Another Way Out [Larry AU CZ]

8.

Louis ani nedokázal popsat tu radost, kterou cítil, když se s ním Harry začal znovu bavit.

Nerad to přiznával, ale Harry mu neskutečně chyběl. Jeho zprávy, jeho chladnost i drzost. Chyběl mu úplně celý.

Věděl, že to není správně. Asi by si měl držet odstup a taky vybudovat nějaké hradby. Takhle si akorát ublíží.

Po tomhle incidentu Louimu došlo, že k němu Harry nic necítí. Což bylo na jednu stranu naprosto v pořádku a normální.

Znali se, ale ne moc dobře. Ani jeden nevěděl, jak ten druhý vypadá, ani odkud je.

O to méně Louis chápal, proč cítí to, co cítí.

Během těch tří týdnů se snažil najít způsob, jak Harryho nemít rád. Ale i když našel pár důvodů, nedokázal to. Chtěl, jeho rozum chtěl, ale nemohl, srdce toho nebylo schopné.

Pomohlo by, kdyby se přiznal? Kdyby řekl, že Harrymu totálně a bezmocně propadl?

Zřejmě ne, myslel by si o něm, že je blázen.

V tu chvilku se mu zastesklo po jeho nezávislosti a povrchnosti a namyšlenosti. Nebylo mu lépe, když byl ten Tomlinson, který se s nikým nebaví déle než pár týdnů?

S Harrym to byl sotva měsíc, ano. Ale i tak to bylo až k zešílení, jak moc po něm  toužil.

Nemyslel fyzicky. Chtěl jeho přítomnost, důvěru a lásku.

To znělo hodně hloupě, i jemu samému.

****

"Zabal si hlavně to potřebné," peskovala ho matka, když viděla, co si Louis hází do kufru.

"Budeme tam týden, to si uvědom."

Louis jen kroutil očima. Nepotřeboval ani rady, ani pomoc. Chtěl jen klid na to, aby si mohl sbalit věci na chatu.

Vůbec se mu tam nechtělo. Bude bez internetu, se svojí sestrou a taky bude nucen užívat si večery s rodiči. Měl je rád, celou svou rodinu, ale tyhle výlety nesnášel. Naprosto bytostně.

"A musím tam jet s vámi?" zkusil to. Musel.  Jenže když viděl matčin výraz, okamžitě toho zalitoval.

"Lou, já a tvůj otec nebudeme mít volno celé další měsíce. Tohle je jediná příležitost jak s vámi být. To ti to tolik vadí?"

Zavrtěl hlavou. Nechtěl se matky takhle dotknout, jen se ptal.

Po několika dalších úmorných hodinách konečně všichni seděli v autě a jelo se - směr jejich krásná malá chatka v lese. Když byl malý, nikdy tam nechtěl jezdit. Bál se, že v tom lese žije strašidlo a v noci mu vleze do pokoje oknem a sežere ho.

O pár let později se v blízkosti jejich chaty stala nehoda, při které zahynulo pět lidí, někdo ale tvrdil, že šlo o vraždu. Nutno podotknout, že tohle jeho strachu moc nepomohlo.

Teď už mu to bylo více méně jedno. Kdyby mu někdo vlezl v noci oknem do pokoje, asi by ho přivítal s otevřenou náručí, udělal mu kafe a ohřál večeři.

Nasadil si sluchátka a zapnul hudbu. Zrovna, když zavíral oči a cítil, že brzo usne, zavibroval mu mobil. Podíval se na jméno odesílatele a okamžitě se mu na tváři usadil spokojený výraz.

Harry: užij si to na chatě ;)

Vlastně ho překvapilo, že si to Harry pamatuje. Nijak mu nepřipomínal, že odjíždí, a tři týdny se spolu nebavili. Bylo to trošku zvláštní.

Louis: s tebou bych si užil víc.

Až po odeslání si uvědomil, jak  divně  to vlastně zní. Už chtěl poslat omluvnou SMS, ale to už mu přišla Harryho odpověď.

Harry: o tom nepochybuji ;)

Louis ztěžka polkl. Už zase. Zase s ním flirtuje.

Ale co, tuhle hru můžou hrát i dva.

Louis: to bys neměl.

Harry: a potrestal bys mě konečně za tu provokaci?

On si pamatuje i tohle? To bylo tak dávno, skoro na to sám zapomněl.

Pomalu vydechl a na chvilku zavřel oči. Nikdy ho nebraly představy o nějakých "trestech" a "kázni" a podobných zvrhlostech.

Louis: spíš bych tě potrestal za tohle. Flirtuješ tu se mnou, ale fotku mi nepošleš.

Věděl, že riskuje, zase. Nechtěl Harryho zase ztratit. Ale zkusit to prostě musel.

O to víc ho překvapilo, když mu přišla odpověď s přiloženým souborem.

Nevěděl, co udělat první. Přečíst zprávu nebo otevřít přílohu?

Přečetl si text:
Harry: Tohle musí stačit.

Otevřel přiloženou fotku a dech se mu zadrhl v hrdle. Ne, pořád nevěděl, jak Harry vypadá.. Ne úplně. Tohle byla jen fotka, kde z obličeje byly vidět jen rty. Ale taky viděl celý trup.

Jestli tohle doopravdy byl Harry, měl opravdu ...pěkný rty.

***

Večer ležel v posteli se sluchátky na uších, poslouchal hudbu, kterou mu kdysi doporučil Harry (Artic Monkeys si celkem oblíbil).

A taky si s Harrym psal. Chtěl se přesvědčit, že ten na fotce je skutečně kluk, se kterým si píše, a tak mu napsal, ať se vyfotí v rozepnutý černý košili a rukou udělá piece gesto.

Věděl, že je to zvláštní požadavek, a taky věděl, že Harry neukáže  z obličeje víc jak rty, ale bylo mu to jedno.

A Harry tu fotku poslal. Louis si dal načas, když si ji prohlížel. Harry měl hezky ploché břicho. Žádné svaly, ale taky žádná pneumatika kolem pasu.

Všimnul si taky, že Harry má opravdu dlouhé prsty. A pak viděl ty rty. Harry špulil pusu, jak kdyby čekal, až se na něj někdo přilepí svými vlastními rty.

Louis se zhluboka nadechl. Jeho mysl byla - proti jeho vůli- úplně zaplněna představami o tom, co všechno by ta ústa a prsty mohly dělat s Louiho tělem.

Zrudnul a kousnul se do rtu. Styděl se. A hlavně... zakoukal se do kluka. To se mu ještě nestalo. Nevěděl, co teď má dělat.

****

*AN* zdárek párek :) tak se hlásím s novou kapitolou. Hrdě hlásím, že jsme v polovině :D brzy přijde rozuzlení. Jak myslíte, že tahle povídka skončí? (A tím nemyslím happy/sad end - co myslíte, že bude mezi Louim a Harrym?)

Luff ya. Xoxo