25. srpna 1991Milý příteli,píšu ti, protoţe jedna holka říkala, ţe umíš naslouchat a mášporozumění a ţe ses ji na večírku nesnaţil dostat do postele, i kdyţjsi měl tu moţnost. Nepokoušej se prosím zjistit, kdo ta holka je,protoţe to bys pak mohl přijít i na to, kdo jsem já, a já fakt nechci,abys to věděl. Lidem budu říkat úplně jinak nebo jen obecnýmijmény, protoţe nechci, abys mě našel. Proto taky nepřipojímzpáteční adresu. Nemyslím to zle. Namouduši.Prostě jenom potřebuju vědět, ţe tam někde je někdo, kdo mibude naslouchat a rozumět, někdo, kdo se nesnaţí dostat lidi dopostele, i kdyţ má tu moţnost. Potřebuju vědět, ţe takoví lidé ještějsou.Myslím, ţe právě ty bys mohl něco takového pochopit, protoţemám dojem, ţe ţiješ opravdický ţivot, a tím pádem dovedeš ocenit,co to znamená. Alespoň doufám, ţe to dovedeš, protoţe ostatní lidéu tebe hledají oporu a přátelství a jde to. Alespoň se to povídá.Budu psát o svém ţivotě. Chci, abys věděl, ţe jsem zároveňšťastný i smutný a pořád se snaţím přijít na to, čím to je.Začínám mít pocit, ţe tím důvodem, proč je to se mnou zrovnatakhle, je moje rodina. Zvlášť od té doby, co můj kamarád Michaeljednoho dne na jaře přestal chodit do školy a potom se z rozhlasuozval hlas ředitele Vaughna.8„Chlapci a děvčata, mám tu smutnou povinnost vám oznámit, ţejeden z našich studentů nás navţdy opustil. Památku MichaelaDobsona uctíme tento pátek."Nevím, jak se po škole šíří nové zprávy a jak to, ţe tak častobývají pravdivé. Snad se to stalo v jídelně. Uţ si přesně nepamatuju.Ale Dave, to je jeden kluk, co nosí tlusté brýle, nám řekl, ţe Michaelspáchal sebevraţdu. Daveova máma totiţ hrála bridţ u jednéMichaelovy sousedky a slyšely výstřel.Pořád si vlastně moc nevzpomínám, co se dělo pak, kromě toho,ţe do ředitelny u nás na základce přišel můj starší bratr a řekl mi,abych přestal brečet. Potom mi poloţil ruku na rameno a řekl, abychsi dal voraz, neţ táta přijde z práce. Šli jsme na hranolky kMcDonaldovi a on mě učil, jak se hraje pinball. Dělal si legraci, ţe sedíky mně mohl ulejt z odpoledky, a potom se mě zeptal, jestli munechci pomoct s jeho Chevroletem Camaro. Hádám, ţe jsem vypadalfakt hrozně, protoţe nikdy předtím mě nenechal na svoje autošáhnout.Na sezení s výchovnými poradci nás poţádali, jestli by někteříz nás, kteří měli Michaela opravdu rádi, neřekli pár slov. Mám dojem,ţe se báli, aby se někdo z nás taky nepokusil zabít nebo tak něco,protoţe vypadali dost nervózně a jeden z nich se pořád tahal zavousy.Bridget, coţ je jedna bláznivá holka, řekla, ţe občas myslí nasebevraţdu, kdyţ v televizi začnou reklamy. Znělo to upřímněa poradci z toho byli v rozpacích. Carl, který je vţdy na kaţdéhomilý, řekl, ţe je moc smutný, ale ţe nikdy nepřemýšlel o tom, ţe byse zabil, protoţe je to hřích.Jeden poradce postupně prošel celou skupinu a nakonec dorazilke mně.