tksvk

Část 3

4. ledna 1992Milý příteli,omlouvám se za minulý dopis. Abych řekl pravdu, fakt si z tohomoc nepamatuju, ale podle toho, jak jsem se probudil,předpokládám, ţe to asi nebylo moc pěkné. Ze zbytku noci si akorátpamatuju, jak jsem hledal obálku a známku. Kdyţ jsem je konečněnašel, napsal jsem tvoji adresu a vydal jsem se z kopce mezi stromy kpoště, protoţe jsem věděl, ţe kdyţ ten dopis nehodím do schránky, zkteré uţ nejde vytáhnout, uţ ho pak nikdy neodešlu.Je zvláštní, jak se mi to zdálo důleţité.Kdyţ jsem došel k poště, hodil jsem dopis do schránky. A zdálose to být definitivní. A byl klid. A pak jsem začal zvracet a nemohljsem přestat, dokud nevyšlo slunce. Rozhlédl jsem se po ulici a viděljsem spoustu aut a věděl jsem, ţe všichni jedou k prarodičům.A věděl jsem, ţe spousta jich bude ten den sledovat bratra, jak hrajefotbal. A moje myšlenky hrály pro změnu škatulata, hejbejte se.Bratr... fotbal... Brad... Dave a jeho dívka u mě v pokoji...zimníky... zima... „Podzimní listí"... nikomu to neříkej... tyúchyle...Sam a Craig... Sam... Vánoce... psací stroj... dárek... tetaHelen...a stromy se pořád kývaly... nepřestávaly se kývat... tak jsemsi lehnul do sněhu a udělal jsem andílka.Našel mě policista, byl jsem úplně promodralý a spal jsem.87Nepřestával jsem se třást zimou ještě dlouho poté, co mě mámas tátou přivezli domů z pohotovosti. Nikdo s tím neměl problémy,protoţe takové věci se mi občas stávaly, kdyţ jsem byl malý a chodiljsem po doktorech. Prostě jsem se někam zatoulal a tam jsem usnul.Všichni věděli, ţe jsem šel na večírek, ale nikoho, dokonce ani mojisestru, nenapadlo, ţe to bylo kvůli tomu. A já jsem byl zticha,protoţe jsem nechtěl Sam nebo Patrickovi nebo Bobovi nebokomukoliv dělat problémy. Ale především jsem nechtěl vidět, jak byse máma a zvlášť táta tvářili, kdybych jim řekl pravdu.Tak jsem jim neřekl nic.Byl jsem prostě zticha a rozhlíţel se. A všímal jsem si různýchvěcí. Teček na stropě. Nebo jak byla deka, kterou mi dali, drsná.Nebo ţe doktorova tvář vypadala jako z gumy. Nebo jak všechnohrobově ztichlo, kdyţ řekl, ţe bych měl moţná znova začít choditk psychiatrovi. To bylo poprvé, co to doktor rodičům řekl v mépřítomnosti. A jeho plášť byl tak bílý. A já jsem byl tak unavený.Celý den jsem dokázal myslet akorát na to, ţe kvůli mně jsmevšichni prošvihli bratrův zápas a ţe fakt doufám, ţe ho sestranahrála.Naštěstí to udělala.Přijeli jsme domů a máma mi udělala čaj a táta se zeptal, jestli senechci dívat na to utkání, a já jsem řekl, ţe jo. Dívali jsme se naskvělou bratrovu hru, ale tentokrát nikdo skutečně nefandil. Všichnise koutkem oka dívali na mě. A máma vedla spoustu povzbudivýchřečí o tom, jak si v tomhle školním roce dobře vedu a ţe mi moţnádoktor pomůţe dát se dohromady. Máma umí být klidná a mluvit azároveň být pozitivní. Táta mě pořád dokola „přátelsky poplácával".„Přátelská poplácání" jsou jemné povzbudivé údery na kolena,ramena a paţe. Sestra řekla, ţe by mi mohla pomoct udělat něco svlasama. Cítil jsem se divně, ţe mi věnují tolik pozornosti.„Jak to myslíš? Co je špatnýho na mých vlasech?"Sestra se akorát nejistě porozhlédla kolem. Zvedl jsem rucek vlasům a zjistil jsem, ţe spousta jich je pryč. Váţně jsem si nemohlvzpomenout, kdy jsem to udělal, ale podle toho, jak jsem vypadal,jsem někde musel sebrat nůţky a prostě se bez rozmýšlení ostříhat.Po celé hlavě jsem měl vystříhaná místa. Jako kdybych se nechal88stříhat u řezníka. Na večírku jsem se na sebe asi dlouho nepodíval dozrcadla, protoţe moje tvář byla nějaká jiná a vyděsila mě. Toho bychsi všiml.Sestra mi pomohla to trochu srovnat a měl jsem kliku, protoţe veškole si všichni včetně Sam a Patricka myslí, ţe to vypadá dost dobře.„Šik." Tak to popsal Patrick.Přesto jsem se rozhodl, ţe uţ si nikdy nevezmu LSD.S pozdravemCharlie14. ledna 1992Milý příteli,připadám si jako hrozný podvodník, protoţe můj ţivot se zasevrátil do normálu a nikdo o ničem neví. Je těţké sedět v pokoji a čístsi, jako jsem to vţdycky dělal. Dokonce je těţké i telefonovats bratrem. Jeho muţstvo skončilo v národní soutěţi třetí. Nikdo muneřekl, ţe jsme kvůli mně prošvihli přímý přenos.Šel jsem do knihovny a našel jsem si o tom knihu, protoţe jsemzačínal mít strach. Kaţdou chvíli se věci zase začínaly hýbat a zvukyzněly hluboce a dutě. Nedokázal jsem soustředit myšlenky. V téknize se psalo, ţe někdy si člověk můţe vzít LSD a pak se z tohoúplně nedostane. Píše se tam, ţe se při tom zvýší koncentracejednoho určitého druhu neurotransmiterů v mozku. Ţe ta droga je vpodstatě dvanáctihodinová schizofrenie, a kdyţ máš uţ předtímvysokou hladinu těch transmiterů, tak se z toho nedostaneš.Dost mě to tam v knihovně vyděsilo. Byl jsem z toho fakt špatný,protoţe jsem si z nemocnice, kde jsem byl jako malý, pamatovalněkteré děti, co měly schizofrenii. A moc mi nepřidalo, kdyţ jsem sio den později všiml, ţe spoluţáci nosí do školy nové oblečení, codostali k Vánocům, tak jsem se rozhodl, ţe si do školy vezmu tennový oblek od Patricka, a celých devět hodin jsem pak byl terčem89posměchu. Byl to fakt špatný den. Vůbec poprvé jsem se ulil zhodiny a šel jsem se podívat ven za Sam a Patrickem.„Jsi prudce elegantní, Charlie," řekl Patrick a zazubil se.„Můţu tě poprosit o cigaretu?" zeptal jsem se. Nemohl jsem sepřimět k tomu, abych řekl „pumpnout tě o cigáro". Ne, kdyţ to mělabýt první. Prostě jsem nemohl.„Jasně," řekl Patrick.Sam ho zarazila.„Co se děje, Charlie?"Řekl jsem jim, co se děje, coţ přimělo Patricka, aby se zeptal,jestli jsem neměl „špatnej trip".„Ne. Ne, tim to neni." Začínal jsem být fakt nervózní.Sam mě vzala kolem ramen a řekla, ţe ví, čím procházím. A ţe siprý kvůli tomu neměl dělat starosti. Kdyţ si to jednou vezmeš, tak sipak akorát pamatuješ, jak po tom věci vypadaly. To je celé. Třeba jakse kroutila ulice. A ţe jsi měl obličej jako z gumy a kaţdé oko jinakveliké. To všechno máš v hlavě.Pak mi teprv dala cigaretu.Kdyţ jsem si zapálil, nekašlal jsem. Opravdu mě to uklidnilo.Vím, ţe je to špatné z hlediska zdravotní výchovy, ale bylo to tak.„Teď se soustřeď na ten kouř," řekla Sam.A já jsem se soustředil na kouř.„Vypadá docela normálně, ne?"Myslím, ţe jsem řekl: „Hmm."„No, a teď se podívej támhle na ten beton na hřišti. Hejbe se?"„Hmm."„Dobře... A teď se soustřeď tady na ten kousek papíru na zemi."A já jsem se soustředil na kousek papíru na zemi.„Hejbe se ten beton teď?"„Ne. Nehejbe."Tak co se dá dělat, jestli máš být v pořádku, asi bys uţ nikdyneměl zkoušet trip, vysvětlovala Sam něco, čemu říkala „trans".Stává se to, kdyţ nedokáţeš na nic zaostřit, a všechno se houpe a víříkolem tebe. Říkala, ţe většinou se to říká jen obrazně, ale pro lidi,kteří by uţ nikdy neměli znova zkoušet trip, to platí doslova.90V tu chvíli jsem se začal smát. Hrozně se mi ulevilo. Sam aPatrick se usmívali. Byl jsem rád, ţe se usmívali, protoţe jsem uţnemohl vydrţet, ţe se tváří tak ustaraně.Věci se od té doby přestaly hýbat skoro úplně. Uţ jsemnevynechal ţádnou hodinu. A řekl bych, ţe uţ se necítím jakohrozný podvodník, kdyţ se snaţím vrátit svůj ţivot do normálu. Billsi myslí, ţe můj esej o Kdo chytá v žitě (který jsem napsal na svémnovém starém psacím stroji!) je zatím můj nejlepší. Říkal, ţe se„vyvíjím mílovými kroky", a dal mi teď trochu jinou knihu jako„odměnu". Je to Na cestě od Jacka Kerouaca.Dotáhl jsem to teď skoro na deset cigaret denně.S pozdravemCharlie25. ledna 1992Milý příteli,cítím se skvěle! Myslím to fakt váţně. Musím si na tovzpomenout, aţ příště zaţiju další příšerný týden. Stalo se ti toněkdy? Cítil ses fakt mizerně a pak to najednou přešlo, ani jsi nevěděljak? Snaţím se zapamatovat si, jaké to je, cítit se tak skvěle jako teď,abych měl v zásobě co nejvíc detailů, aţ jednou přijde nějaký dalšípříšerný týden, a mohl si je vybavit. Věřím, ţe