Láskou pohlcená

43.

Je to už pár dní co se vzpamatovávám z toho všeho. Co jsem tak slyšela. Nik se dostal z drog, ale teď každou noc má jinou holku. Měla jsem ho ráda, ale vždy tu byl jeden kluk, kterého jsem měla ráda víc. Až teď jsem si to uvědomila.

Zatím bydlím s kluky. S Kubou. A ano. Ten kluk, kterého jsem měla ráda víc je Kuba.

Nevím jestli mu to mám říct, že ho mám pořad ráda. Tak trochu se bojím, že když mu to řeknu tak on bude se mnou chtít zase chodit a potom co spolu budeme chodit, tak jako předtím nebude mít na mě čas. Nebude mi věnovat pozornost. Nechám to plynout časem. Tak jak se to vyvine, tak to bude.

Dneska je první den zimy a kluci mě chtějí vytáhnout na lyžování. Vůbec to neumím, ale Pepa mi řekl že mě to naučí a bude sranda.

Vzala jsem si nějaké potřebné věci na lyžování. A oblékla jsem si oblečení co je potřeba na lyžování.

Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a make-up jsem neřešila. Jdeme přece jenom lyžovat.

Když jsme byli připravení, tak jsme jeli na hory lyžovat.

Jela jsem v autě s Danem, Pepou a Kubou.

Kluci se bavili mezi sebou a já si zapnula do sluchátek písničky. Pustila jsem si něco od kluků.

Jenže po chvíli se mi začali zavírat oči. Snažila jsem se usnout, ale nešlo to. Usnula jsem.
.
.
.
.
.
,,Vstáváme"někdo mě budil. Otevřela jsem rozespale oči. Byl to Kuba. Chvíli jsme se na sebe dívali dokud nás nezavolal Pepa ať už jdeme.

Vyšla jsem z auta a šli jsme za ostatními kluky.

Teď přijde to nejhorší. Lyžování. Přísahám, že se zabiju. Neumím ani na nich stát.

Tak Pepa jak mi říkal, že mě naučí lyžovat, tak se na mě vykašlal. Ani nevím jak se lyže oblékají.

Asi 10 minut jsem s nimi bojovala.

,,Ukaž, já ti pomůžu"přišel ke mě Kuba a pomohl mi. Poděkovala jsem mu. Bez něho bych byla úplně ztracená.

Snažila jsem se na nich rozjet, ale spíš jsem spadla.

Prostě mi to vůbec nejde.

Nejradši bych si sedla do restaurace a dala si teplé kakao. Tohle mě vůbec nebaví.

,,Počkej, já tě to naučím"řekl mi Kuba.

Ukazoval mi jak se to děla a jak se mám rozjet. Pořad jsem, ale neměla rovnováhu a párkrát jsem spadla.

Nakonec mě Kuba držel za ruce a jeli jsme spolu. Já se rozjela z kopce, ale až moc a už jsem viděla jak se řítím na Kubu.

,,Pozor!"zavolala jsem na něho.

On, ale nestihl uhnout. Spadla jsem přímo na něho.

Naše pohledy se střetli. Nemohli jsme od sebe odlepit zrak.

,,Co tu děláte?"vyrušil nás Pepa. Zvedla jsem se z Kuby. ,,Nic"řeknu mu.

,,Mě to nebaví"řeknu celkem dost naštvaně a sundám si lyže. Jsem odhodlaná už nelyžovat a jít do restaurace co tu je. Bodlo by mi kakao.

,,Jdu si dát kakao"jdu směr restaurace. ,,Počkej! Půjdu s tebou"jde za mnou Kuba.

Emmm... To co se teď stalo bylo divný. Kdyby nepřišel Pepa čert ví co by se stalo. Ale kdyby jsme se políbili, tak by to bylo hezké aspoň pro mě a možná by to dopadlo dobře.

Teď jdu s Kubou do restaurace a jsem rozhodnuta si s nim o tom promluvit.

Tak po dlouhé době jsem napsala další kapitolu. Snad se vám to bude líbit. ❤️