Láskou pohlcená

44.

Sedíme v restauraci. Já si dala kakao a Kuba kávu. Jsem celkem nervózní si s nim promluvit o nás.

,,Děje se něco?"starostlivě se mě zeptal. Musel vidět ten můj nervózní pohled. 

Nádech, výdech. Teď mu to musím říct.

,,Myslím si, že se něco mezi námi děje. Třeba dnes jak jsem na tebe spadla a my jsme udržovali dlouhý oční kontakt"řeknu mu. Teď mám celkem strach co mi řekne.

,,Víš Viky, já tě mám pořad rád a nemůžu z tebe spustit oči. Tak rád bych s tebou trávil všechen čas až do konce života"řekl mi. Tohle mě zarazilo a zároveň mi to udělalo radost.

,,To já taky, ale mám strach, že když se k sobě vrátíme tak ty zas nebudeš se mnou trávit moc času"řeknu mu to na rovinu jak to je.

,,Teď už ti slibuju, že skoro všechen čas budu s tebou. Předtím jsem se bál vztahu a dával ti velký prostor a moc si neuvědomil, že to je špatně"chytí mě za ruku.

V jeho výrazu jde poznat, že to myslí vážně.

,,Tak jak to teď bude mezi námi?"zeptá se mě. Chci mu odpovědět, ale někdo přijde k našemu stolu. Okamžitě dám ruku pryč z té jeho. Přišli kluci.

A víte co jsem Kubovi chtěla odpovědět? Že bych mu dala druhou šanci. Jenže přišli kluci a já to nestihla. Před kluky mu to říkat nebudu.

Kluci si přisedli k nám a objednali si něco k pití. Poté se bavili mezi sebou o různých věcech. O koncertech a tak. Já se do konverzace moc nezapojovala. Neměla jsem k tomu co říct. Jen jsem si popíjela svoje kakao.

Najednou jsem měla strašnou chuť Kubu chytit za ruku. Udělala jsem to. Pod stolem jsem Kubu chytla za ruku. On se na mě podíval a usmál se. Úsměv jsem mu oplatila.

Drželi jsme se pod stolem za ruku a sem tam jsme na sebe pokukovali.

Všichni jsme dopili své pití a už jsme se rozhodli jet domu.

Zase jsem opět v autě poslouchala hudbu ve sluchátkách.

Teď řídil Dan. Kuba si sedl dozadu vedle mě.

,,Co posloucháš?"optal se mě. Sundala jsem si jedno sluchátko a podívala se na něho. ,,Tvé písničky"odpovím mu. ,,Ty máš vkus"ušklíbne se. Sebere mi sluchátko z ruky a jde poslouchat se mnou.

Opět jsme na sebe pokukovali. Já jsem nemohla jinak než se usmívat. Kuba se mi nesmírně líbí. Těším se až budeme sami doma a já mu řeknu, že se k němu chci vrátit. Ale taky mu navrhnu to nechat chvíli v tajnosti. Pepa by byl na mě naštvaný. No to možná ne, ale poučovat by mě, že si mám na Kubu dávat pozor, že mi může ublížit jako minule. Na to nejsem zvědavá na takové kecy.

Kuba se přitáhl a slyšela jsem jak mu křuplo v zádech. Asi se mu tu v autě moc dobře nesedí.

Ukázala jsem mu ať si položí svoji hlavu do mého klínku. Prostě ať si tak nějak lehne.

Udělal to. V tenhle moment jsem si připadala jako by jsme tu byli jenom mi dva.

Zapletla jsem si své prsty do jeho dredu a hladila ho po hlavě.

,,Kámo čum na ty dva"řekl Pepa Danovi. ,,Nemůžu, řídím"řekne mu Dan na zpět.

,,Prostě Kuba leží hlavou Viky na klíně"vysvětli mu. ,,Nech je. No mají se prostě rádi"

Jejich slova neřeším. Užívám si hudby a jsem zaměstnaná hlazením hlavy Kuby.