-nudné proslovy (T)-

216 5 0
                                    

"...takže vám přeji do života mnoho úspěchů," dokončila svůj proslov ředitelka školy a ozval se potlesk. Právě sedím na fotbalovém hřišti naší školy a poslouchám závěrečný proslov k maturantům. Dnešním dnem mi začíná svoboda. Konečně. Upřímně, jsem zvědavá, co mi život přinese.

"Konečně skončila," zašeptala mi vedle mě moje nejlepší kamarádka Sarah.

"Už se těším, až vypadnu," zasmála jsem se potichu.

"Upřímně se ti vůbec nedivím," přidala se ke mně svým tichým smíchem.

"Co podnikneme, holky?" zašeptal za námi Theo.

"Co jít do klubu? Pořádně to oslavit. Co říkáš, Thompsonová?" přidal se Zack.

"Však víte, že nemůžu, musím šetřit do doby, než si najdu pořádnou práci, Josh už to taky moc nedává, chodí domů přepracovaný, aby se o mně dokázal postarat," sklopila jsem hlavu. Od doby, co mamka a nevlastní otec zemřeli při autonehodě tři roky zpátky, jsme na tom s nevlastním bráchou byli špatně. On sice chodil do práce, ale pokrylo to naše výdaje jen tak tak. Josh se kvůli mně vzdal vejšky a začal pracovat, aby se o mne dokázal postarat. Jsem mu za to vděčná a teď mu to chci oplatit.

"O to se bát nemusíš, prosím, pojď s námi," přemlouval mě Theo se smutným pohledem.

"A vem i Joshe," drkla do mě Sar. 

"Sar, buď trochu míň nápadná," zasmál se Zack.

"Hele, jen říkám, ať přijde taky, vy s tím snad máte nějaký problém?" věnovala jim sladký úsměv a oni ztichli. Pak jsme všichni doposlouchali další proslov, tentokrát naší spolužačky a pak už byl konec. S klukama a Sar jsem se vydala hledat Joshe.

"Joshi?" začala jsem.

"Co se děje, kočko?" zazubil se. Josh mi vždycky říkal kočko, vůbec mi to nevadilo. Byli jsme jako brácha a ségra, i když ne pokrevně, ale celkem jsme si sedli a i smrt našich rodičů nás docela sblížila.

"No, chtěli jsme se zeptat, jestli náhodou večer nemáš čas, můj milovaný bratře," úsměv jsem mu vrátila.

"Nech mě hádat, chcete do klubu," zasmál se.

"Ty vole, brácho, znáš nás nějak moc dobře," zasmál se Zack a snažil dělat, že je překvapený.

"Nemám s tím problém, pokud vám nebude vadit, když ho vyberu," mrkl na mě a já přesně věděla, kam chce jít.

"Však jsi ho viděl včera," založila jsem si ruce na prsou. 

"Hele jo, ty Sar taky vídáš prakticky každej den," zvedl ruce na svojí obranu.

"Fajn, půjdeme do Blocku," povzdechla jsem si. Jsem zvědavá, jak se Ryan změnil. Block je nejlepší klub v Miami. Vlastní ho Ryan Brown, je to nejlepší kamarád Joshe už od dětství, nebo aspoň to mi řekl Josh. S Ryanem jsem se naposledy viděla na pohřbu rodičů, když mi bylo 16, zrovna dokončili s Joshem školu. No a Ryan si pak zařídil klub a během 3 let se dostal až na špičku, proto už ani nechodil k nám domů a Josh chodil do klubu za ním.

"Počkej, jak jako do Blocku? Jakože do toho Blocku?" zeptal se Theo.

"Přesně tam," usmál se Josh.

"Joshi, nechci tě nějak urazit, ale takhle narychlo tam rezervaci neuděláš," řekla Sar a já s Joshem jsme se na sebe podívali.

"Chceš se vsadit, holka?" zvedl Josh jedno obočí.

"O co?" založila si ruce na prsou.

"Cokoliv co chceš, ale když vyhraju, tak u tebe mám laskavost," usmál se a já přesně věděla, jak tohle dopadne. Josh měl pro Sar celkem slabost, ona pro něj taky, ale o jeho citech nevěděla.

