,,Nemůžete mě držet ! Stejně uteču!"
Slyšel jsem už z dálky Sid.
,,To se ti nepovede holčičko. Budu tě hlídat jako oko v hlavě."
Řekl velitel, když mě viděl odešel.
,,Nebude to dlouho trvat a pustí tě. Slibuji !"
,,Být uvázaná tady nebo doma není moc rozdíl....."
Řekla najednou klidně.
,,Nic ti neudělal ?"
,,...........Ne."
Bylo mi jasné, že lže.
,,Pravdu."
,,Neřeš to Adame."
Povzdechl jsem si.
,,Jak ti je ?"
,,Už lépe."
Odpověděla. Chvíli jsme se bavili.
,,Zítra se budu snažit zase přijít. Tak ahoj."
,,Ahoj."
Už jsem byl na odchodu ale...
,,Adame ?"
,,Hm ?"
,,Moc ti za všechno děkuji. Ahoj."
,,Ahoj."
Odešel jsem na hlídku. Musel jsem furt přemýšlet o Sid. Proč velitel chce tak moc držet obyčejnou holku ? Další den jsem přišel na ošetřovnu a Sid tam nebyla.
,,Ahoj kde je Sid ?"
Zeptal jsem se.
,,Ahoj ona není v posteli ?"
,,Ne."
,,Doprdele...."
Zaklel doktor.
,,Třeba šla jen na záchod."
,,To by ji někdo musel odvázat."
Řetěz vypadal jako by ho někdo normálně odemkl.
,,Venku to nevydrží je ještě pořád zraněná....."
Řekl Petr.
,,Musíme jí najít."
,,Za deset minut přijde Lukáš mě vystřídat."
,,Ok."
Už hodinu jsme marně hledali Sid po městě.
,,Nemá to smysl. Musíme se vrátit !"
Řekl Petr.
,,Sám jsi řekl, že by měla ještě ležet. Může si ublížit...."
,,Stejně ji nenajdeme a ty musíš do služby a já do nemocnice."
Nakonec jsem to vzdal a vrátili jsme se.
ČTEŠ
Vzpomínky zůstanou navždy 💔
RomanceAdam Hruška kdysi v Afghánistánu zažil spoustu zlých věci díky tomu, ale poznal tu zvláštní dívku Sid. Změnila mu život i pohled na to co zažíval v Afghánistánu. Obdivoval její odvahu a schopnost hledat ve všem jen to dobré. Nestihl ji ani říct jak...