bych se pak zas cítilskvěle. Moc to nefunguje, ale myslím, ţe je důleţité to zkusit.Můj psychiatr je moc milý člověk. Je o moc lepší neţ tenposlední. Bavíme se o tom, co cítím a o čem přemýšlím a na covzpomínám. Třeba jak jsem byl malý a jednou jsem se procházel poulici kousek od našeho domu. Byl jsem úplně nahý a drţel jsemmodrý deštník, i kdyţ nepršelo. A byl jsem ohromně šťastný,protoţe máma se kvůli tomu usmívala. A ona se neusmívala mocčasto. Tak mě vyfotila. A sousedé si stěţovali.Teď jsem pro změnu viděl upoutávku na ten film o člověku,který je obţalovaný z vraţdy, kterou ale nespáchal. Hraje v tom jeden91chlápek z M*A*S*H. Proto jsem si na to asi vzpomněl. Z téupoutávky vyplývalo, ţe celý ten film je o tom, jak se snaţí dokázat,ţe je nevinný, a stejně mu hrozí, ţe půjde do vězení. To mě dostvyděsilo. Vyděsilo mě to hrozně moc. Trest za něco, co člověkneudělal. Ţe můţe někdo být nevinná oběť. To je něco, co bychnikdy nechtěl zaţít.Nevím, jestli je tak důleţité, abych ti tohle všechno povídal, alev tu chvíli mi to připadalo jako „průlom".Na tom psychiatrovi je nejlepší, ţe má v čekárně hudebníčasopisy. Na jednom sezení jsem si přečetl článek o Nirvaně a nebylyv něm ţádné zmínky o medové hořčici a salátu. Ale stejně se tamřešily akorát zpěvákovy ţaludeční problémy. Bylo to dost divné.Jak uţ jsem psal, Sam a Patrick milují ten jejich hit, tak jsem simyslel, ţe tam třeba bude něco, o čem se s nimi budu moct bavit. Nazávěr ho v tom časopise srovnávali s Lennonem z Beatles. Pozdějijsem to řekl Sam a ji to fakt vytočilo. Řekla, ţe je jako Jim Morrison,jestli uţ je jako někdo, ale ve skutečnosti není jako někdo, ale prostěje sám sebou. Byli jsme zrovna u Big Boye, kam jsme šli po RockyHorror Show, a rozpoutalo to velkou diskuzi.Craig řekl, ţe problém je v tom, ţe kaţdý pořád kaţdého skaţdým srovnává, a to pak lidi poškozuje, jako třeba u nich vinstitutu na fotografii.Bob řekl, ţe jde akorát o to, ţe naši rodiče se nechtějí vzdátsvého mládí a ţe je ubíjí, kdyţ se jim nedaří nacházet souvislosti.Patrick řekl, ţe problém je v tom, ţe všechno uţ tu někdy nějakbylo a je pak těţké udělat nějaký průlom. Nikdo uţ nebude takovýjako Beatles, protoţe Beatles tomu celému dali „kontext". Důvodjejich velikosti je v tom, ţe oni neměli nikoho, s kým by je mohlisrovnávat, takţe rostli aţ do nebe.Sam dodala, ţe dneska budou kaţdou skupinu nebo kohokolivsrovnávat s Beatles uţ po druhém albu, a jejich osobní výpověď vtom postupně zanikne.„Co si o tom myslíš, Charlie?"Nemohl jsem si vzpomenout, kde jsem to slyšel nebo četl. Řekljsem, ţe to moţná bylo v románu Na prahu ráje od F. ScottaFitzgeralda. Skoro na konci knihy je jedna scéna, kde se hlavní92postava potká s jedním starším pánem. Oba míří na fotbalové utkánímezi muţstvy prestiţních univerzit v Nové Anglii a pustí se dodebaty. Starší pán je dobře zajištěný. Mladík je „unavený ţivotem".Kaţdopádně spolu diskutují a mladík je pro tu chvíli idealista.Mluví o své „neklidné generaci" a takových věcech. A řekne něcojako: „Tohle není čas pro hrdinství, protoţe to nikdo nedovolí." Takníţka vyšla v roce 1920, coţ je myslím skvělé, protoţe mám dojem,ţe podobný rozhovor by klidně mohl proběhnout u Big Boye. A uţnejspíš proběhl mezi našimi rodiči a prarodiči. A probíhá asi zrovnateď mezi námi.Tak jsem řekl, ţe v tom časopise se nejspíš snaţili udělat z nějhrdinu, ale jednou na něj moţná někdo něco vyhrabe a pak budevypadat úplně obyčejně nebo ještě hůř. A nevím proč, protoţe promě je to prostě chlápek, co píše písničky, které se líbí spoustě lidí,a myslím, ţe to docela stačí kaţdému, koho se to týká. Moţná sepletu, ale všichni u stolu o tom začali diskutovat.Sam obviňovala televizi. Patrick obviňoval vládu. Craig obviňoval„mediální korporace". Bob byl na záchodě.Nevím, čím to bylo, a vlastně jsme k ničemu nedošli, ale byl toskvělý pocit, prostě tam sedět a bavit se o tom, jakou v tom všemhrajeme roli. Bylo to něco, jako kdyţ mi Bill řekl, ţe bych se měl„zapojit". Jak uţ jsem ti psal, šel jsem na ten absolventský ples, aletohle byla daleko větší zábava. Zvlášť prima na tom bylo topomyšlení, ţe lidi po celém světě vedou podobné hovory v nějakýchobdobách Big Boye.Býval bych to řekl ostatním u stolu, ale všichni se dobře bavilitím, jak jsou cyničtí, a já jim to nechtěl kazit. No tak jsem se prostěopřel a sledoval jsem Sam, která seděla vedle Craiga, a snaţil jsem senebýt z toho moc smutný. Musím říct, ţe se mi to moc nedařilo. Alev jednu chvíli Craig něco povídal a Sam se na mě podívala a usmálase. Byl to takový filmový úsměv ve zpomaleném záběru a zas bylovšechno v pohodě.93Řekl jsem to svému psychiatrovi, ale on povídal, ţe je ještě brzydělat z toho nějaké závěry.Tak nevím. Prostě jsem proţil skvělý den. Doufám, ţe ty taky.S pozdravemCharlie2. února 1992Milý příteli,Na cestě byla moc dobrá kníţka. Bill po mně nechtěl, abych o nínapsal esej, protoţe jak řekl, byla to „odměna". Poţádal mě, abych zaním po vyučování přišel do kabinetu si o ní promluvit, coţ jsem takyudělal. Udělal mi čaj a já se cítil jako dospělý. Dokonce mě nechal,abych si v kabinetu zapálil, ale naléhal na mě, abych s tím přestal,protoţe kouření škodí zdraví. Dokonce k tomu měl na stole leták,který mi dal. Pouţívám ho teď jako záloţku.Myslím, ţe jsme se s Billem oba chystali mluvit o té knize, aleskončilo to tak, ţe jsme se prostě bavili o „různých věcech". Byloprima zaţít krátce po sobě tolik diskuzí. Bill se mě ptal na Sama Patricka a na rodiče a já jsem mu řekl, jak jsem udělal řidičák ao tom rozhovoru u Big Boye. A taky jsem mu pověděl o svémpsychiatrovi. Ale neřekl jsem mu o tom večírku ani o sestře a jejímpříteli. Pořád se tajně vídají, coţ podle sestry jen „sytí jejich vášeň".Kdyţ jsem Billovi pověděl něco o svém ţivotě, zeptal jsem setaky na jeho. Bylo to fajn, protoţe se nesnaţil dělat, jak je v pohodě,nebo se se mnou nějak srovnávat nebo tak něco. Prostě mluvil sámza sebe. Říkal, ţe studoval vysokou někde na západě, kde se nedávalyznámky, coţ mi přišlo divné, ale Bill říkal, ţe to bylo to nejlepšívzdělání, jakého se mu kdy dostalo. Řekl, ţe aţ přijde čas, dá minějaký leták.Pak vystudoval Brownovu univerzitu a chvíli cestoval po Evropě,a kdyţ se vrátil, přihlásil se do „Teach for America", coţ jeneziskovka, která posílá lidi z prestiţních univerzit učit na pár let94různě po celé zemi. Přemýšlí o tom, ţe aţ skončí tenhle školní rok,jel by do New Yorku a psal tam divadelní hry. Řekl bych, ţe je pořádještě dost mladý, i kdyţ by myslím bylo nevychované se ho na toptát. Zeptal jsem se ho ale, jestli má přítelkyni, a on řekl, ţe nemá.Kdyţ to říkal, vypadal smutně, ale rozhodl jsem se, ţe se v tomnebudu šťourat, protoţe to by myslím bylo moc osobní. Pak mi dalna čtení další knihu. Jmenuje se Nahý oběd.Začal jsem ji číst, kdyţ jsem přišel domů, a abych řekl pravdu,nevím, o čem ten chlap mluví. Billovi bych to nikdy neřekl. Říkal mi,ţe William S. Burroughs tu knihu napsal, kdyţ byl na heroinu, a ţebych se měl „nechat nést proudem". Tak jsem se nechal. Pořád jsemale neměl ponětí, o čem mluví, tak jsem šel dolů a díval se se sestrouna televizi.Běţel zrovna Gomer Pyle a sestra byla zamlklá a měla špatnounáladu. Zkoušel jsem na ni mluvit, ale řekla mi, abych sklapnula nechal ji být. Tak jsem ještě chvíli sledoval seriál, ale ten mi dávalještě menší smysl neţ ta kníţka, tak jsem se rozhodl udělat úkolz matiky, coţ byla chyba, protoţe matika mi nikdy nedávala smysl anitrochu.Celý den jsem byl zmatený.Tak jsem zkusil pomáhat mámě v kuchyni, ale upustil jsemkastrol, tak mi řekla, abych si šel číst k sobě, neţ táta přijde domů, aleprávě čtení mě úplně na začátku dostalo do téhle bryndy. Naštěstítáta přišel domů dřív, neţ jsem mohl znovu otevřít knihu, ale řekl mi,abych mu „pořád nevisel na zádech