,,Sid víš, že to všem jen komplikuješ ? Chceme ti pomoct. Tak musíš aspoň trochu spolupracovat."
Řekl jsem, když už půl hodiny na nic neodpověděla.
,,Proč ?"
Zeptala se.
,,Proč co ?"
,,Proč se mě furt na něco ptáte ? Stejně ti to k ničemu není. Jen by mě zajímalo proč to někdo kdo tady být nemusí dělá."
Řekla.
,,Třeba chce pomáhat lidem a taky utéct před problémy v jeho světě.
,,Tvůj případ ?"
Zeptala se.
,,Jo."
,,Co se ti stalo ?"
Nechtěl jsem na to myslet.
,,Jaksi toho na mně bylo moc. Nejhorší bylo, že mi umřeli rodiče."
,,Co se jim stalo ?"
,,Když letěli do Amazonie...spadlo s nimi letadlo."
Řekl jsem.
,,To muselo být hodně zlý."
,,Nechceš mi třeba taky něco říct ?"
Zeptal jsem se. Povzdechla si.
,,Ten člověk s nožem byl můj otec."
,,Proč tě pobodal ?"
Zeptal jsem se.
,,Utekla jsem, ale on mě našel jako vždycky...."
V jejím hlase byla slyšet hořkost ale i velká bolest. Moc jsem nevěděl co dělat, abych jí aspoň trochu pomohl.
,,Můžeš být v klidu, tady se ti nic nestane."
,,To nemůžeš vědět. Můj otec má dlouhý prsty...."
,,Bojíš se ho ?"
,,Ne. Kdybych se ho bála, tak tady nejsem."
Odpověděla pevně.
,,Už budu muset jít, ale až budu moct zase příjdu."
Řekl jsem a zvedl se.
,,Ahoj."
ČTEŠ
Vzpomínky zůstanou navždy 💔
RomanceAdam Hruška kdysi v Afghánistánu zažil spoustu zlých věci díky tomu, ale poznal tu zvláštní dívku Sid. Změnila mu život i pohled na to co zažíval v Afghánistánu. Obdivoval její odvahu a schopnost hledat ve všem jen to dobré. Nestihl ji ani říct jak...
