41.

285 16 0
                                    

Jakub
Já jsem takový kretén!

Kdybych měl na Viky čas a nezabýval se pořád jen práci, tak by neskončila s Nikem a tohle se nestalo. Je mi ji líto. Já bych na holku nikdy ruku nevztáhl. To jsem si myslel, že Nik taky ne. Nevím co s nim je. Takového ho neznám. Musím to jít zjistit.

Ujistil jsem se, že je Viky v pohodě a šel navštívit Dominika do jeho nového bytu.

Musím si to s nim vyřídit. Ne násilím. Teď v klidu. Já Viky mám rád a bolí mě, když ji někdo něco udělá.

Přišel jsem k němu domu. Okamžitě mi otevřel.

Když jsem ho spatřil, řekl jsem si že vypadá divně. Celkem vypadal nervózně.

Chtěl jsem se ho zeptat proč ublížil Viky jenže jsem si všiml, že si nervózně kouše nehty a klepe nohou. Tohle mě vyrušilo. To já poznám co to je. Buď fetuje a nebo se dostává z drog. Kámo to ne.

,,Ty už zase fetuješ?"ptám se ho. ,,Snažím se přestat"odpoví mi. Ještě, že mi to řekl na rovinu.

Už to chápu. Lidi co se dostávají z drog si touží vzít drogu a někdy jsou tak protivní, že udělají hnusné věci. Nemusel, ale ubližovat Viky. Snad se Viky nebude chtít k Nikovi vrátit. Vím, že se mají hodně rádi, ale mohl by ji zase něco udělat.

,,Já ti pomůžu"řeknu mu. Nik je jako můj brácha a vždy mu pomůžu. ,,Díky"

Až se z toho Nik dostane tak by se Viky k němu mohla vrátit.

Zapomněl jsem se Nika zeptat co to udělal Viky.

No tak jsem se ho zeptal.

,,Měl jsem v sobě nějaký impuls. Ona se mě furt ptala dokola co mi je. Najednou jsem vybuchnul a nedokázal jsem se ovládat. Až se zamkla v pokoji jsem si uvědomil co se stalo"řekne smutně. Jde vidět, že ho to mrzí. Teď už je pozdě. Ona má z něho strach.

,,Nejspíš se Viky k tobě vrátí až se vyléčíš z drog. Taky ti musí začít důvěřovat a to bude asi nějakou dobu trvat"

Viktorie
Ubrečená jsem seděla na gauči v obýváku.

Někdo přišel do obýváku. Nevím kdo. Nepodívala jsem se. V hlavě se mi pořád dokola přehrávala ta událost co se stala s Nikem. 

,,Viky co se stalo?"přisedne si ke mě Pepa. Mého bratrance jsem tak moc potřebovala. Beru ho jako bráchu.

Nic jsem neřekla a objala ho. On mě uvěznil ve svém objetí a hladil mě po zádech. Tím mě uklidňoval.

,,Řekni mi co se stalo"trochu mě odtáhl ze své náruče a podíval se na mě.

,,N- Nik"nedořekla jsem to. Zase jsem vzlykla.

,,Co se s ním stalo?"ptá se mě.

Nadechnu se a vše mu pomalu řeknu.

Taky jsem mu řekla ať za nim nechodí, že už tam šel Kuba. Byl naštvaný.

,,Jak ti to mohl udělat?"řekne naštvaně. ,,Nevím"jsem už trochu v klidu.

Láskou pohlcenáKde žijí příběhy. Začni objevovat