jak opice", protoţe chtělsledovat hokej. Chvíli jsem teda sledoval hokej s ním, ale pořád jsemse ho vyptával, z které země je jaký hráč, a on měl „unavené oči", takje zavřel, coţ znamenalo, ţe spí, ale nedovolí mi, abych přepnul najiný program. Řekl mi, abych se šel dívat na televizi se sestrou, coţjsem taky udělal, ale ta mi řekla, abych šel pomoct mámě dokuchyně, coţ jsem udělal, ale ta mi řekla, abych si šel číst k sobě dopokoje. Coţ jsem udělal.Přečetl jsem uţ asi třetinu kníţky a zatím je docela dobrá.S pozdravemCharlie958. února 1992Milý příteli,mám partnerku na ples Sadie Hawkinsové. Pro případ, ţe jsi nictakového nezaţil, tak to je ples, který se jmenuje po nějaké starékomiksové postavě a na který zvou holky kluky. A v mém případě jetou holkou Mary Elizabeth a kluk jsem já. Věřil bys tomu?!Myslím, ţe to začalo, kdyţ jsem Mary Elizabeth v pátek, neţ jsmešli na Rocky Horror Picture Show, pomáhal sešívat poslední vydání PunkRockyho. Mary Elizabeth byla ten den hrozně milá. Povídala, ţe je tonejlepší číslo, které kdy vyšlo, a to ze dvou důvodů, které mám obana svědomí já.Za prvé vyšlo v barvě a za druhé v něm byla ta báseň, co jsem dalPatrickovi.Fakt to bylo skvělé číslo. Myslím, ţe bych si to myslel, i kdybychbyl starší. Craig přispěl nějakými svými barevnými fotografiemi. Sampřispěla nějakými „undergroundovými" zprávami o různýchkapelách. Mary Elizabeth napsala článek o demokratickýchkandidátech. Bob přispěl přetiskem letáku o přednostech konopí.A Patrick vyrobil falešný poukaz na „kuřbu zdarma" pro kaţdého,kdo si dá u Big Boye keksík. Omezená nabídka!Věř, nebo ne, byl tam dokonce Patrickův fotografický akt(zezadu). Sam přesvědčila Craiga, aby tu fotku udělal. Mary Elizabethvšem řekla, aby drţeli v tajnosti, ţe na snímku je Patrick, coţ takyvšichni dodrţeli, kromě Patricka.Celý večer pořád křičel: „Ukaţ se, kotě! Tak se ukaţ!", coţ je jehooblíbená hláška z jeho oblíbeného filmu, z Producentů.Mary Elizabeth mi řekla, ţe si myslí, ţe Patrick ji poţádal ozařazení té fotografie do časopisu, aby ji Brad mohl mít u sebe apřitom nevzbudil podezření, ale neřekl to jednoznačně. Brad sikoupil výtisk, aniţ by se na něj podíval, takţe moţná měla pravdu.Kdyţ jsem ten večer šel na Rocky Horror Picture Show, MaryElizabeth byla fakt vzteklá, protoţe Craig se neukázal. Nikdo nevědělproč. Dokonce ani Sam. Problém byl v tom, ţe neměl kdo hrátRockyho, toho svalnatého robota (nejsem si úplně jistý, co je vlastně96zač). Mary Elizabeth se chvíli rozhlíţela po ostatních a pak seobrátila na mě.„Charlie, kolikrát jsi to uţ viděl?"„Desetkrát."„Myslíš, ţe bys dokázal zahrát Rockyho?"„Nejsem vysvalenej."„To nevadí. Zvládneš ho zahrát?"„Myslim, ţe jo."„Myslíš si to, nebo to víš?"„Myslim."„To stačí."Pak uţ jenom vím, ţe jsem na sobě neměl nic neţ pantoflea plavky, které někdo pozlatil. Nevím, proč se mi takové věci stávají.Byl jsem dost nervózní, zvlášť proto, ţe během show se Rockymusel dotýkat Janet po celém těle a Janet hrála Sam. Patrick pořáddělal vtípky o tom, ţe budu mít erekci. Fakt jsem doufal, ţe se tonestane. Jednou jsem měl erekci při hodině a musel jsem jít k tabuli.Bylo to dost hrozné. A kdyţ jsem si na to vzpomněl a k tomu jsempřidal světla a fakt, ţe na sobě budu mít akorát ty plavky, zpanikařiljsem. Skoro jsem to vzdal, ale Sam mi řekla, ţe by fakt stála o to,abych Rockyho hrál, a řekl bych, ţe to bylo to, co jsem opravdupotřeboval slyšet. Nechci zabíhat do podrobností o tom, jak to celéprobíhalo, ale byly to nejlepší chvíle celého mého ţivota. Nedělám sisrandu. Předstíral jsem, ţe zpívám, tančil jsem kolem dokola aběhem vrcholné scény jsem na sobě měl „péřové boa", coţ bychnijak nerozebíral, protoţe to byla součást show, ale Patrick o tompak pořád mluvil.„Charlie v péřovém boa! Charlie v péřovém boa!" Pořád se smála vůbec nemohl přestat.Ale nejlepší byla scéna s Janet, kdy jsme se měli jeden druhéhodotýkat. Ne kvůli tomu, ţe jsem se měl dotýkat Sam a ona se měladotýkat mě. Bylo to přesně naopak. Vím, ţe to zní hloupě, ale je totak. Těsně před tou scénou jsem myslel na Sam a říkal jsem si, ţekdybych se jí takhle dotýkal na jevišti a myslel to váţně, bylo by tolaciné. A i kdyţ mám pocit, ţe bych se jí třeba jednou mohl chtíttakhle dotýkat, tak nechci, aby to někdy bylo laciné. Nechci, aby to97byli Rocky a Janet. Chci, abysme to byli Sam a já. A chci, aby to takvnímala taky. Tak jsme prostě hráli.Kdyţ show skončila, všichni jsme se uklonili a sklidili jsmeohromný potlesk. Patrick mě dokonce vystrčil před ostatní, abych sepoklonil zvlášť. Myslím, ţe to je něco jako zasvěcení nových členůsouboru. Dokázal jsem myslet akorát na to, jak je to krásné, ţe mivšichni tleskají, a ţe jsem moc rád, ţe tu není nikdo z rodiny aneviděli mě, jak hraju Rockyho v péřovém boa. Zvlášť táta.Měl jsem sice trochu erekci, ale aţ potom, na parkovišti u BigBoye.Tam se mě Mary Elizabeth zeptala, jestli s ní nechci jít na plesSadie Hawkinsové. Nejdřív ale řekla: „V tom kostýmu jsi vypadalfakt dobře."Mám holky rád. Fakt jo. Protoţe si myslí, ţe člověk vypadá dobřev plavkách, i kdyţ to není pravda. Kdyţ o tom teď tak přemýšlím,cítím se sice kvůli té erekci provinile, ale řekl bych, ţe se s tím nedánic dělat.Řekl jsem o tom plesu sestře, ale vůbec si mě nevšímala. Pak jsemji zkoušel poţádat o radu, jak se mám chovat na rande, protoţedoteď jsem ţádné rande neměl, ale neodpověděla mi. Nebylaprotivná nebo tak. Prostě jenom „zírala do blba". Zeptal jsem se jí,jestli je v pořádku, a ona řekla, ţe potřebuje být sama, tak jsem šelnahoru a dočetl Nahý oběd.Potom jsem se akorát převaloval na posteli, koukal jsem dostropu a usmíval jsem se, protoţe to bylo tak nějak příjemné ticho.S pozdravemCharlie9. února 1992Milý příteli,měl bych ti něco říct o tom posledním dopisu. Vím, ţe Sam bymé nikdy nepozvala na ples. Vím, ţe by pozvala Craiga, a kdyţ ne98Craiga, tak Patricka, jelikoţ s Bradem půjde jeho přítelkyně Nancy.Myslím, ţe Mary Elizabeth je fakt chytrá a pěkná, a jsem rád, ţe jduna svoje vůbec první rande zrovna s ní. Ale kdyţ jsem řekl ano aMary Elizabeth to oznámila ostatním, přál jsem si, aby Sam ţárlila.Vím, ţe není správné přát si něco takového, ale je to tak.Jenţe Sam neţárlila. Abych pravdu řekl, myslím, ţe snad aninemohla být šťastnější, coţ mě docela vzalo.Dokonce mi i poradila, jak se chovat k dívce na prvním rande,coţ bylo moc zajímavé. Říkala, ţe dívce jako Mary Elizabeth bysneměl říkat, ţe je hezká. Měl bys jí spíš pochválit šaty, protoţe to, jakse oblékla, je její volba, zatímco obličej si nevybrala. Taky mi řekla,ţe některým holkám můţeš třeba otvírat dveře u auta a kupovatkvětiny, ale s Mary Elizabeth by sis to měl rozmyslet (zvlášť kdyţ jeples Sadie Hawkinsové). Tak jsem se jí zeptal, co bych měl dělat, aona mi řekla, ţe bych měl hlavně klást hodně otázek a nic si z tohonedělat, kdyţ bude Mary Elizabeth pořád mluvit. Řekl jsem, ţe tonezní moc demokraticky, ale Sam řekla, ţe ona to tak s klukama děláfurt.Sam taky řekla, ţe se sexem a tak to bude s Mary Elizabethsloţité, jelikoţ uţ měla jiné kluky a je v těchhle věcech dalekozkušenější neţ já. A ţe nejlepší, co se dá v tomhle ohledu dělat, kdyţnevíš co a jak, je soustředit se na to, jak tě ten druhý líbá, a líbat hopodobně. A to znamená citlivě, coţ jsem měl samozřejmě v úmyslu.Tak jsem řekl: „Nemohla bys mi to ukázat?"A ona řekla: „Nezkoušej to na mě."Občas spolu takhle mluvíme. Vţdycky ji to rozesměje. Pak miSam ukázala trik se zapalovačem a já se jí ještě vyptával na MaryElizabeth.„Co kdyţ nebudu chtít sex a tak?"„Prostě řekni, ţe ještě nejsi připravenej."„Funguje to?"