𝐌𝐎𝐂 𝐎𝐒𝐔𝐃𝐔 (HP, FF)

1. Sluneční paprsky

V domě číslo 12 na Grimoldově náměstí panoval chaos. Členové Fénixova řádu se hlučně shromažďovali u velkého stolu v kuchyni, aby mohli zahájit poradu. Někteří trnuli vzrušením z nové zprávy, která se k nim dostala a jiní se zase nemohli dočkat, až se o té záležitosti dozví bližší informace. Když se všichni konečně usadili, promluvil k nim sám Albus Brumbál: "Děkuji, že jste se sem všichni takhle narychlo dostavili. Přejdu tedy rovnou k věci. Jak už někteří víte, dozvěděli jsme se o místě, kde Voldemort drží své vězně. Ovšem neznáme důvody jejich uvěznění a ani jejich počet, ale dovoluji si se domnívat, že tito kouzelníci či čarodějky budou pro Voldemorta něčím významní a proto je drží naživu. Strážcem tajemství toho místa byl kupodivu jeden ze smrtijedů, který byl před nedávnem zabit. Takže jsou teď strážci tajemství všichni, kterým ho prozradil. My máme to štěstí, že mezi nimi byl i Severus. Jenomže jestli se chceme pokusit o záchranu těchto vězňů, musíme jednat rychle. Vyšleme tam jen pár nenápadných a bojeschopných lidí, kteří by
v případě nebezpečí okamžitě akci přerušili. Nechceme nasazovat životy. Kdo by tedy podle vás měl tvořit záchranný tým?"

***

Tmu proklál paprsek zlatavého denního světla. Pearl už tak dlouho neviděla zářit slunce, jehož paprsky by ji zahřály na obličeji. I když slunce milovala a chtěla pocítit jeho teplý dotyk, okamžitě pozadu zacouvala do temného rohu místnosti, aby byla co nejdál od přicházejícího. S tepem se jí zrychlil dech a začala se klepat strachy. Už jí přestaly poslouchat nohy a ona se sesunula po chladné zdi na zem, kde se stočila do klubíčka.

Ve dveřích se objevila černá silueta pomalu kráčejícího vysokého muže s rozcuchanými černými vlasy, které mu spadaly k ramenům. Rozsvítil svou hůlku a pak ji spatřil. Tu malou, vyhublou a zlatovlasou dívku, která ho bázlivě propalovala azurově modrýma očima.

"Ahoj." řekl jemně.

Když neodpověděla, pokračoval: "Neboj se. Neublížím ti. Odvedu tě odsud. Chceš? Pomůžu ti."

Vyděšeně kývla. Nevěděla co ji přimělo k tomu, aby mu uvěřila, ale bylo to lepší, než zůstat trčet v tomhle temném koutu. Pokusila se postavit, jenže se jí tak klepaly zesláblé nohy, že zase skončila na špinavé zemi. Muž se k ní energicky doběhl, sklonil se a hladce jí vzal do své náruče. Když pocítila teplo jeho těla, jemnost jeho dotyku a tlukot jeho srdce, přestala mít strach. Cítila se v bezpečí.

On cítil, jak je mrazivě ledová. Musel jí k sobě přivinout ještě pevněji, aby jí předal alespoň trochu tepla.

Vynesl jí z místnosti a sluneční paprsky se konečně dotkly její bílé a studené pokožky. Slastně přivřela oči.

"Musíme si pospíšit." pronesl muž a přidal do kroku.

Když prošel několika tmavými chodbami jen se špinavými zdmi, objevila se za rokem žena s fialovými vlasy.

"Tonksová!" upoutal na sebe pozornost.

"Siriusi, co tu u Merlina děláš?" zasyčela.

"Vyrazil jsem tu po tom co se dva členové vrátili zranění a ty s Pošukem jste tu zůstali sami. Musíme ho najít a zmizet, než někdo zjistí, že jsem ji našel." vysvětlil rychlým šepotem a ukázal na Pearl ve své náruči, která ničemu nerozuměla.

"Tak dělej! Budu vás krýt. "

Rozeběhli se dalšími chodbami, proběhli několik schodišť a Pearl bušilo srdce, jako splašené. Co když potkají někoho z jejich věznitelů?

Najednou se ozvala hlasitá rána a z boční chodby se vynořil mohutný muž se zjizveným obličejem a s jedním okem v jakémsi nástavci, kde se točilo různými směry.

"Pošuku? Vše v pořádku?" křikla Tonksová.

Muž se otočil. Přejel nechápavým pohledem od Tonksové k Siriusovi držícímu neznámou Pearl.

"Seš si jestej, že to není jedna z nich?" zavrčel.

"Ne." sykl Sirius.

"Tak pohněte zadkem! Dva jsem zneškodnil, ale jeden mi proklouzl. Musíme se dostat ven!"

Opět se dali na útěk, ale vysílená Pearl ztratila vědomí, ještě než stačili opustit zdi jejího vězení.