"Fajn, když vyhraješ, máš u mě laskavost, ale když vyhraju já, pozveš mě na drink," lehce se usmála. Měla jsem co dělat, abych se nezačala smát. Koukla jsem na Joshe, kterému na rtech hrál úsměv. Věděla jsem, že ji na ten drink pozve tak jako tak.

"Dobře, tak sleduj," ušklíbl se a vzal si do ruku mobil a začal někomu volat přes FaceTime.

"Joshi, děláš si ze mě prdel? Víš kolik je hodin?" začal se ten člověk rozčilovat.

"Sorry kámo, potřebuju se na něco zeptat," řekl Josh a projel si rukou vlasy.

"Co potřebuješ, brácho?" řekl se zájmem Ryan.

"No, hele, budeš mít dneska večer čas?" zeptal se.

"No, budu v klubu, jestli chceš, tak tam čas mít budu, žádnou schůzku dnes nemám,"  odvětil Ryan.

"Super, hele, ségra dneska úspěšně ukončila maturitní ročník...," začal Josh.

"Kolik vás bude?" nenechal ho Ryan ani domluvit.

"Já, ségra a 3 její kamarádi," pronesl, "a ty, pokud se budeš chtít přidat."

"Dobře, zařídím nám box, pak mi napiš jména těch lidí, ať je můžu dát Ralphovi na seznam. Jak se má vlastně Taylor? Neviděl jsem ji už hodně dlouho?" zeptal se. Josh se na mě koukl a já mu naznačila, že se s ním teď bavit nechci.

"Hele, Tay se má dobře a já jsem na ní moc pyšnej," pyšně se usmál Josh.

"Tak to rád slyším, tak jo, jen v kolik přijdete? Dneska otvíráme už v 5, jak končí školní rok, tak bych si tipl, že bude narváno," řekl a bylo mi jasné z jeho hlasu, že se ušklíbl.

"Co takhle v půl šestý, v šest?" koukl Josh na všechny a ti přikývli.

"Dobře, brácho, těším se na tebe a Tay, tak večer v Blocku," dokončil.

"Měj se, Ryane," řekl Josh a típnul hovor. Podíval se na Sar, Thea a Zacka, kteří na něj zírali s otevřenou pusou.

"Aby vám tam něco nevlítlo," zasmála jsem se a Josh se mnou. Všichni tři okamžitě zavřeli pusy.

"Takže, Sar, doufám, že nelituješ té sázky," zasmál se Josh.

"Sázka je sázka a já ji hodlám dodržet," řekla Sar.

"Kámo, kdo to kurva byl a jak nás tam dokáže dostat," podivil se Zack. Josh hypnotizoval Sar, tak jsem za něj odpověděla.

"Ryan Brown, majitel klubu Block a Joshův nejlepší přítel už od dětství," prohlásila jsem nezaujatě a koukala přitom na moje světle růžové nehty. Pak jsem drkla do Joshe.

"Jo, s Ryanem se známe už od školky, vždy mi byl velkou oporou. Když jsme odmaturovali, tak založil Block. Co kdybychom už šli. Vyzvednu vás všechny ve čtvrt na šest, takže buďte připravený," řekl Josh a vydal se k autu.

"Tak jo, lidi, vidíme se večer," rozloučila jsem se s nimi a vydala se za Joshem.

"Ty nechceš vidět Ryana, že jo?" řekl Josh, když jsem nastoupila do auta.

"Není to, že bych ho nechtěla vidět, spíš se bojím, jak na mě bude reagovat, za ty 3 roky jsem se dost změnila, tak uvidíme. Však víš, že mě předtím tolik v lásce neměl," zasmála jsem se. S Ryanem jsme se vždycky hodně škádlily, spíš jsme si pořád dělali naschvály. Moc jsme si do oka nepadli.

"On se taky změnil, Tay. No, jsem na to zvědavej," usmál se a dál se věnoval řízení.



My sweet barmanKde žijí příběhy. Začni objevovat