„Někdy."99Měl jsem chuť zeptat se Sam, co se za tím „někdy" skrývá, alenechtěl jsem být moc osobní a v jádru jsem to vlastně nechtěl vědět.Přál bych si, abych mohl přestat Sam milovat. Fakt bych si to přál.S pozdravemCharlie15. února 1992Milý příteli,necítím se moc dobře, protoţe všechno se to nějak zamotalo. Šeljsem na ten ples a řekl jsem Mary Elizabeth, jaké má krásné šaty.Kladl jsem jí otázky a nechal jsem ji celou dobu mluvit. Dozvěděljsem se plno věcí o „objektivizaci", původním obyvatelstvu aburţoazii.Ale nejvíc jsem se toho dozvěděl o Mary Elizabeth.Mary Elizabeth chce jít na Berkeley a vystudovat dva obory.Jeden z nich bude politologie. A ten druhý sociologie se zaměřenímna ţenskou problematiku. Mary Elizabeth nesnáší střední školu aráda by zkusila lesbický vztah. Zeptal jsem se jí, jestli se jí líbí holky,a ona se na mě podívala jako na hlupáka a řekla: „O to přece vůbecnejde."Jejím oblíbeným filmem jsou Rudí. Její oblíbená kniha jeautobiografie ţeny, která byla jednou z postav v tom filmu. Najméno si nevzpomínám. Oblíbená barva Mary Elizabeth je zelená.Její oblíbené roční období je jaro. Její oblíbená příchuť zmrzliny(říkala, ţe ze zásady odmítá jíst akorát mraţený nízkotučný jogurt) jevišňová s čokoládou. Její oblíbené jídlo je pizza (napůl houbová anapůl s papričkama). Mary Elizabeth je vegetariánka a nesnáší svérodiče. Taky mluví plynně španělsky.Ona se mě za celou dobu zeptala akorát na to, jestli jí chci dátpusu na dobrou noc. Kdyţ jsem řekl, ţe na to ještě nejsempřipravený, povídala, ţe to chápe, a řekla, ţe to byl skvělý večer.100Taky řekla, ţe jsem ten nejcitlivější kluk, jakého kdy potkala, coţnechápu, protoţe jsem dělal akorát to, ţe jsem ji nepřerušoval.Potom se mě zeptala, jestli si s ní zas někdy nechci vyjít, coţ jsmese Sam neprobírali, tak jsem neměl připravenou odpověď. Řekl jsem,ţe jo, protoţe jsem nechtěl nic zkazit, ale nevím, jestli dokáţu celýdalší večer vymýšlet otázky. Nevím, co dělat. Na kolik schůzek můţečlověk jít, aniţ by byl připravený se líbat? Myslím, ţe na MaryElizabeth nebudu připravený nikdy. Musím se na to zeptat Sam.Kdyţ Craig řekl, ţe nemá čas, Sam šla mimochodem na pless Patrickem. Myslím, ţe se kvůli tomu dost pohádali, a Craig nakonecprohlásil, ţe se mu na nějaký hloupý středoškolský ples nechce, kdyţmá střední dávno za sebou. Na závěr plesu se Patrick zhulil naparkovišti se svým výchovným poradcem a Mary Elizabethpřemlouvala dýdţeje, aby pustil nějaké holčičí kapely, takţe jsme seSam zůstali sami.„Bavíš se dobře?"Sam hned neodpověděla. Akorát se dívala tak nějak smutně.„Moc ne. A ty?"„Nevim. Je to moje první rande, tak nevim, s čim to srovnat."„Neboj. Vedeš si dobře."„Fakt?"„Dáš si punč?"„Tak jo."S tím Sam odešla. Vypadala fakt smutně a já jsem si přál, abych jimohl potěšit, ale řekl bych, ţe někdy to prostě nejde. Tak jsem stálsám u zdi a chvíli jsem sledoval tančící páry. Popsal bych ti to, alemám dojem, ţe to je ten případ, kdy bys tam musel být, neboalespoň znát ty lidi. I kdyţ moţná vlastně tyhle lidi znáš, pokud jsitaky na střední chodil na školní plesy, jestli víš, jak to myslím.Tenhle ples se ale lišil jednou věcí, a to byla moje sestra. Byla tamse svým přítelem. Vypadalo to, ţe se dost pohádali, protoţe on se odní při plouţáku otočil a díval se jinam a ona utekla z parketu někamk toaletám. Zkoušel jsem jít za ní, ale měla moc velký náskok. Dosálu uţ se nevrátila a její přítel nakonec odešel.101Kdyţ mě Mary Elizabeth vysadila, šel jsem domů a sestru jsemnašel v přízemí, jak pláče. Byl to docela jiný pláč. Takový, ţe měvyděsil. Promluvil jsem velmi tiše a pomalu.„Jsi v pořádku?"„Nech mě bejt, Charlie."„Ne, váţně, co se děje?"„Tomu bys nerozuměl."„Zkusim to."„To je vtipný. To je fakt vtipný."„Chceš, abych vzbudil mámu s tátou?"„Ne."„No, moţná by mohli..."„DRŢ HUBU, CHARLIE! JASNÝ?! PROSTĚ DRŢ HUBU!"Pak se fakt rozbrečela. Nechtěl jsem to ještě zhoršovat, tak jsemse otočil, abych ji nechal o samotě. V té chvíli mě sestra objala. Nicneříkala. Jen mě prostě pevně objala a drţela mě. Tak jsem ji takyobjal. Bylo to teda zvláštní, protoţe předtím jsem sestru nikdyneobjímal. Pokud k tomu nebyla donucená. Po chvíli se trochuuklidnila. Zhluboka se nadechla a odhrnula si vlasy, které jí padaly dotváře.A pak mi řekla, ţe je těhotná.Vyprávěl bych ti o zbytku té noci, ale namouduši si toho mocnepamatuju. Je to všechno v takovém smutném oparu. Dozvěděljsem se, ţe její přítel prohlásil, ţe to dítě není jeho, ale sestra ví, ţe je.Taky vím, ţe se s ní rozešel přímo tam na plese. Sestra o tomnikomu jinému neřekla, protoţe nechce, aby se to rozkřiklo. Vím toakorát já, ona a on. Nesmím to nikomu říct. Nikomu. Nikdy.Řekl jsem sestře, ţe zanedlouho uţ to asi nepůjde skrývat, ale onami řekla, ţe tak daleko to dojít nenechá. Jelikoţ jí uţ bylo osmnáct,nepotřebuje svolení rodičů. Potřebuje akorát, aby ji příští sobotuněkdo doprovodil na kliniku. A tím člověkem budu já.„Je klika, ţe uţ mám ten řidičák."Řekl jsem to, abych ji rozesmál. Ale nepomohlo to.S pozdravemCharlie10223. února 1992Milý příteli,seděl jsem v čekárně na klinice. Byl jsem tam asi tak dvě hodiny.Nevzpomínám si přesně, jak dlouho. Bill mi dal na čtení novoukníţku, ale prostě jsem se na ni nemohl soustředit. Řekl bych, ţe jejasné proč.Pak jsem zkoušel číst nějaké časopisy, ale prostě to nešlo. Ne ţeby se tam psalo o tom, co kdo jí. Šlo o všechny ty obálky. Na kaţdébyla nějaká rozesmátá tvář, a kdyţ to byla ţena, tak navíc pokaţdéukazovala výstřih. Zajímalo by mě, jestli to ty ţeny dělají proto, ţechtějí vypadat pěkně, nebo jestli je to prostě součást jejich práce.Zajímalo by mě, jestli si vůbec můţou vybrat, pokud chtějí mítúspěch. Téhle myšlenky jsem se prostě nemohl zbavit.Skoro jsem si dokázal představit to focení a herečku nebomodelku, která pak jde na „lehký oběd" se svým přítelem. Dokázaljsem si představit, jak se jí ptá, jaký měla den, a ona říká, ţe o tomzas tak moc nepřemýšlela, nebo to moţná byla její první obálka, takje hrozně vzrušená, protoţe se zrovna stává slavnou. Dokázal jsem sipředstavit ten časopis na stánku a spousty bezejmenných očí, které siho prohlíţejí, a jak by si někteří lidé určitě mysleli, ţe je to hroznědůleţité. A jak by dívka jako Mary Elizabeth byla na tu herečku nebomodelku hrozně naštvaná, ţe tam tak vystavuje výstřih vedleostatních hereček a modelek, které dělají to samé, zatímco nějakýfotograf, jako třeba Craig, by se díval akorát na kvalitu té fotografie.Pak by se myslím určitě našel nějaký muţ, který by si ten časopiskoupil a masturboval by nad ním. A zajímalo by mě, co by si o tompak ta herečka a její přítel mysleli, pokud by si vůbec něco mysleli.A mě napadlo, ţe je asi načase, abych na to všechno přestal myslet,protoţe to sestře nijak nepomůţe.Tak jsem začal myslet na svoji sestru.Myslel jsem na ty chvíle, kdy mi s kamarádkami malovaly nehty,a ţe to bylo v pohodě, protoţe bratr nebyl doma. A na to, jak minechala svoje panenky, abych si s nimi mohl hrát divadlo, nebo jakmě nechala koukat se na televizi, na co jsem chtěl. A jak se z nízačala stávat „mladá dáma" a nikdo se na ni nesměl podívat, protoţe103si myslela, ţe je tlustá. A ţe vůbec nebyla tlustá. A ţe byla vlastněmoc hezká. A jak se proměnil výraz její tváře, kdyţ přišla na to, ţe sikluci myslí, ţe je hezká. A jak se její výraz změnil, kdyţ se jí prvnězačal líbit jiný kluk neţ ti, které měla na plakátech v pokoji. A jak setvářila, kdyţ si uvědomila, ţe je do něj zamilovaná. A pak měnapadlo, jaký asi bude mít výraz ve tváři, aţ vyjde zpoza těch dveří.Byla to moje sestra, kdo mi řekl, kde se berou děti. A byla to takyona, kdo se smál, kdyţ jsem se vzápětí zeptal, kam potom ty dětimizí.Kdyţ jsem si na to vzpomněl, rozbrečel jsem se. Ale nechtěljsem, aby mě někdo viděl, protoţe kdyby mě viděli, moţná by minedovolili sestru odvézt domů a mohli by zavolat rodiče. To jsemnemohl dopustit, protoţe sestra na mě spoléhala. Bylo to vůbecpoprvé, co na mě někdo v něčem spoléhal. Kdyţ jsem si uvědomil,ţe brečím poprvé od té doby, co jsem slíbil tetě Helen, ţe nebudubrečet, pokud nepůjde o něco důleţitého, musel jsem jít ven, protoţeuţ jsem to dýl nedokázal před nikým skrývat.Musel jsem v autě sedět dost dlouho, protoţe mě tam nakonecnašla sestra. Kouřil jsem jednu za druhou a pořád jsem brečel. Sestrazaťukala na okýnko. Stáhl jsem ho. Dívala se na mě zvědavě. Potomse zvědavost změnila v zlost.„Charlie, ty kouříš?!"Byla vzteky bez sebe. Ani nedokáţu popsat jak.„Nemůţu uvěřit, ţe kouříš!"V tu chvíli jsem přestal brečet. A začal jsem se smát. Protoţe zevšech věcí, které mohla říct, kdyţ vyšla ven, si vybrala zrovna mojekouření. A naštvala se kvůli tomu. A já jsem věděl, ţe kdyţ se zlobí,její tvář se nejspíš zas tak nezmění. A ţe bude v pořádku.„Řeknu to mámě s tátou, je ti to jasný?"„Ne, neřekneš." Paneboţe, pořád jsem se smál a nemohl jsempřestat.Kdyţ o tom sestra chvíli přemýšlela, přišla myslím na to, pročmámě s tátou nic říct nemůţe. Jako by si najednou uvědomila, kdejsme a co se zrovna stalo a jak je za těchhle okolností celý nášrozhovor praštěný. A taky se rozesmála.104Ale z toho smíchu se jí udělalo špatně, tak jsem musel vystoupita pomoct jí na zadní sedadlo. Měl jsem uţ pro ni připravený polštářa deku, protoţe jsme usoudili, ţe pro ni bude nejspíš nejlepší trochuse prospat v autě, neţ pojedeme domů.Těsně před tím, neţ usnula, řekla: „Tak dobře, jestli budeš chtítkouřit, otevři alespoň okno."Coţ mě znova rozesmálo.„Charlie kouří. To snad není moţný."Coţ mě rozesmálo ještě víc. „Miluju tě," řekl jsem.A sestra řekla: „Já tě taky miluju. Jenom se uţ přestaň smát."Nakonec můj smích přešel do občasného kašle a pak přestalúplně. Podíval jsem se na zadní sedadlo a viděl jsem, ţe sestrausnula. Tak jsem nastartoval auto a zapnul topení, aby byla v teple.Pak jsem se začetl do knihy, kterou mi dal Bill. Byl to Walden odHenryho Davida Thoreaua, coţ je oblíbená kniha bratrovypřítelkyně, a tak jsem se na ni hrozně těšil.Kdyţ zapadlo slunce, zaloţil jsem kníţku tím protikuřáckýmletákem v místě, kam jsem dočetl, a rozjel jsem se k domovu.Zastavil jsem pár bloků od našeho domu, vzbudil jsem sestru apolštář a deku jsme dali do kufru. Pak jsme zajeli na příjezdovoucestu. Vystoupili jsme. Vešli jsme dovnitř. A zaslechli jsme shorahlasy rodičů.„Kde jste byli celý den?"„Jo. Večeře je skoro hotová."Sestra se na mě podívala. Já jsem se podíval na ni. Pokrčilarameny. Tak jsem začal drmolit něco o tom, jak jsme byli v kině a jakmě sestra učila, jak se jezdí na dálnici, a jak jsme zašli kMcDonaldovi.„K McDonaldovi?! Kdy?!"„Máma udělala ţebírka."Táta přitom četl noviny, a jak jsem mluvil, sestra k němu přišlaa dala mu pusu na tvář. Nezvedl od těch novin zrak.„Já vim, ale k McDonaldovi jsme šli ještě před tím filmem, a touţ je docela dlouho."Pak se táta věcně zeptal: „A na jakém filmu jste vlastně byli?"105Zatrnulo mi, ale sestra hned přišla se jménem nějakého filmu apak dala pusu na tvář mámě. Nikdy jsem o tom filmu neslyšel.„Bylo to dobrý?"Znova mi zatrnulo.Sestra byla ale úplně klidná. „Bylo to slušný. Ty ţebírka krásněvoněj."„To jo," řekl jsem. Pak mě napadlo změnit téma. „Tati, dávajdneska večer hokej?"„Jo. Ale můţeš se koukat, jenom kdyţ uţ se nebudeš tak hloupěvyptávat."„Dobře, a můţu se ještě na něco zeptat, neţ to začne?"Zabručel: „Tak se ptej."„Jak ţe se to dřív říkalo puku?"„Touš. Říkalo se mu touš."„Bezva. Dík."Od té chvíle a pak u večeře se rodiče na nic nevyptávali, i kdyţmáma řekla, jak je ráda, ţe spolu se sestrou trávíme víc času.Kdyţ šli naši spát, šel jsem pak pozdě večer do auta a vzal jsemten polštář a deku. Odnesl jsem je sestře do pokoje. Byla dostutahaná. A mluvila hrozně tiše. Poděkovala mi za celý ten den. Ţejsem ji v tom nenechal. A řekla, ţe by chtěla, aby to bylo naše malétajemství, jelikoţ se rozhodla, ţe svému bývalému příteli řekne, ţe totěhotenství bylo planý poplach. Řekl bych, ţe uţ mu nevěřila natolik,aby mu řekla pravdu.Kdyţ jsem zhasnul a otevřel dveře, zaslechl jsem, jak tiše říká:„Chci, abys přestal kouřit, slyšíš?"„Slyším."„Protoţe tě fakt miluju, Charlie."„Já tě taky miluju."„Myslim to váţně."„Já taky."„No tak jo. Dobrou noc."„Dobrou."Pak jsem za sebou dveře zavřel a nechal jsem ji spát.Tu noc se mi nechtělo číst, tak jsem šel dolů a díval jsem se napůlhodinovou reklamu na nějaký cvičební stroj. Pořád tam blikalo106bezplatné telefonní číslo, tak jsem na něj zavolal. Ţena, která zvedlasluchátko na druhé straně, se jmenovala Michelle. Řekl jsemMichelle, ţe jsem ještě dítě a ţe ten cvičební stroj nepotřebuju, ale ţedoufám, ţe má příjemnou noc.Michelle mi zavěsila. Ale mně to ani trochu nevadilo.S pozdravemCharlie7. března 1992Milý příteli,holky jsou zvláštní, a to nemyslím nijak špatně. Prostě to neumímříct jinak.Byl jsem na dalším rande s Mary Elizabeth. V mnohém to bylopodobné tomu plesu, akorát jsme na sobě měli pohodlnější oblečení.Navrhla to zase ona, a předpokládám, ţe je to v pořádku, ale myslím,ţe bych asi měl začít trochu vyvíjet iniciativu, protoţe nemůţudoufat, ţe mě pokaţdé někdo pozve na rande. Kdyţ bude iniciativana mojí straně, tak si taky můţu být jistý, ţe půjdu na rande s holkou,kterou si vyberu. Teda kdyţ bude souhlasit. Je to prostě sloţité.Dobré na tom bylo, ţe jsem tentokrát řídil já. Zeptal jsem se otce,jestli si můţu půjčit jeho auto. Bylo to u večeře.„Na co?" Táta má o své auto starost.„Charlie má holku," řekla sestra.„Není moje holka," řekl jsem já.„Kdo je to?" zeptal se otec.„Co se děje?" zeptala se matka z kuchyně.„Charlie si chce půjčit moje auto," odpověděl táta.„Na co?" zeptala se matka.„To se právě snaţim zjistit!" řekl otec zvýšeným hlasem.„Nemusíš se vztekat," řekla matka.„Promiň," řekl otec bezmyšlenkovitě. Pak se obrátil na mě.„Tak mi o té dívce něco pověz."107Tak jsem mu řekl něco málo o Mary Elizabeth, ale vynechal jsemto tetování a piercing v pupíku. Na okamţik se trochu usmál a snaţilpoznat, jestli se třeba netvářím provinile nebo tak něco. A pak řeklano. Směl jsem si jeho auto půjčit. Kdyţ přišla máma s kávou, táta jíto všechno převyprávěl, zatímco jsem jedl zákusek.Kdyţ jsem ten večer dočetl knihu, otec za mnou přišel a sedl sina kraj postele. Zapálil si cigaretu a začal mi povídat o sexu. Uţ jsmeměli tenhle rozhovor před pár lety, ale to byla spíš biologie. Teď říkalvěci jako...„Já vim, ţe jsem tvůj otec, ale..."„dneska musíš bejt dost opatrnej" a„pouţívej ochranu" a„kdyţ řekne ne, měl bys to brát tak, ţe to myslí váţně..."„protoţe kdyţ ji budeš nutit k něčemu, co nechce, zaděláváš si napořádnej problém..."„a kdyţ třeba řekne ne, ale přitom myslí ano, tak to na tebe hrajea nestojí za zlámanou grešli..."„kdyby sis potřeboval s někým promluvit, klidně za mnou přijď,ale kdyby se ti z ňákýho důvodu nechtělo, promluv si s bratrem,"a nakonec„jsem rád, ţe jsme si promluvili."Pak mě podrbal ve vlasech, usmál se a odešel z pokoje. Měl bychti asi říct, ţe můj otec není jako ti v televizi. Věci jako sex honepřivádí do rozpaků. A dokáţe o nich zasvěceně hovořit.Myslím, ţe byl hlavně šťastný, protoţe kdyţ jsem byl úplně malý,často jsem líbal jednoho chlapečka ze sousedství, a i kdyţ psychiatrprohlásil, ţe prozkoumávat tyhle věci je pro malé chlapce a holčičkyúplně přirozené, myslím, ţe otec se stejně tak trochu bál. Řekl bych,ţe je to celkem přirozené, ale nejsem si jistý proč.S Mary Elizabeth jsme kaţdopádně šli do kina v centru. Byl to,jak se říká, „artový" film. Mary Elizabeth říkala, ţe získal nějakoucenu na nějakém velkém festivalu v Evropě, a to na ni udělalodojem. Kdyţ jsme čekali, neţ začne, mluvila o tom, jaká je to ostuda,ţe taková spousta lidí chodí na pitomé hollywoodské filmy a natenhle jde do kina akorát pár lidí. Pak říkala, ţe uţ se nemůţe dočkat,108aţ odtud vypadne a půjde na vysokou, kde lidi dokáţou tyhle věciocenit.Pak začal film. Byl v nějakém cizím jazyce a s titulkama, coţ bylozábavné, protoţe nikdy předtím jsem v kině nečetl. Samotný film bylmoc zajímavý, ale myslím, ţe nebyl moc dobrý, protoţe kdyţ skončil,nic to se mnou neudělalo.Ale Mary Elizabeth to cítila jinak. Pořád mluvila o tom, ţe to byl„pregnantní" film. Úţasně „pregnantní". Řekl bych, ţe byl. Je alepravda, ţe nevím, co přesně to slovo vyjadřuje, krom toho, ţe tovyjadřuje velmi dobře.Potom jsem nás zavezl do jednoho undergroundového obchodus muzikou a Mary Elizabeth mě tam provedla. Miluje ten obchod.Říkala, ţe je to jediné místo, kde se cítí sama sebou. Říkala, ţe neţzačaly být populární kavárny, mladí jako ona neměli kam jít, kroměBig Boye, a ten je profláklý uţ dávno.Ukázala mi oddělení s filmy a vykládala mi o všech těchkultovních tvůrcích a lidech z Francie. Potom mě zavedla dolů, dodovozové sekce, a ukázala mi „skutečně" alternativní muziku. A pakmě vzala do folkové sekce a vykládala mi o dívčích kapelách, jakotřeba Slits.Říkala, ţe se cítí fakt mizerně kvůli tomu, ţe mi nic nedalak Vánocům, a ţe by to teď chtěla napravit. Pak mi koupila kazetuBillie Holidayové a zeptala se, jestli nechci jít k ní domů aposlechnout si to.Tak jsem teda seděl u nich v přízemí a ona zatím nahoře chystalaněco k pití. Rozhlíţel jsem se po pokoji, který byl velmi uklizený avonělo to tam, jako by tu nikdo nebydlel. Měli tam krb s římsou a naní golfové trofeje. A taky tam byla televize a krásná stereosestava. A pak přišla dolů Mary Elizabeth se dvěma skleničkama aláhví brandy. Říkala‚ ţe nesnáší všechno, co mají rádi její rodiče,kromě brandy.Poţádala mě, abych nalil pití, a zatím rozdělala oheň v krbu. Byladost rozrušená, coţ bylo zvláštní, protoţe jindy se tak nechová.Pořád mluvila o tom, ţe miluje krby a ţe by se jednou chtěla vdáta ţít ve Vermontu, coţ bylo taky zvláštní, protoţe o těchhle věcech109nikdy nemluví. Kdyţ rozdělala oheň, pustila album a začala kolemmě tak trochu tančit. Říkala, ţe je ţhavá, ale ne ve smyslu teploty.Začala hrát hudba a ona si se mnou ťukla, řekla „na zdraví" alokla si brandy. Brandy je mimochodem moc dobrá, ale na tompředvánočním večírku byla lepší. První sklenku jsme oba vypili dostrychle.Srdce mi tlouklo o sto šest a začal jsem být nervózní. Podala midalší sklenku brandy a přitom se velice jemně dotkla mojí ruky. Paksi přehodila svoji nohu přes moji a já jsem akorát sledoval, jak s nípohupuje. Potom jsem ucítil její ruku na zátylku. Jen tak pomalu s nípohybovala. A srdce mi začalo bít jako šílené.„Líbí se ti ta hudba?" zeptala se mě fakt potichu.„Moc." A fakt se mi líbila. Byla krásná.„Charlie?"„Hmm?"„A líbím se ti já?"„Hmm."„Víš, jak to myslím?"„Hmm."„Nebuď nervózní."„Dobře."V tu chvíli jsem ucítil její druhou ruku. Začala na koleni a pomaluse posouvala nahoru po stehně k bokům a břichu. Pak sundala svojinohu z mojí a tak nějak si mi sedla na klín čelem ke mně. Dívala semi přímo do očí a ani nemrkla. Ani jednou. Její tvář vypadalavzrušeně a tak nějak jinak. A pak se sklonila a začala mě líbat na krka na uši. Pak na tváře. Pak na rty. A všechno se tak nějak rozplynulo.Vzala mi ruku a strčila si ji pod svetr a já jsem nemohl uvěřit, co sedělo pak. A tomu, jaká byla její prsa na omak. A jak o chvilku pozdějivypadala. A kolik je práce s podprsenkou.Kdyţ jsme zkusili všechno, co je moţné dělat od pasu nahoru,zůstal jsem leţet na podlaze a Mary Elizabeth si poloţila hlavu namou hruď. Oba jsme velice zvolna dýchali a poslouchali jsmemuziku a praskání v krbu. Kdyţ dozněla poslední dlouhá písnička,ucítil jsem na prsou její dech.„Charlie?"110„Hmm?"„Myslíš, ţe jsem hezká?"„Myslím, ţe jsi velice hezká."„Fakt?"„Fakt."Pak se ke mně ještě těsněji přitiskla a další půlhodinu paknepromluvila ani slovo. A já jsem tam mohl akorát leţet a přemýšleto tom, jak se jí změnil hlas, kdyţ se mě ptala, jestli je hezká, a jakmoc se změnila, kdyţ jsem jí odpověděl, a na to, jak mi Sam tvrdila,ţe takové věci nemá ráda, a ţe mě začíná bolet ruka.Díky bohu jsme v tu chvíli zaslechli, jak se otevírají dveře odgaráţe.S pozdravemCharlie28. března 1992Milý příteli,konečně se trochu oteplilo a lidi na chodbách jsou milejší. Nutněne třeba ke mně, ale prostě tak obecně. Napsal jsem Billovi esej oWaldenu, ale tentokrát jsem to udělal jinak. Nepsal jsem přímo oknize. Místo toho jsem psal, jako bych sám byl dva roky někdeu jezera. Předstíral jsem, ţe jsem ţil z darů země a docházelk vnitřnímu poznání. Abych řekl pravdu, měl jsem tak trochu chuťněco takového rovnou udělat.Od toho večera s Mary Elizabeth se všechno změnilo. Začalo tov pondělí ve škole, kde se na mě Sam s Patrickem dívali se širokýmúsměvem. Mary Elizabeth jim o tom večeru, který jsme spolu strávili,řekla, coţ jsem fakt nechtěl, ale Sam s Patrickem to připadalo skvěléa oba nám to fakt přáli. Sam pořád opakovala:„Pořád tomu nemůţu uvěřit, vůbec by mě to nenapadlo. Skvělese k sobě hodíte."111Myslím, ţe Mary Elizabeth si to taky myslí, protoţe se chováúplně jinak. Je pořád milá, ale nemám z toho úplně dobrý pocit.Nevím, jak bych to popsal. Tak třeba jdeme na konci vyučování seSam a s Patrickem ven na cigaretu a všichni se o něčem bavíme, neţje čas jít domů. Pak, kdyţ přijdu domů, Mary Elizabeth mi hnedkazavolá a zeptá se: „Tak jak je?" A já nevím, co říct, protoţe jedinávěc, která se v mém ţivotě mezitím udála, je cesta domů, a to jetrochu málo. Ale popíšu teda cestu domů. A ona pak začne povídat amluví dost dlouho. Dělala to tak celý tenhle týden. Tohle a pak miještě ometala smítka z oblečení.Jednou před dvěma dny mluvila o knihách a mezi nimi bylaspousta kníţek, které jsem četl. A kdyţ jsem jí řekl, ţe jsem je četl,poloţila mi několik velmi dlouhých otázek, coţ byly v podstatějenom její myšlenky s otazníkem na konci. Mohl jsem na to říctakorát tak „ano" nebo „ne". Namouduši nebyl prostor na cokolivdalšího. Potom začala mluvit o tom, co plánuje, aţ bude na vysoké,coţ uţ jsem slyšel, tak jsem odloţil sluchátko, došel jsem si nazáchod, a kdyţ jsem se vrátil, pořád ještě mluvila. Vím, ţe to ode měnebylo pěkné, ale myslím, ţe kdybych si neudělal přestávku, udělalbych něco ještě horšího. Jako ţe bych třeba začal křičet nebo praštils telefonem.Taky pořád mluvila o té kazetě Billie Holidayové, kterou mikoupila. A říkala, ţe mě musí seznámit ještě se spoustou skvělýchvěcí. Ale abych pravdu řekl, já vlastně nechci, aby mě s těmaskvělýma věcma seznamovala, pokud to znamená, ţe bych muselMary Elizabeth pořád poslouchat, jak o všech těch skvělých věcechmluví. Skoro to vypadá, jako by tady byly tři věci: Mary Elizabeth, jáa ta spousta skvělých věcí, ale pro Mary Elizabeth je důleţité jenomto první. Nechápu to. Kdybych dal někomu kazetu, tak proto, aby zní měl radost, a ne proto, aby uţ napořád věděl, ţe jsem mu ji dal.A pak tu byla ta večeře. Protoţe uţ bylo po svátcích, máma se mězeptala, jestli bych nechtěl pozvat Sam s Patrickem na večeři, jakslíbila, kdyţ jsem jí řekl, ţe povídali, ţe má skvělý vkus, co se týčeoblečení. Hrozně jsem se těšil! Řekl jsem to Patrickovi a Sam,naplánovali jsme sobotní večer a asi tak za dvě hodiny ke mně nachodbě přišla Mary Elizabeth a povídá:112„V kolik mám v sobotu dorazit?"Nevěděl jsem, co dělat. Ta večeře byla akorát pro Sam a Patricka.To byla od začátku celá ta myšlenka. A Mary Elizabeth jsem vůbecnezval. Řekl bych, ţe vím, proč předpokládala, ţe ji pozvu, ale vůbecna to nečekala. Ani nic nenaznačila. Vůbec.Takţe u té večeře, při které jsem chtěl mámě a tátovi předvést,jak jsou Sam a Patrick milí a skvělí, mluvila celou dobu akorát MaryElizabeth. Nebyla to jenom její chyba. Táta s mámou se jí vyptávalivíc neţ Sam a Patricka. Řekl bych, ţe to bylo proto, ţe s MaryElizabeth chodím na rande, a to je pro ně zajímavější neţ mojikamarádi. Řekl bych, ţe to dává smysl. Ale