Another Way Out [Larry AU CZ]

11.

Bosá chodidla se dotkla chladne podlahy a Louis zasyčel. Přemýšlel, že si oblékne ponožky, aby ho nebylo slyšet, ale nechtěl ztrácet čas.

Postavil se a udělal tři kroky ke dveřím, které opatrně otevřel. Zadržel dech a snažil se soustředit, jestli náhodou neuslyší nějaký zvuk.

Jenže neslyšel nic. Jen tiché tikání hodin. Vyšel ven a vduchu zaklel, když pod jeho nohama zavrzala podlaha.

Ve tmě rozeznával obrys zábradlí u schodiště.

Měl by jít dolů? Co když tam skutečně někdo je? Není to až moc riskantní?

Nehledě na to, jak nebezpečné to bylo, za chvilku už Louis šel po schodech dolů.

Těžce se mu dýchalo. Bolel ho hrudník a stahoval se mu i žaludek, to vše strachem. Cítil, jak mu krev tepe ve spáncích.

Došel až dolů. Vchodové dveře byly dokořán otevřeny. Kousnul se do jazyka, aby nevykřikl.

Neodvážil se promluvit, strach se ho pomalu zmocňoval, kousek po kousku.

Věděl, že by si měl zachovat alespoň kousek zdravého rozumu, ale s přibývajícími vteřinami to bylo těžší a těžší. Zavřel dveře a poslepu nahmatal vypínač. Rozsvítil, ale žárovka během dvou vteřin praskla a celá chata se opět ponořila do tmy.

Louis zadusil vzlyk. Proč on? Proč tohle?

Uslyšel kroky.

Zděšeně se otočil.

Nic.

Znovu.

Vycházelo to z kuchyně.

Třináct kroků do kuchyně. Musí projít kolem přístěnku pod schody. Dveří do sklepa.

Ta osoba může být kdekoliv.

Zhluboka se nadechl. Tohle zvládne. Musí.

Ta osoba, ať už je to kdokoliv a chce cokoliv, je jeho Harry. Ten, do kterého se zbláznil.

Proběhl do kuchyně. Jeho kroky se nesly celou potemělou budovou.

Rozsvítil i v kuchyni. Samozřejmě tu nikdo nebyl. Zhluboka se nadechl. Musí se uklidnit.

Musí se uklidnit, jinak zešílí.

Cítil, jak rychle mu bije srdce. Jeho dech se změnil v krátké a trhavé funění.

Otočil se a už už chtěl jít zpátky do chodby, když něco cvaklo a světlo zhaslo.

Kroky. Hlas. Spíš šeptání. Musel napínat uši, aby vůbec něco slyšel.

Jako  kočka  a  myš.

To slyšel zřetelně. Dělá si z něj srandu?!

"Jak jsi mě našel?" zeptal se, a snažil se, aby nemluvil moc nahlas. Nechtěl nikoho vzbudit. I když by asi měl, ale cítil, že tohle je jeho boj. Tohle si musí vyřešit sám.

Rád  bys  věděl.

Znělo to až nebezpečně blízko. Věděl, kde je. Moc dobře věděl, že si Louiho nahnal do pasti.

"Ukaž se, zbabělče." pobídl ho Louis. Nastavoval se nebezpečí, ale aspoň by to měl za sebou. "Ukaž se, neschovávej se ve tmě."

Jak  myslíš.

Asi měl čekat, že je u něj. Slyšel to, tu blízkost, když mluvil. Ale i tak nadskočil leknutím a prudce se otočil.

Neviděl mu do tváře. Neviděl vůbec nic. Jedna rána do hlavy a všechno kolem zčernalo.

*

Probudila ho zima. Dveře byly opět dokořán otevřeny a dovnitř proudil chladný noční vzduch.  Vyhrabal se na nohy a vyšel ven. Měsíc mu poskytoval málo světla, ale aspoň něco. Došel až k rohu a natiskl se zády ke zdi.

A zrovna, když se chtěl podívat za roh, něco kousek od něj se rozsvítilo a hned na to začalo vibrovat a vyzvánět. Jeho mobil. Už jen ta myšlenka, že  on  byl v jeho pokoji a vzal mu jeho telefon, ho děsila. Popadl a přijal hovor.

"Už ses probudil, koukám."

"Kde jsi?!" zasyčel. "A co chceš?"

Na druhé straně spojení se Harry zamyslel. Co chce? O co mu jde? O co mu šlo, když se v noci vydal k Tomlinsonovic chatě?

"Tebe?" vyrazil ze sebe. A nelhal. Už ho tahle hra nebavila. Už nechtěl, aby si Louis myslel, že jsou dva. Chtěl to být jen on, být sám sebou. Asi se neukazoval v tom nejlepším světle.

"To je pěkně zvrhlý." odsekl mu Louis. "Hnusíš se mi."

Harry upustil telefon a koukal na Louiho, který se nevěřícně koukal na display svého mobilu.

"Harry."

Hnusím?  Vážně  se  mu  hnusím?

Zvedla se v něm vlna vzteku. Co udělal špatně? To, že Louiho miloval? To, že si chtěl získat jeho pozornost?

Zoufalé situace vyžadují zoufalá řešení, to ví přece každý.

Beze slova se rozeběhl k Louimu, který jeho kroky slyšel, takže se okamžitě otočil.

Už ale nedokázal zabránit jejich srážce.

"Hnusím?! Opravdu Tomlinsone!?" zavrčel. Přišpendlil Louimu ruce nad hlavu. "Tak mi sakra řekni čím?!"

Louis vykopl a strefil Harryho do rozkroku. Ten se odvalil a rukou se chytil za postižené místo.

Louis mu sedl na nohy a sundal mu kapuci, která mu kryla většinu obličeje.

"Cože?? Ty?!"

Nemohl uvěřit tomu, co viděl. Ten Harry, se kterým si psal, a Fizzyin Harry jsou jedna osoba?

****
*AN* zdárek párek marshmallownci.! Jo, je to tu, blíží se Grande Finale.

Zbývají tři kapitoly a potom udělám Q&A. Jestli budete chtít :)

Jinak, doufám, že se vám kapitola líbí. Mě jo ^^ xoxo