Víte, abych byla upřímná, tenhle příběh se vypráví těžce. Ne proto, že by to byla obrovská tragédie, ve které zemřou téměř všichni, jako Hamlet nebo Romeo a Julie (tímto chci pozdravit můj vzor Williama Shakespeara, ačkoliv ne vždy se mi zdál jeho pohled na svět realistický. No, co chtít od šestnáctého století?), není to ani nijak složité a zmatené, i když já z toho všeho zmatená byla - ale o tom později- , nečekejte od toho vyprávění žádné zvraty, nepřijdou obrovská a nevídaná zjištění, šílená odhalení ani nic podobného. Důvod, proč je složité příběh vyprávět (kromě mého zlozvyku odbíhat od tématu, který jste v tomto krátkém odstavci určitě stihli zaregistrovat) je prostý: Je to můj příběh.
To je ta věc s příběhem daného člověka, když máte vyprávět něco, co jste zaslechli, nemáte potřebu vynechávat všechny - často velmi pikantní a lehce vymyšlené - detaily, když jde ale o vás, vše je složitější. Najednou máte říci, jak jste se cítili a vyznat se ve vlastních pocitech i přesto, že už ta doba minula, není snadné. A proto se mnou mějte strpení, prosím.
To co se mi událo za posledních pár měsíců mi dost, no, zkomplikovalo život. Když se na to dívám zpětně, docela lituji toho, že jsem v některých situacích radši nedržela hubu, nebo aspoň tolik nepřemýšlela o věcech, které mi vše zbytečně zamotávaly. No jo, to jsem ještě netušila, že sled událostí, který se ke mně řítil závratnou rychlostí, rozkope celý můj dosavadní život, i když až tak strašné to zas nebylo...Myslím.
---------------------------------------------
Dobře, tahle povídka je poslední před tím, než dokončím FWF, YAML,TIFF atp.
Předem říkám, že to bude zas něco trochu jiného ( jak jste mohli pochopit z úryvku výše ) , ne že by to bylo o mně, jen řekněme..ne všechno je tak úplně smyšlené, nahlížejte na to prosím s nadsázkou, není to nijak hluboký příběh, pouze se tak snaží tvářit
♥firefly♥
ČTEŠ
The moment I knew |Coming soon|
عاطفية"Ta chvíle, kdy se do někoho zamilujete, je jako Déjà vu, úplně se v tom pocitu v dané chvíli ztratíte."