stejně. Je to, jako by se seSam a Patrickem vůbec nesetkali. A o to přitom šlo. Kdyţ pak bylopo večeři a všichni odešli, máma řekla akorát, ţe Mary Elizabeth jebystrá, a táta jenom řekl, ţe „moje dívka" je hezká. O Sam aPatrickovi neřekli vůbec nic. A přitom jsem od toho večera chtěljenom to, aby poznali moje kamarády. Bylo to pro mě moc důleţité.Se sexem je to zvláštní. Tak třeba podruhé jsme opakovali stejnýpostup jako první večer a dělali jsme v podstatě to samé jako poprvé,akorát bez krbu a bez písniček Billie Holidayové, protoţe jsme byliv autě a všechno to bylo narychlo. Moţná se čeká, ţe takhle nějak tobude fungovat, ale nepřijde mi to ideální.Sestra řekla svému expříteli, ţe to těhotenství byl planý poplach,a od té doby pořád čte všechny ty kníţky o ţenách. Chtěl se k nívrátit, ale ona řekla ne.Tak jsem se jí zeptal na Mary Elizabeth (akorát jsem vynechalsex), protoţe vím, ţe by mohla být nezaujatá, zvlášť kdyţ senezúčastnila té večeře. Sestra řekla, ţe Mary Elizabeth trpínedostatkem sebeúcty, ale já jsem namítnul, ţe to samé říkala vlistopadu o Sam, kdyţ začala chodit s Craigem, a Sam je přitomúplně jiná. Za vším nemůţe být nedostatek sebeúcty, ne?Sestra se to snaţila vysvětlit. Říkala, ţe tím, ţe mě Mary Elizabethzasvěcuje do všech těch skvělých věcí, získává vlastně „nadřazenoupozici", coţ by nepotřebovala, kdyby byla sama se sebou spokojená.Taky povídala, ţe lidé, kteří se snaţí mít neustále situaci podkontrolou, se vlastně bojí, ţe kdyby to tak nebylo, nic by nedopadlotak, jak chtějí.113Nevím, jestli je to pravda, nebo ne, ale stejně jsem z toho bylsmutný. Ne kvůli Mary Elizabeth. Ani ne kvůli sobě. Prostě takobecně. Protoţe jsem začal mít dojem, ţe vlastně nevím, kdo MaryElizabeth je. Neříkám, ţe mi snad lţe, ale neţ jsem ji blíţ poznal,prostě se chovala úplně jinak, a pokud fakt není taková, jaká byla nazačátku, přál bych si, aby to prostě řekla. Ale moţná je taková jakona začátku, a já si to akorát neuvědomil. Prostě bych nechtěl být jendalší věc, kterou si Mary Elizabeth vzala na starost.Zeptal jsem se sestry, co bych teda měl dělat, a ona mi řekla, ţenejlepší je mluvit otevřeně o svých citech. Psychiatr mi řekl tosamé. A pak jsem začal být fakt smutný, protoţe mě napadlo, ţejsem moţná taky jiný neţ jak mě Mary Elizabeth původně viděla.A moţná jsem lhal, kdyţ jsem jí neřekl, ţe je docela těţké ji pořádposlouchat, aniţ bych sám cokoliv řekl. Přitom jsem ale akorátzkoušel být milý, jak mi poradila Sam. Nevím, kde jsem udělal chybu.Zkoušel jsem zavolat bratrovi, abych si s ním o tom promluvil,ale jeho spolubydlící mi řekl, ţe má ve škole spoustu učení, tak jsemse rozhodl, ţe mu ani nenechám vzkaz, protoţe jsem ho nechtělrušit. Jenom jsem mu poslal svůj esej o Waldenu, aby se o něj mohlpodělit se svou přítelkyní. Kdyby pak měli čas, můţou si to přečíst amůţeme si o tom promluvit, a třeba pak budu mít příleţitost zeptatse jich obou, co dělat s Mary Elizabeth, jelikoţ oni spolu chodí aklape jim to a mohli by vědět, jak na to, aby věci fungovaly tak, jakmají. A i kdyby na to třeba nepřišla řeč, stejně bych hrozně rádpoznal přítelkyni svého bratra. Třeba i po telefonu. Jednou jsem jividěl na videu z jednoho bratrova utkání, ale to fakt není tosamé. I kdyţ byla moc krásná. Ale ne svérázně. Nevím, proč ti tovlastně všechno píšu. Prostě bych si přál, aby mi Mary Elizabethkladla i jiné otázky neţ „Tak jak je?".S pozdravemCharlie1148. dubna 1992Milý příteli,všechno jsem to příšerně zvoral. Fakt ţe jo. Cítím se kvůli tomuhrozně. Patrick řekl, ţe nejlíp udělám, kdyţ se budu chvíli drţetstranou.Všechno to začalo minulé pondělí. Mary Elizabeth přišla do školyse sbírkou básní od známého básníka e. e. cummingse. Šlo o to, ţeviděla nějaký film, ve kterém se mluvilo o jedné básni, kterápřirovnávala ţenské ruce ke květinám a dešti. To se jí tak líbilo, ţe šlaa tu kníţku si koupila. Přečetla ji od té doby mnohokrát a říkala, ţe sipřála, abych měl vlastní výtisk. Ne ten, co si koupila, ale úplně nový.Pak chtěla, abych tu kníţku celý den kaţdému ukazoval.Vím, ţe bych měl být vděčný, protoţe to od ní bylo moc pěkné.Ale já nebyl vděčný. Vůbec jsem nebyl vděčný. Nevykládej si tošpatně. Choval jsem se, jako bych byl. Ale nebyl jsem. Abych řeklpravdu, dohánělo mě to k zuřivosti. Moţná kdyby mi třeba dala tenvýtisk, který si sama koupila, bylo by to jiné. Nebo kdyby prostě tubáseň, co se jí tak líbila, opsala na kus nějakého pěkného papíru.A rozhodně kdyby mě nenutila, abych tu kníţku kaţdému ukazoval.Moţná jsem k ní měl být upřímný, ale nepřišlo mi to jako tasprávná chvíle.Kdyţ ten den skončila škola, nešel jsem rovnou domů, protoţebych s ní nemohl mluvit, kdyby zavolala, a moje matka není mocobratná lhářka, co se těchhle věcí týče. Místo toho jsem zamířil doknihkupectví. A kdyţ se mě ta paní u pokladny zeptala, jestlinepotřebuju s něčím pomoct, otevřel jsem tašku a vrátil jsem kníţku,co mi Mary Elizabeth koupila. S penězi jsem nic neudělal. Prostějsem je strčil do kapsy.Cestou domů jsem dokázal myslet akorát na to, jakou hroznouvěc jsem zrovna provedl, a rozbrečel jsem se. Kdyţ jsem přišeldomů, brečel jsem uţ tolik, ţe se sestra zvedla od televize a zeptala semě, co se děje. Kdyţ jsem jí řekl, co jsem udělal, vzala mě zpátky dotoho knihkupectví, protoţe sám jsem nebyl schopný řídit, a tukníţku jsem si zase koupil, takţe jsem se cítil o něco lépe.115Kdyţ mi pak večer Mary Elizabeth volala a ptala se, kde jsem celýden byl, řekl jsem jí, ţe jsem jel se sestrou na nákup. A kdyţ se mězeptala, jestli jsem jí koupil něco pěkného, řekl jsem, ţe jo. I kdyţjsem měl pocit, ţe to nemyslí váţně, stejně jsem to řekl. Prostě jsemse cítil tak mizerně kvůli tomu, ţe jsem tu kníţku skoro vrátil. Stráviljsem pak u telefonu celou hodinu a poslouchal jsem, jak o té knizemluví. Pak jsem se s ní rozloučil, šel jsem dolů a poprosil jsem sestru,jestli by mě nemohla znova vzít do obchodu, abych mohl MaryElizabeth koupit něco pěkného. Sestra mi řekla, abych jel sám. A ţebych udělal líp, kdybych začal být k Mary Elizabeth upřímný a řekl jí,co cítím. Moţná jsem to měl udělat, ale měl jsem pocit, ţe není tasprávná chvíle.Druhý den jsem dal ve škole Mary Elizabeth dárek, který jsem jíkoupil. Byl to výtisk knihy Jako zabít ptáčka. První, co Mary Elizabethřekla, bylo:„To je originální."Musel jsem si připomenout, ţe to nemyslí zle. Nedělala si ze mělegraci. Nijak to nezlehčovala. Ani to nemyslela kriticky. Fakt ne. Věřmi. Tak jsem jí akorát vysvětlil, ţe mi Bill dává mimo hodiny čístkníţky navíc a ţe Jako zabít ptáčka byla první z nich. A ţe má pro mězvláštní význam. A ona řekla:„Tak děkuju. To je moc milý."A pak mi začala vysvětlovat, ţe uţ ji četla před třemi lety a ţe simyslí, ţe je „přeceňovaná", a ţe podle ní natočili černobílý film seslavnými herci, jako byli Gregory Peck a Robert Duvall, který vyhrálOscara za scénář. Po tomhle rozhovoru jsem svoje pocity tak trochuhodil za hlavu.Po vyučování jsem se procházel a domů jsem přišel aţ v jednuráno. Kdyţ jsem otci vysvětlil proč, řekl mi, abych se choval jakochlap.Druhý den, kdyţ se mě Mary Elizabeth ve škole zeptala, kde jsemvčera celý den byl, řekl jsem jí, ţe jsem si koupil krabičku cigaret, šeljsem k Big Boyovi a celý den jsem strávil tím, ţe jsem si četl tu sbírkuod e. e. cummingse a jedl jsem sendviče. Věděl jsem, ţe takováodpověď je naprosto bezpečná, protoţe na tu kníţku se mě nikdy116nezeptá. A měl jsem pravdu. Po tom, co mi o ní navykládala, jsemměl pocit, ţe uţ ji vlastně nikdy číst nemusím. Přestoţe bych chtěl.Kaţdopádně myslím, ţe tehdy jsem měl být konečně upřímný, aleabych pravdu řekl, měl jsem takový vztek, jaký jsem míval, kdyţ jsemještě sportoval, a to mě trochu vyděsilo.Naštěstí v pátek začaly velikonoční prázdniny, coţ bylo určitérozptýlení. Bill mi dal Hamleta, abych si ho přes prázdniny přečetl.