Věž byla snad na druhém konci zámku. Mé nohy nachodili více metrů, než za celých dvanáct let v žaláři. Schodů jsem napočítala přesně dvěstě a oken padesát. Byla jsem nervózní. On nalezl ledový plamen! To jediné, co mohlo nás všechny spasit před Rudým ohněm. Co tomu člověku slíbili za to, že jim ho dá? Vždyť ten člověk žene do záhuby nejen sebe, ale i všechny ostatní. V hlavě mi to teď naprosto šrotovalo.
Král: ,,Sundejte jí okovy a vypadněte."
Stráže začali protestovat. Jejich loajalita k trůnu jim nechtěla dovolit uposlechnout jeho rozkazu. Jeden ze strážců popadnul má zápěstí a klíčem za doprovázení vřeštivého zvuku otevřel okovy. Pořád však nechtěli odejít. Pak ale král nadzvednul jedno ze svého tlustého obočí a všichni se odebrali z kamenné místnosti. Ovšem až na toho nálezce. Ten si stoupnul na jednu stranu místnosti a z podmasky mu zablyštěly jeho oči. Promnula jsem si dlaně a žasla nad citlivostí kůže. Dotek, já cítím dotek.
Král: ,,Nu nálezce, pochlub se tím, co nikdo jiný před tebou nedokázal."
Ten muž v černé kápi jako uhlí, vytáhnul z pod svého pláště meč. Jeho svit, který vydávala čepel, rozzářila celou místnost. Král na malou chvíli údivem zmlknul a pak lehce pokývnul mým směrem.
V tuto chvíli jsem si byla zcela jistá jenom jednou věcí. Pokud Rudí muži získají ledový plamen, pak už je nikdy nemáme šanci porazit.
Ledový plamen v jejich rukou pro nás znamená smrt. Natáhla jsem svoji ruku a lehce přejela po čepeli. Modré světlo se mi linulo po obličeji a vytvářelo na něm stíny. Stejně tak se zmocnilo i mužovy masky. Jeho oči se střetli s mými. A já jsem poznala, že...
Tohle není to, co hledají Rudí muži. Toto není ani zdaleka tak mocný předmět, jak ho tento muž prezentuje. Přejela jsem prsty po dokonale nabroušených hranách. Vypadal mocně. Tak mocně, že by prosekl zeď a přitom je to pouze dokonale ukovaný meč. Jeho povrch sice mrazil, ale ledový plamen i hřeje, alespoň tak to vždy slýchávala z bájí, které vyprávěli ve vesnicích čarodějek.
Král: ,,Je to doopravdy ledový plamen, čarodějko?"
Za mými zády se ozval králův hlas. Napřímila jsem se. Musela jsem se párkrát zhluboka nadechnout, abych zpomalila dech a pak jsem odpověděla ledovým klidem.
Aurora: ,, Ano. Toto je to, co hledáte."
Pak jsem se otočila na krále. Jeho rudé oči se zaleskli a okamžitě se natáhnul po meči. Ten ale muž okamžitě schoval.
Nálezce: ,,Ne tak rychle. Měl by jste dodržet své slovo."
Králova trpělivost se houpala nad propastí, ale nakonec přikývnul.
Král: ,, Máš slíbenou doživotní ochranu na mém území a vysoké postavení. Je snad ještě něco, co bys rád?"
Nálezce ukázal prstem na mě. S překvapením jsem zamrkala. Že by jízdenka odsud?
ČTEŠ
Jazyk dávných předků
FantasySvět této hrdinky není to nejkrásnější místo pro život. Obzvláště, pokud nesete ve svých žilách krev čarodějnic. To co dřív bylo půvabné a přenádherné, je dnes nebezpečné a bezlítostné. Ostrov je v nerovnováze a tato malá dívka se ho bude snažit spa...
