsem mluvila já.
Z mého přemýšlení mě vytrhla šmouha, kterou jsem zaregistrovala před mýma očima.
Na mé lavici se uvelebil zmuchlaný papírek. Otočila jsem se abych zjistila, kdo jej hodil. Peter přežvykoval cosi žlutě vyhlížejícího, Amanda Collinsonová byla zabraná do čtení nějaké knihy a Luke Dusty právě schytal pohlavek od Bethany. Moje oči se zastavili na zářivém úsměvu. Nico. Otevři to. Naznačil pusou.
Otočila jsem se tedy zpět a rozevřela nažloutlý papírek.
Já říkal, že to bude fajn :)
Btw...máš čas?
Přistihla jsem se, jak se usmívám. Přešla jsem tedy na můj obvyklý nečitelný výraz a odepsala.
Proč?
Za pár sekund už mi papírek opět ležel na lavici.
V 11 před lampou.
Svraštila jsem obočí.
Jako v noci?
...
Jo ;) přijď! ((:
