Vzpomínky zůstanou navždy 💔

1 část

Před 5 lety - pohled Adama:

Šli jsme ulicí jednoho města, když z domu před námi někdo vyběhl. Chvilku po ní vyběhl z domu muž s nožem. Zastavil jsem ho, ale nakonec se stejně vysmekl. Běželi jsme i s Alenou a Tomášem za ním, ale oba nám zmizeli.
,,Koukejte."
Řekl Tomáš a ukázal do rohu kde ležela ta holka, byla v bezvědomí z hlavy ji tekla krev.
,,Musíme ji dostat k doktorovi."
Řekl jsem. Odnesli jsme jí do nemocnice, ale potom jsme všichni museli na místo kde vybouchl celý panelák. Ani nevím proč šel jsem se potom za tou holkou podívat.
,,Ještě se neprobrala. Měla dost bodných ran a byla zmlácená. Podařilo se zastavit veškeré krvácení, i když nemůžu úplně vyloučit vnitřní krvácení. Uvidíme."
Řekl Petr.
,,Tak jo díky."
Řekl jsem a odešel. Další dva dny jsem neměl čas se o ní nějak zajímat až za mnou přišel Petr.
,,Ta holka se probrala, akorát je dost vyděšená. Nechce moc mluvit, ale trochu umí anglicky. Jediné co vím je, že se jmenuje Sid, víc jsem z ní nedostal. Věkově bych ji typoval tak osmnáct nebo devatenáct, ale nevím od kuď je a ani neřekla co přesně ji bolí."
,,Aha a co bych s tím měl dělat ?"
Zeptal jsem se.
,,Zkus za ní zajít, třeba ji trochu rozmluvíš."
,,No to nevím, ale zkusit to můžu."
Řekl jsem. Když se po delší době zase trochu uklidnila situace. Šel jsem za ní. (Jakože mluví anglicky, ale psát to budu česky)
,,Ahoj."
Pozdravil jsem ji.
,,Ahoj..."
Odpověděla.
,,Jsem Adam už jsme se potkali, i když to asi nevíš."
,,Proč tu jsem ? Nic mi není."
,,Máš vážná zranění. Musíš tu zůstat."
Řekl jsem. Potom mlčela.
,,Neřekla jsi mi ani jak se jmenuješ."
,,Sid."
,,Kdo byl ten muž s tím nožem ?"
Povzdechla si.
,,To je jedno."
,,Nic už tě nebolí ?'
,,Ne."
Moc jsem netušil co dělat.