Je ta chyba ve mne nebo v ostatnich, porad se citim nedocenena a lidi se odemne strani co nejvice muzou, kdo tu se mnou nakonec zbude a zustane? Kdo me podrzi kdyz budu padat? Nezachranim se sama a nikdy jsem se nedokazala zachranit sama, vzdycky jsem potrebovala aspon trochu podpory do zivota. Zacinam zase prohravat, zacinam se propadat ale komu to rict kdyz se odemne strani lidi kterych jsem chtela podporu, od koho jsem potrebovala pozornost a lasku. Mam chut se uzavrit ale jakmile se nekdo zepta co se deje nedokazu prestat mluvit o sobe, je toho tolik co chci rict ale nic to nevyresi a nevyresim to ani ja, budu s timhle pocitem zit dokonce meho zasraneho zivota a uz me to nebavi ani trosku a nejsem jedina kterou to nebavi. Proto radsi budu poslouchat ostatni abych se odehnala od mojich veci. Kdy zmizi ten pocit nedostatecnosti, vsak mam vsechno co jsem kdy chtela, mam to co vetsina nema a hledam veci co maji ti co maji lepsi zivoty, co mam delat dal? Delam vubec neco? Mam se vic snazit? MAM SE VIC SNAZIT?
ČTEŠ
My mind is killing me
PuisiTohle jsou moje slohovky co mam v poznámkách. Je tam hodne překlepu a gramatických chyb protože to často píšu se slzami v očích tak se omlouvám. Sdílím to aby jsem se necítila sama. Snad se v něčem uvidíte a pokud ano tak chci aby jste věděli ze nej...
