Sleduji Grace ze svého místa. Z místa, které je nikde a všude. Pozoruji pečlivě každý její krůček, pohyb - pozorně jako ostříž. Častokrát, když se bůh nedíval, napadla mě otázka; Jak jsem mohla uzavřít dohodu s bohem, proboha! Nejsem normální... Na zemi již uplynulo pár let, zato tady u nás to je jen pár dní. Možná Grace můj plán zatím neodhalila, ale je na dobré cestě. A to nesmím dovolit. Ale jak, nemohu ji ovládat ani na ni nesmím mluvit ..je to těžké. Nesmím zklamat!
I bůh si pomalu začíná všímat mých obav. Měla bych se víc ovládat. Prozatím Démon - tak jsem pojmenovala můj výtvor - jen chodil a sledoval malou Grace, která už zase zničila pěknou řádku dobrých duší. Před několika měsíci si ho Grace začala více všímat. Teď už jen musím čekat, jak se situace vyvine dál. Sledovat lidský život, je někdy jako ten nejhorší film na světě, až na to, že vy si nemůžete vybrat konec ..já ano.
Dalších pár hodin pryč (u mě) a moje nervozita a stres stoupala. Navýšila se na maximum, ve chvíli, kdy si mne bůh zavolal.
"Osude ..dal jsem ti jedinečnou možnost, která se již opakovat nebude. Zklamal jsi.." promluvil. "Ne pane. Pokud mohu odporovat, ..ne. Ještě jsem neskončil ..je vidět že Démon Grace přirostl k srdci! Uvidíš pane, že nezklame a to ti slibuji!" právě jsem složila přísahu. Teď už jen se snažit, abych slib dodržela. Mrtví, co složí přísahu a poruší ji, těm se stane příšerná věc ..budou navždy vymazáni z existence, nikdo ..ani sám bůh si nevzpomene, že je vymazal. A vymazání ..no - není nic hezkého ani pro oči kor pro oběť. Nedovedu si ani představit, co by se stalo se světem, kdybych neexistovala - nikdy. Skončil by? Nebo co by se stalo?!
"Dobrá tedy." pronesl bůh; "¨Víš, že kdybych mohl, dal bych ti více času, ale .." zastavil se uprostřed věty! To nikdy neudělal!
"Bože! Co ale?" pronesla jsem otázku k Bohovi trochu pochybovačně.
"Víš Osude. Něco jsem ti zatajil. Pojď" řekl a rozešel se do archívu. Tiše jsem ho následovala a v mysli pátrala, co jen mi mohl zatajit, aniž bych to zjistila. Vedl mne uličkami, do kterých jsem moc nechodila. Dostali jsme se hluboko. Hodně hluboko.
"Tady" oznámil a rukou ukázal na temnotu. "Ale Bože, tady nic.." namítla jsem, ale zastavil mne pohybem ruky. Bůh se před prázdnotu postavil, nadechl se a začal říkat zaklínadlo. Rozhlédla jsem se okolo, ale nikdo tu nebyl. Najednou se v prázdnu začaly objevovat rysy velkých zapečetěných dveří. Táhlo mě to k nim. Natáhla jsem ruku a jen špičkou prstu se jich dotkla. Otevřeli se.
Bůh mne zavedl do temné místnosti, a uprostřed místnosti stála, no, vznášela se koule. Přistoupili jsme blíž.
"Tohle je Amistor." zvedla jsem k němu tázavý pohled. "Amistor nám umožňuje měnit minulost, jen jediné nedokáže. Vymazat malou Grace Blanke. Chodím sem den co den a snažím se ji vymazat, ale nešlo to. Ano, teď si jistě říkáš, tak tohle sou ty jeho denní vycházky pryč. Ano. Proto jsem tě pověřil tím úkolem a ty jako idiot jsi složil přísahu! Tak se teď dívej ..nebude to nic hezkého..!" rozmáchl se rukou přes Amistor a ten začal svítit. Po pár sekundách jsem už rozeznala, že tam jsou postavy a ...Amistor mne doslova srazil na kolena. Nedkoážu přesně popsat, co jsem viděla, ale jsem si jistá, že mi to ukázalo mou budoucnost. To, jak budu vymyzána. To jak Grace ovládne svět a ...a ..převezme mé místo! Je tu psáno - GRACE BLANKE SE STANE OSUDEM!
Vím, že je to nic moc, ale musela jsem to nějak ukončit :D a navíc - já rád špatné konce :D
ČTEŠ
Short stories ;)
RandomJednoduše ..krátký, na sebe většinou nenavazující příběhy nebo básně atd. A varuju!!! Neumim psát, pouze mě to baví... XXXX
