Jak to mam vsechno vzit, rozkousat a vyplivnout? Jak mam prestat myslet na to ze jsem sama? Proc nemam rada samotu a proc se odemne lidi vzdaluji. Kdyz prijdu domu po venku jedine na co se tesim cely venek i doma je jak mubzavolam, proc mi prijde ze uz nejde jen o fyzicke potreby ale i o ty psychicke a jak to s nim mam vyresit kdyz se mnou pomalu nemluvi. Co mam vlastne delat, jak mam pomoct a jak se mam vyhrabat z te vlastni diry do ktere jsem zase spadla. Bude lepe? Bude hur? Opusti me? Nebo taky zustane? Vrati se mi karma za vsechny ty zlomene srdce? Nevracej mi to prosim, drzis me nad vodou, drzis me pred padem z utesu a ze vseho nejvic me drzis od spachani vlastni sebevrazdy. Je to sen neho realita? Muzu se zabit? Muzu si ublizit? Muzu se prehulit s prefetovat? Nebo se musim rozhodnout jak vyresit vsechny ty hlasy v hlave, vsechny ty myslenky, jsou jako lidi kteri nedokazou prestat ponizovat a tahat dolu toho kdo tu hlavu vlastni. Dejte mi pozornost, ja chci hluk, chci lidi, chci zit, nechci brecet, nechci se utapet, chci citet nic, kdy uz zmizi ten tlak na hrudniku, kdy se muzu zabit? Co? Zase sebevrazda? Jsem srab, nikdy bych to neudelala tak proc o tom tak premyslim. Jsem nemozna a srab. Jsem srab, jsem srab,jsem srab. Jednou prekonam strach a zvladnu to, prisaham a bude vam vsem lepe. Miluju kazdeho cloveka co mam u sebe ale nejvice jeho, staci jen chvile, jedina chvile kdy to bude pokracovat tak jak to je a je konec. Ne mezi nama.
Ale semnou.
ČTEŠ
My mind is killing me
PoetryTohle jsou moje slohovky co mam v poznámkách. Je tam hodne překlepu a gramatických chyb protože to často píšu se slzami v očích tak se omlouvám. Sdílím to aby jsem se necítila sama. Snad se v něčem uvidíte a pokud ano tak chci aby jste věděli ze nej...