Řekl, ţe budu potřebovat trochu volného času, abych se na tu hrumohl opravdu soustředit. Asi nemusím říkat, kdo to napsal. Bill mik tomu dal jedinou radu, abych o hlavní postavě přemýšlelpodobným způsobem, jako jsem přemýšlel o postavách z kníţek,které jsem uţ četl. Řekl mi, abych vůbec nemyslel na to, ţe je tonějaké „vysoké umění".No a včera na Velký pátek jsme měli zvláštní představení RockyHorror Picture Show. Bylo zvláštní, protoţe všichni věděli, ţe začínajívelikonoční prázdniny, a spousta lidí tam přišla tak, jak byli oblečenína mši. Připomnělo mi to Popeleční středu, kdy spoluţáci přijdou doškoly s popelcem na čele. Vţdycky se vytvoří taková vzrušenáatmosféra.Po představení nás Craig všechny pozval, abychom šli k němu,kde jsme popíjeli víno a poslouchali Bílé album. Kdyţ album dohrálo,Patrick navrhl, abychom všichni hráli vadí nevadí, coţ je hra, kterouhrozně rád hraje, kdyţ je trochu „pinklej".Hádej, kdo celý večer musel plnit úkoly, aby nemusel říctpravdu? Já. Prostě jsem nechtěl říct Mary Elizabeth pravdu jenomkvůli hře.Skoro celý večer to docela fungovalo. Padaly úkoly jako „dej pivona ex". Ale pak mi dal úkol Patrick. Myslím, ţe ani nevěděl, co dělá,ale prostě mi ten úkol dal.„Polib na rty nejhezčí holku v místnosti."A v tu chvíli jsem se rozhodl být upřímný. Kdyţ se na to dívámzpětně, asi jsem si nemohl vybrat horší moment.Všichni ztichli, jakmile jsem si stoupl (Mary Elizabeth totiţ sedělahned vedle mě). Ale kdyţ jsem si klekl před Sam a políbil ji, tichobylo nesnesitelné. Nebyl to vášnivý polibek. Byl přátelský, jako kdyţjsem hrál Rockyho a ona hrála Janet. Ale na tom nezáleţelo.117Mohl bych říct, ţe za to mohlo víno nebo to pivo, co jsem dal naex. Mohl bych říct, ţe jsem úplně zapomněl, jak se mě MaryElizabeth ptala, jestli si myslím, ţe je hezká. Ale to bych lhal. Pravdaje taková, ţe kdyţ mi Patrick dal ten úkol, věděl jsem, ţe kdybychpolíbil Mary Elizabeth, lhal bych tím všem okolo. Včetně Sam.Včetně Patricka. A včetně Mary Elizabeth. A to uţ prostě nešlo.I kdyby to měla být součást hry.Kdyţ skončila dlouhá chvíle ticha, snaţil se Patrick, seč mohl, abyzachránil večer. Nejdřív řekl:„No, to se úplně nepovedlo, ţe?"Ale nepomohlo to. Mary Elizabeth spěšně opustila místnosta zavřela se v koupelně. Patrick mi potom řekl, ţe nechtěla, aby jiněkdo viděl plakat. Sam šla za ní, ale ještě neţ vyšla z pokoje, otočilase na mě a váţným, pochmurným tónem řekla:„Co s tebou kurva je?"Nejspíš to bylo tím výrazem, který měla, kdyţ to říkala. A tím, jakváţně to myslela. Najednou mi to všechno docvaklo. Cítil jsem sehrozně. Prostě příšerně. Patrick hned vstal a odvedl mě pryč. Vyšlijsme na ulici a jediné, co jsem si uvědomoval, byla zima. Řekl jsem,ţe bych měl jít zpátky dovnitř a omluvit se. Patrick řekl:„Ne. Dojdu nám pro kabáty. Počkej tady."Kdyţ Patrick odešel, rozbrečel jsem se. Byl jsem fakt vyděšenýa nemohl jsem přestat. Kdyţ se Patrick vrátil, příšerně jsem brečela řekl jsem:„Fakt myslim, ţe bych se měl omluvit."Patrick zavrtěl hlavou. „Věř mi. Nechceš se tam vracet."Potom mi před obličejem zachrastil klíčkama od auta a řekl: „Takpoď. Odvezu tě domů."V autě jsem Patrickovi pověděl, jak se to všechno seběhlo. O tékazetě. A o knize. A o Jako zabít ptáčka. A ţe se mě Mary Elizabethnikdy na nic neptala. A Patrick řekl akorát: „Velká škoda, ţe nejsigay."To mě trochu utěšilo.„Ale ne, i kdybys byl gay, stejně bych s tebou nechodil. Si hroznýpako."To mě trochu rozesmálo.118„A to sem myslel, ţe Brad je hroznej mamrd. Ty vole..."To mě pobavilo o dost víc. Pak zapnul rádio a zamířili jsmetunelem k domovu. Kdyţ mě Patrick vysadil, řekl, ţe bych udělalnejlíp, kdybych se chvíli drţel stranou. Mám dojem, ţe uţ jsem ti topsal. Řekl, ţe aţ bude vědět víc, tak mi zavolá.„Díky, Patricku."„To nestojí za řeč."A pak jsem řekl: „Víš co, Patricku? Kdybych byl gay, chtěl bychs tebou chodit."Nevím, proč jsem to řekl, ale zdálo se mi to správné.Patrick nasadil namyšlený úsměv a řekl: „Pochopitelně." A pakodjel.Kdyţ jsem se ten večer uloţil do postele, pustil jsem si BillieHolidayovou a začetl jsem se do sbírky básní e. e. cummingse. Kdyţjsem si přečetl tu báseň, co srovnávala ţenské ruce s květinami adeštěm, odloţil jsem knihu a přistoupil k oknu. Dlouho jsem se dívalna svůj odraz a stromy za ním. Na nic jsem nemyslel. Nic jsemnecítil. Ani jsem nevnímal hudbu. Celé hodiny.Něco je se mnou fakt špatně. A já nevím co.S pozdravemCharlie26. dubna 1992Milý příteli,od toho večera mi nikdo nevolal. Nezlobím se na ně. Celéprázdniny jsem strávil tím, ţe jsem četl Hamleta. Bill měl pravdu. Jemnohem snazší přemýšlet o tom chlápkovi jako o všech ostatníchpostavách, o kterých jsem doteď četl. Taky mi to pomohlo, kdyţjsem se snaţil přijít na to, co se mnou vlastně je. Ne ţe by mi topřímo dalo nějaké odpovědi, ale je dobré vědět, ţe uţ si tím někdoprošel. Zvlášť kdyţ to byl někdo, kdo ţil tak dávno.119Zavolal jsem Mary Elizabeth a řekl jsem jí, ţe jsem kaţdý večerposlouchal tu kazetu a četl jsem e. e. cummingse.Řekla akorát: „Na to je dost pozdě, Charlie."Vysvětlil bych jí, ţe s ní nechci zase začít chodit a ţe prostějenom chci, abychom byli kamarádi, ale věděl jsem, ţe tím bych tojenom zhoršil, tak jsem to neudělal.Řekl jsem akorát: „Mrzí mě to."A fakt mě to mrzelo. A věděl jsem, ţe mi to věří. Ale kdyţ se nicnezměnilo a na druhém konci bylo akorát příšerné ticho, bylo mijasné, ţe je fakt pozdě.Patrick mi zavolal, ale řekl akorát, ţe Craig byl na Sam kvůli mněfakt naštvaný a ţe bych měl ještě zůstat stranou, neţ se trochupročistí vzduch. Zeptal jsem se ho, jestli by nechtěl někam vyrazit,jen tak my dva. Řekl, ţe nemá čas kvůli Bradovi a rodinnýmzáleţitostem, ale ţe mi zavolá, kdyby si našel chvíli. Zatím nezavolal.Vyprávěl bych ti, co jsme dělali s rodinou na Boţí hodvelikonoční, ale uţ jsem ti vyprávěl o Díkůvzdání a o Vánocích, atohle se vlastně moc nelišilo.Snad jenom ţe otec dostal přidáno a matka ne, protoţe za práciv domácnosti ţádný plat nebere, a sestra přestala číst všechny tykníţky o sebeúctě, protoţe potkala nového kluka.Bratr přijel domů, ale kdyţ jsem se ho zeptal, jestli jeho přítelkyněčetla můj esej o Waldenu, řekl, ţe ne, protoţe se s ním rozešla, kdyţzjistila, ţe ji podvádí. Uţ je to nějaký čas. Tak jsem se ho zeptal, jestliho četl on sám, a on mi řekl, ţe ne, protoţe měl moc učení. Povídal,ţe si to zkusí přečíst přes prázdniny. Ale zatím to neudělal.Tak jsem šel navštívit tetu Helen a poprvé v ţivotě mi tonepomohlo. Dokonce jsem se zkoušel řídit svým plánem a vybavit sico nejvíc detailů z doby, kdy jsem naposledy proţil skvělý týden, aleani tohle nepomohlo.Vím, ţe si za to všechno můţu sám. Vím, ţe si to zaslouţím.Udělal bych cokoliv, aby to tak nebylo. Udělal bych cokoliv, abych tovšem vynahradil. A abych nemusel chodit k psychiatrovi, který nuvysvětluje, co to znamená být „pasivně agresivní". A abych nemuselbrát léky, které mi dal a které jsou pro tátu moc drahé. A abych si120s ním nemusel povídat o špatných vzpomínkách. A dlouzevzpomínat na špatné věci.Jenom si přeju, aby mi Bůh nebo rodiče nebo Sam nebo sestranebo někdo prostě řekli, co se mnou je. Aby mi prostě řekli, jak semám změnit, tak aby to dávalo smysl. Aby tohle všechno přestalo. Azmizelo. Vím, ţe to není správné, protoţe jsem za to zodpovědný, avím, ţe nejdřív musí přijít to špatné, aby se to pak mohlo zlepšit,protoţe tak mi to řekl můj psychiatr, ale tohle mi přijde špatné aţmoc.Po týdnu, kdy jsem s nikým nemluvil, jsem konečně zavolalBobovi. Vím, ţe to není správné, ale uţ jsem nevěděl, co si počít.Zeptal jsem se ho, jestli nemá něco na prodej. Řekl, ţe mu zbýváţdibec hulení. Tak jsem vzal nějaké peníze, co jsem dostal naVelikonoce, a koupil to.Od té doby pořád hulím.S pozdravemCharlie