V koutě sedím,
všichni na mě civí,
ne nevidí mě,
jen prázdné místo.Smích, radost, láska ve vzduchu,
to cítím,
vidím to,
ale neúčastním se toho.Možná strach,
cítit to.
Možná bojácnost,
vidět to.Bublina má,
svět můj.
Tam moje místo,
čeká na mě.
Tam moje místo,
chápe mě.Přijde mi to,
že mi nikdo nerozumí?
Ani dlouholetí přátelé?
Kteří - myslím si - přivádím do rozpaků.Nechápou můj svět,
neznají ho.
Diví se mu,
nechápou ho.A tak stojí opodál,
povídajíc spolu.
U jednoho stolu,
beze mě.Protože já nechci být jejich součástí -
alespoň ne vždycky.
Nerozumím jím, a oni mě.Nenechají mě,
ptají se mě.
Nechají mě,
diví se mi.Přijde však někdo?
Kdo chápat mě bude?
Koho chápat budu já?
Koho pustím do své bubliny,
a on do mé mě pustí...?6.6.2023
ČTEŠ
Poztrácené básně
PuisiTato rádoby sbírka básní je už o dost serióznější než ty předchozí básničky. Byla bych ráda za jakoukoliv odezvu na tyto básně❤ - různé básničky z mého nudného ale přesto báječného života, a nebo taky jen výplody mé fantazie Užijte si čtení, zatím...