„Co si o tom myslíš, Charlie?"Na celé té věci bylo nejdivnější to, ţe jsem toho člověka nikdypředtím neviděl, jelikoţ to byl „specialista", a on přesto věděl, jak sejmenuju, i kdyţ jsem neměl na triku jmenovku, jako se to dělá na dniotevřených dveří.9„No, já myslím, ţe Michael byl milý kluk, a nechápu, proč toudělal. I kdyţ jsem hodně smutný, myslím, ţe nejvíc mě trápí právěta nevědomost."Teď jsem si to po sobě znovu přečetl a mám dojem, ţe takhlenemluvím. Hlavně tehdy v kabinetu, protoţe jsem pořád brečel.Nemohl jsem přestat.Poradce řekl, ţe Michael měl asi „nějaké problémy doma" a ţeměl nejspíš pocit, ţe nemá nikoho, komu by o nich řekl. Proto semoţná cítil opuštěný a zabil se.Já jsem na něj začal křičet, ţe Michael se mohl svěřit mně.A rozbrečel jsem se ještě víc. Snaţil se mě uklidnit, ţe prý měl namysli někoho dospělého, jako třeba učitele nebo výchovnéhoporadce. Ale nepomohlo to a nakonec ke škole přijel bratr v camarua odvezl mě domů.Do konce školního roku se ke mně učitelé chovali trochu jinaka dávali mi lepší známky, i kdyţ jsem nebyl o nic chytřejší. Abychřekl pravdu, mám dojem, ţe ze mě všichni byli trochu nervózní.Michaelův pohřeb byl dost zvláštní, protoţe jeho táta vůbecnebrečel. A o tři měsíce později od Michaelovy mámy odešel. Tedypodle toho, co říkal Dave u oběda. Občas o tom přemýšlím.Zajímalo by mě, jak to u Michaela doma vypadalo, kdyţ večeřelinebo kdyţ se večer dívali na televizi. Michael po sobě nenechalţádný dopis, nebo ho alespoň jeho rodiče nikomu neukázali. Snad zatím váţně byly „problémy doma". Rád bych to věděl. Mohl bych naněj vzpomínat jasněji. Smutek by pak moţná měl nějaký smysl.Vím ale jistě, ţe kvůli tomu teď přemýšlím, jestli taky nemám„problémy doma", ale zdá se mi, ţe spousta ostatních je na tomdaleko hůř. Jako třeba kdyţ první kluk mojí sestry začal chodit sjinou holkou a sestra probrečela celý víkend.„Je spousta lidí, kteří jsou na tom daleko hůř," řekl táta.A máma mlčela. A bylo to tak. Za měsíc si sestra našla jinéhokluka a zase si začala pouštět veselé písničky. A táta dál chodil dopráce. A máma dál zametala. A bratr se dál staral o svoje camaro.Teda dokud začátkem léta neodjel na vysokou. Hraje teď americkýfotbal za Pensylvánskou státní a semestr mu začal uţ v létě, aby sepak mohl věnovat fotbalu.10Nemám pocit, ţe by rodiče měli někoho z nás radši. Jsme třisourozenci a já jsem nejmladší. Bratr je nejstarší. Je skvělý fotbalistaa má rád své auto. Sestra, která je prostřední, je moc pěkná a chováse dost ošklivě ke klukům. Mám teď samé jedničky stejně jako sestra,a proto se teď o mě nikdo moc nestará.Máma často brečí u televize. Táta hodně pracuje a je to čestnýčlověk. Teta Helen o něm říkávala, ţe je moc hrdý na to, aby hopostihla krize středního věku. Teprve nedávno jsem pochopil, co tímmyslela, protoţe teď je tátovi čtyřicet a nic se nezměnilo.Tetu Helen jsem měl nejradši ze všech lidí na celém světě. Byla tosestra mojí mámy. Na střední měla samé jedničky a často mi dávalakníţky na čtení. Táta sice říkal, ţe na ně ještě nejsem dost starý, alemně se líbily, tak jen pokrčil rameny a nechal mě číst.Teta Helen ţila posledních pět let svého ţivota s námi, protoţe sejí stalo něco moc špatného. Nikdo mi ale nechtěl říct, co to bylo,i kdyţ jsem to moc chtěl vědět. Kdyţ mi bylo tak sedm, přestal jsemse na to vyptávat, protoţe předtím jsem se ptal pořád