Láskou pohlcená

28.

Viktorie
Mám se na Kubu zlobit? Trochu. Já si za to taky můžu sama. Měla jsem být v bagestage a radši jsem šla mezi lidi. Tak, ale Kuba určitě věděl že nějaký moshpit bude.

Nevím co si mám od toho myslet. Je to strašný. Jen tak se vždy vypaří.

Myslela jsem, že třeba budeme spolu jezdit na výlety. Kuba teď na mě nemá vůbec čas. Jen občas. To já nechci kluka co mě vezme ven z povinnosti nebo jen raz za čas. Nebo že si uděláme hezký večer jenom jednou.

Teď nebo nikdy mu to musím říct. Asi potřebuju pauzu. Je na mě toho moc. Já takhle neumím žít, že jsem s Kubou jednou za čas a taky nemám ráda ten život furt někde pít alkohol.

Vše jsem mu řekla.

,,Viky já tě miluju. Nevydržím to bez tebe. Nějak to napravíme"chytí mě za ruce. ,,Já potřebuju pauzu a rozmyslet si to"vyvléknu se mu. 

,,Viky ne"derou se mu do oči slzy.

Ne to ne. Budu plakat taky. Nechci.

,,Jakube. Já si musím promyslet jestli to má smysl tohle všechno"jdu pryč z bagestage. ,,Viky!"jde za mnou. Chytí mě za ruku. ,,Pochop mě prosím"vyvléknu se mu. Jdu dal až ven. Venku se rozbrečím.

,,Viky, co se stalo?"přijde ke mě Nik. ,,Řekla jsem Kubovi že potřebuju pauzu"řeknu roztřepaným hlasem. ,,Jenže ty ho tak moc miluješ, že nevíš jestli to zvládneš"řekne. ,,To máš pravdu"pláču. ,,To bude v pohodě"objal mě. ,,Chci jít domu"řeknu mu. ,,Dobře, odvezu tě"

Je dobře že Nik nic Nepil. Může mě teď odvést domu.

Spolu jsme šli do auta. Tam jsem hodně přemýšlela.

Teď s Kubou nemůžu být v jednom bytě. Poprosím mamku jestli bych u ní nějakou dobu nemohla zůstat.

Přijeli jsme domu. Umyla jsem si obličej a oblékla pyžamo.

V pokoji jsem zavolala mámě. Zeptala jsem se ji jestli se k ni můžu vrátit. Řekla jo a vyptávala se proč? Vysvětlím ji to až se vrátím domu.

,,Niku?"vejdu do jeho pokoje. Něco děla na počítači. ,,Ano?"otočí se na mě. ,,Zítra se vracím domu"řeknu mu. ,,Všem nám budeš asi chybět, ale respektuji to"řekl chápavě. Nik je dobrý kamarád. Chápavý.