dokolečka, jakto děti dělávají, a teta Helen se vţdycky hrozně rozbrečela.Tehdy mi taky dal táta pohlavek a řekl: „Takhle tetičce ubliţuješ!"To jsem dělat nechtěl, tak jsem s tím přestal. Teta Helen tenkráttátovi řekla, aby mě v její přítomnosti uţ nikdy nebil, a táta řekl, ţe jeto jeho dům a ţe si v něm můţe dělat, co bude chtít, a máma bylazticha a taky bratr a sestra mlčeli.Potom uţ si moc nepamatuju, protoţe jsem se příšerně rozbrečela táta po chvíli řekl mámě, aby mě odvedla do mého pokoje. Aţmnohem později mi máma po pár sklenkách bílého řekla, co se jejísestře přihodilo. Někteří lidé to opravdu mají o dost těţší neţ já. Toje fakt.Nejspíš bych měl jít uţ spát. Je dost pozdě. Nevím, proč tivlastně tohle všechno píšu. Ale ten dopis jsem napsal proto, ţe zítrajdu poprvé na střední a mám z toho docela strach.S pozdravemCharlie117. září 1991Milý příteli,na střední škole se mi nelíbí. Jídelně se říká „výdejna jídel", coţ jedost zvláštní. Na angličtinu pro pokročilé se mnou chodí jednaholka, jmenuje se Susan. Na základce s ní byla legrace. Měla rádafilmy a její bratr Frank jí nahrával kazety se skvělou muzikou, kterénám pak půjčovala. Přes léto ale odloţila rovnátka, je teď o něcovyšší a hezčí a taky jí narostla prsa. Na chodbě o přestávce se teďchová jako idiot, hlavně kdyţ jsou kolem kluci. Mám dojem, ţe je todocela smutné, protoţe Susan přitom nevypadá zvlášť šťastně.Abych řekl pravdu, nerada se hlásí k tomu, ţe vůbec chodí naangličtinu pro pokročilé, a dělá jí problém říct mi na chodbě „ahoj".Kdyţ byla Susan na tom setkání s výchovnými poradci kvůliMichaelovi, povídala, ţe jí Michael jednou řekl, ţe je ta nejhezčíholka na světě, i přes ta rovnátka a tak. Potom se jí zeptal, jestli s nímnechce chodit, coţ je vţdycky dost zásadní věc na kterékoliv škole.Líbali se a povídali si o filmech a jí se teď po něm hrozně stýskalo,protoţe byl její nejlepší kamarád.To je docela zvláštní, protoţe kluci a holky u nás na základcevětšinou nebyli nejlepší kamarádi. Ale Michael a Susan se kamarádili.Tak jako jsem se kamarádil s mojí tetou Helen. Pardon. „Se svojítetou Helen". To je jedna z věcí, které jsme se učili tenhle týden. Toa taky leccos o důsledném pouţívání interpunkce.Většinou jsem byl zticha a vypadalo to, ţe doopravdy si měvšimnul jenom jeden kluk jménem Sean. Čekal na mě po tělocvikua vedl takové dětinské řeči o tom, jak mi ukáţe „tobogán". Mysleltím, ţe mi strčí hlavu do záchodu a spláchne. Vypadal ovšem trochusmutně, coţ jsem mu taky řekl. On se hrozně naštval a začal měmlátit, ale já jsem prostě udělal to, co mi pro podobné případyporadil bratr. Můj bratr se umí skvěle prát.„Zaměř se na kolena, ohryzek a oči."Tak jsem to udělal. A dost jsem Seanovi ublíţil. A pak jsem serozbrečel. A sestra musela odejít ze speciálního semináře pročtvrťáky a odvézt mě domů. Ředitel Small si mě zavolal do ředitelny,12ale nedal mi důtku ani nic takového, protoţe nějaký kluk mu řekl, cose doopravdy stalo.„Sean si začal. Byla to sebeobrana."A to taky byla. Jenom nechápu, proč mi Sean chtěl ublíţit. Nicjsem mu neudělal. Nejsem moc velký. To je fakt. Ale Sean nejspíšnevěděl, ţe se umím prát. Ve skutečnosti bych mu mohl ublíţiti daleko víc. A moţná jsem to měl udělat. Myslím, ţe bych to bývaludělal, kdyby si něco zkusil na toho kluka, co řekl řediteli pravdu, aleSean nic nezkusil. Takţe na to můţeme zapomenout.Na chodbě se na mě někteří spoluţáci dívají divně, protoţe jsemsi vůbec nevyzdobil skříňku a jsem ten, kdo zmlátil Seana a sámpotom brečel a nemohl přestat. Řekl bych, ţe jsem přecitlivělý.Jsem dost osamělý, protoţe sestra má teď plné ruce práce s tím,ţe je doma nejstarší dítě. A bratr má zas plné ruce práce s tím, jakhraje na Pensylvánské státní fotbal. Má za sebou tréninkovésoustředění a trenér řekl, ţe nastoupí jako náhradník, a aţ do tohotrochu pronikne, postoupí do základní sestavy.Táta pevně věří, ţe bratr to dotáhne na profíka a bude hrát zaSteelers. Máma je zas ráda, ţe nemusí platit školné, protoţe sestrafotbal nehraje a rodiče by neměli dost peněz, aby nechali studovatoba dva. To je taky důvod, proč chce, abych se pořádně učil a dostalprospěchové stipendium.Tak tímhle se zhruba zabývám, neţ si najdu nějaké kamarády.Doufal jsem, ţe by se mnou mohl kamarádit ten kluk, co řekl ředitelipravdu, ale asi chtěl prostě jen udělat dobrý skutek.S pozdravemCharlie11. září 1991Milý příteli,nemám teď moc času, protoţe na angličtině nám učitel zadalknihu na čtení a já si kaţdou kníţku rád přečtu dvakrát. Ta kniha se13mimochodem jmenuje Jako zabít ptáčka. Jestli jsi ji nečetl, tak bys toměl nejspíš napravit, protoţe je moc zajímavá. Učitel nám vlastnězadal jen některé kapitoly, ale já nerad čtu knihy tímhle způsobem.Čtu ji teď poprvé a jsem zhruba v půlce.Důvod, proč ti píšu, je vlastně ten, ţe jsem viděl bratra v televizi.Normálně mě sport moc nebaví, ale tohle byla výjimečná událost.Matka se rozplakala a otec ji objal kolem ramen a sestra se usmívala,coţ je docela sranda, protoţe jinak se s bratrem pořád hádá, kdyţ jetady.Ale můj starší bratr byl zkrátka v televizi, a to byl zatím zlatý hřebtěch dvou týdnů, co chodím na střední. Hrozně mi chybí, coţ jedivné, protoţe dokud tu byl, nikdy jsme toho spolu moc nenamluvili.Vlastně toho pořád moc nenamluvíme, abych řekl pravdu.Prozradil bych ti, na jaké pozici hraje, ale jak uţ jsem napsal, chtělbych zůstat v anonymitě. Doufám, ţe to chápeš.S pozdravemCharlie16. září 1991Milý příteli,dočetl jsem Jako zabít ptáčka. Mám dojem, ţe je to nejlepší kniha,jakou jsem kdy četl, ale takový pocit mívám vţdycky, dokud sinepřečtu nějakou další. Náš angličtinář mě poţádal, abych mu říkal„Bille", kdyţ nejsme ve třídě, a dal mi další kníţku na čtení. Řekl, ţejsem skvělý čtenář a výborně rozumím textu, a poprosil mě, abych oJako zabít ptáčka napsal esej.Zmínil jsem se o tom mámě a ta se zeptala, proč Bill radšinedoporučí, abych chodil na angličtinu pro druháky nebo protřeťáky. Vysvětlil jsem jí, ţe Bill říkal, ţe ty hodiny probíhajíprakticky stejně, jen se tam čtou o něco náročnější knihy, a ţe by mito k ničemu nebylo. Máma řekla, ţe si tím není jistá a ţe si s ním14promluví na dni otevřených dveří. Potom mě poprosila, jestli bych jípomohl umýt nádobí, coţ jsem taky udělal.Abych řekl pravdu, mytí nádobí nesnáším. Rád jím rukama jentak z ubrousku, ale sestra tvrdí, ţe je to špatné pro ţivotní prostředí.Je u nás na střední členkou ekologického krouţku, kde se potkávás klukama. Jsou na ni všichni milí, i kdyţ moc nechápu důvod, snadaţ na to, ţe je hezká. Ona k nim totiţ vůbec milá není.Jeden kluk to má zvlášť těţké. Nemůţu ti prozradit jeho jméno.Ale jinak ti o něm povím všechno. Má moc pěkné hnědé vlasy,nechal si je narůst a nosí je svázané do culíku. Mám dojem, ţe aţ sejednou ohlédne za svým ţivotem, bude toho litovat. Vţdycky sestřenahraje nějakou kazetu na nějaké zvláštní téma. Jedna se třebajmenovala „Podzimní listí". Bylo na ní hodně písniček od Smithů.Dokonce k ní udělal ručně kreslený obal. Kdyţ skončil film, kterýpůjčil, a on odešel, sestra mi tu kazetu dala.„Nechceš to, Charlie?"Tak jsem si ji vzal, ale cítil jsem se dost divně, protoţe on jinahrál pro sestru. Ale poslechl jsem si to. A moc jsem si tu kazetuoblíbil. Je na ní jedna písnička nazvaná Asleep, kterou bys měl slyšet.Povídal jsem o ní sestře. A ta mi po týdnu poděkovala, protoţe kdyţse jí ten kluk na tu kazetu vyptával, řekla mu přesně to, co jsem jípředtím o Asleep řekl, a on byl děsně dojatý tím, co pro ni ta písničkaznamená. Doufám, ţe to znamená, ţe mi půjde randění, aţ přijdečas.Měl bych se ale drţet tématu. To mi říká i Bill, učitel naangličtinu, protoţe píšu podobně, jako kdyţ mluvím. Myslím, ţeproto chtěl, abych napsal ten esej o Jako zabít ptáčka.Ten kluk, co se mu líbí moje sestra, je k našim vţdycky velmizdvořilý. Máma ho má kvůli tomu moc ráda. Táta si myslí, ţe je toslaboch. Mám dojem, ţe proto se k němu taky sestra takhle chová.Jednou večer mu řekla dost ošklivé věci o tom, jak se ve školenedokázal postavit jednomu rváči nebo tak něco. Abych řekl pravdu,tak jsem zrovna sledoval film, který půjčil, takţe jsem hádce mocnevěnoval pozornost. Hádali se pořád, tak jsem si myslel, ţe ten filmbude lepší zábava, coţ nebyl, protoţe to bylo pokračování nějakéhoúplně jiného filmu.15Kaţdopádně kdyţ se do něj sestra pořád naváţela a ve filmu semezitím vystřídaly uţ asi čtyři scény, coţ mohlo být hádám tak desetminut, najednou se rozbrečel. Dost nahlas. Já jsem se otočil a sestrana mě ukázala.„Vidíš? I Charlie se postavil tomu rváči, co po něm šel.I Charlie!"Ten kluk úplně zrudnul. Podíval se na mě. Potom se podíval nani. Dopálil se a vrazil jí pořádnou facku. A to tedy doopravdypořádnou. Ztuhnul jsem, protoţe jsem tomu nemohl uvěřit. Vůbecto k němu nesedělo, ţe by někoho uhodil. Byl to prostě kluk, conahrává tematické kazety a vlastnoručně na ně kreslí obaly. A teďnajednou dal sestře facku a přestal brečet.Divné na tom je, ţe sestra neudělala vůbec nic. Jenom na něj takmlčky koukala. Bylo to fakt hodně zvláštní. Moje sestra se můţezbláznit, kdyţ někdo jí špatný druh tuňáka, a teď ji ten kluk praštila ona nic neřekla. Úplně se uklidnila a hezky mě poprosila, jestli bychje mohl nechat o samotě, coţ jsem taky udělal. Kdyţ pak ten klukodešel, řekla mi, ţe spolu chodí a ţe nemám říkat mámě a tátovi, cose stalo.Mám dojem, ţe se ten kluk konečně někomu postavil. A mámdojem, ţe to dává smysl.Tenhle víkend s ním sestra strávila spoustu času. A smáli sedaleko víc neţ obvykle. V pátek večer jsem četl novou knihu, ale uţjsem se nemohl soustředit, tak jsem se rozhodl, ţe se budu prozměnu dívat na televizi. Otevřel jsem dveře do obýváku a tam bylasestra s tím klukem a oba byli nazí.On byl nahoře a ona měla nohy rozhozené přes oba okrajepohovky. Šeptem na mě křikla.„Vypadni. Ty úchyle."Tak jsem odešel. Druhý den jsme se všichni dívali na televizi, jakbratr hraje fotbal. A sestra zas pozvala toho kluka. Nejsem si jistý,kdy vlastně večer předtím odešel. Drţeli se za ruce a tvářili se, ţe jevšechno v pohodě. A sestřin kluk řekl něco o tom, ţe to muţstvo seúplně změnilo, co je bratr na vysoké, a táta mu poděkoval. A kdyţodešel, táta řekl, ţe se z něj vyklubal docela příjemný mladý muţ,16který se o sebe dokáţe postarat. A máma mlčela. A sestra se na měpodívala, aby se ujistila, ţe nic neřeknu. A já nic neřekl.„Jo. To je fakt." To je všechno, na co se sestra zmohla. A já jsemsi představil, jak ten kluk sedí doma a píše úkoly a myslí na mounahatou sestru. A představil jsem si je, jak sedí a drţí se za ruceu fotbalu, který vůbec nesledují. A představil jsem si toho kluka, jakna večírku zvrací ve křoví. A představil jsem si sestru, jak to snáší.A bylo mi jich obou líto.S pozdravemCharlie18. září 1991Milý příteli,asi jsem ti ještě nepsal, ţe taky chodím na pracovní výchovu. No,tak teda chodím na pracovní výchovu a je to můj druhýnejoblíbenější předmět hned po angličtině pro pokročilé, kterou učíBill. Včera večer jsem napsal ten esej o Jako zabít ptáčka a dneskaráno jsem ho Billovi odevzdal. Prý si o tom promluvíme zítra běhempolední přestávky.Chtěl jsem ale hlavně říct, ţe na dílny chodí kluk, který se jmenuje„Nijak". Nedělám si srandu. Jmenuje se „Nijak". Je s ním legrace. Kesvojí přezdívce přišel tak, ţe si ho na základce spoluţáci chtělidobírat. Mám dojem, ţe je teď ve čtvrťáku. Začali mu říkat „Patka",protoţe se ve skutečnosti jmenuje Patrick. A „Nijak" jim řekl: „Hele,buď mi říkejte Patrick, nebo radši nijak."No tak mu spoluţáci začali říkat „Nijak". A uţ mu to zůstalo. Byltehdy ve škole nový, protoţe jeho táta se znovu oţenil a vzal siněkoho odtud. Myslím, ţe dál budu psát Nijak bez uvozovek,protoţe je to otrava a zdrţuje mě to. Doufám, ţe s tím nebudeš mítproblémy. Nějak to určitě rozliším, kdyby bylo třeba.Takţe na pracovní výchově Nijak napodoboval našeho učitele,profesora Callahana, a byl děsně vtipný. Dokonce si fixkou nakreslil17licousy. Sranda. Stál při tom u pásové brusky a učitel ho načapal, alesám se tomu začal smát, protoţe Nijak ho nepředváděl nějakškodolibě nebo tak něco. Bylo to prostě hrozně legrační. Přál bychsi, abys byl u toho, protoţe od té doby, co je bratr na vysoké, jsem setak nezasmál. Bratr obvykle vyprávěl vtipy o Polácích, coţ se nemá,ale já jsem prostě vypustil ty Poláky a poslouchal jen ty vtipy. Děsnásranda.A mimochodem, sestra mě poprosila, jestli bych jí vrátil kazetu„Podzimní listí". Poslouchá ji teď pořád dokola.S pozdravemCharlie
