7. listopadu 1991Milý příteli,byl to jeden z těch dní, kdy mi nevadilo, ţe musím jít do školy,protoţe bylo krásně. Nebe bylo zataţené a vzduch byl jako horkálázeň. Myslím, ţe jsem se nikdy předtím necítil tak čistě. Kdyţ jsempřišel domů, musel jsem posekat trávník, abych si zaslouţil kapesné,a ani trochu mi to nevadilo. Prostě jsem poslouchal muziku a dýchalsvěţí vzduch a vzpomínal. Vzpomínal jsem na různé věci, jako třebajak jsem se procházel po okolí a prohlíţel si domy, trávníky a pestřezbarvené stromy, a to mi úplně stačilo.Nevím nic o zenu a o těch věcech, které provozují Číňani aIndové jako součást svých náboţenství, ale jedna z těch holek navečírku, co měla tetování a piercing v pupíku, je od červnabuddhistka. O ničem moc nemluvila, snad kromě toho, jak jsoudrahé cigarety. Občas ji vídám na obědě, chodí kouřit s Patrickem aSam. Jmenuje se Mary Elizabeth.Mary Elizabeth mi řekla o zenu tolik, ţe díky němu jsi spojený sevšemi věcmi na světě. Jsi součástí stromů a trávy a psů. A podobně.Taky mi vysvětlila, ţe tyhle věci symbolizuje její tetování, ale nemůţusi vzpomenout jak. Řekl bych teda, ţe k zenu patří i dni jako tenhle,kdy jsi součástí vzduchu a věcí, na které vzpomínáš.Jednou z věcí, na které jsem si vzpomněl, byla jedna dětská hra.Někdo má míč nebo něco takového, utíká a ostatní se snaţí ho41chytit. Kdyţ ho chytí, srazí ho k zemi a všichni se na něj svalí najednu hromadu. Pak se někdo další zmocní míče a běhá zas sem atam dokola a ostatní kluci se ho snaţí chytit. Můţe to trvat celéhodiny. Nikdy jsem přesně nepochopil smysl téhle hry, ale bratr jimiloval. Nelíbilo se mu na tom ani tak to, kdyţ sám utíkal s míčem,jako kdyţ se někoho snaţil srazit k zemi. Kluci té hře říkali „strkanicepro bukvice". Aţ doteď jsem skutečně neměl ponětí, co to znamená.Patrick mi vyprávěl o sobě a o Bradovi a teď uţ chápu, proč senezlobil, kdyţ Brad na absolventském plese tančil s dívkou. Kdyţbyli oba ve třeťáku, byli spolu Patrick a Brad na večírku ještě sdalšíma lidma, co patřili mezi školní hvězdy. Patrick totiţ býval naškole dost populární, neţ mu Sam nakoupila nějakou dobroumuziku.Patrick i Brad se na tom večírku oba dost opili. Patrick vlastnětvrdil, ţe Brad ve skutečnosti předstíral, ţe je o dost opilejší, neţ byl.Seděli v suterénu s nějakou holkou jménem Heather, a kdyţ šla nazáchod, zůstali spolu sami. Patrick říkal, ţe se oba dva cítili dostnesví a zároveň to bylo vzrušující.„Máte za třídního Brosnahana, ţe jo?"„Byls někdy na koncertě Pink Floyd?"„Pivo a pak panáky. Nikdy mi nebylo hůř."Kdyţ jim došly úvodní fráze, prostě jenom koukali jeden nadruhého. A skončilo to tak, ţe se začali muchlovat přímo tamv suterénu. Patrick říkal, ţe to bylo, jako by jim náhle ze zad spadlatíha celého světa.Ale v pondělí ve škole Brad opakoval pořád dokola jedinou věc.„Čoveče, byl jsem na šrot. Vůbec nic si nepamatuju."Řekl to kaţdému, kdo byl na tom večírku. Řekl to dokoncePatrickovi. Nikdo je neviděl, jak se tam muchlujou, ale Brad to stejněpořád opakoval. Ten pátek byl další večírek. Tentokrát se Patricks Bradem zhulili, i kdyţ Patrick říkal, ţe Brad se tvářil dalekozhuleněji, neţ ve skutečnosti byl. A zase skončili tím, ţe semuchlovali. A v pondělí ve škole Brad zas udělal to samé.„Čoveče, byl jsem na šrot. Vůbec nic si nepamatuju."A takhle to trvalo sedm měsíců.42Dospělo to tak daleko, ţe Brad byl zhulený nebo opilý ještě předvyučováním. Ne ţe by s Patrickem něco prováděli ve škole.Muchlovali se jen na těch pátečních mejdanech, ale Patrick říkal, ţeBrad se na něj pak na chodbě nedokázal ani podívat nebo s nímo samotě promluvit. A to bylo dost těţké, protoţe Patrick měl Bradaopravdu rád.Začátkem léta uţ se Brad nemusel starat o školu a tak, takţe pil ahulil ještě mnohem víc. U Patricka a Sam byl tehdy velký mejdan,kde se sešla trochu jiná parta neţ školní hvězdy. Brad se tam ukázal,coţ vzbudilo jisté pozdviţení, protoţe patřil mezi školní smetánku,ale důvod, proč tam ve skutečnosti dorazil, drţel Patrick v tajnosti.Kdyţ většina lidí odešla, Brad a Patrick šli do Patrickova pokoje.Tu noc měli spolu poprvé sex.Nechci zabíhat do podrobností, protoţe to je jenom jejichsoukromá věc, ale řeknu tolik, ţe Brad dělal holku, jak se tak říká.Myslím, ţe to je docela důleţité na vysvětlenou. Kdyţ skončili, Bradse hrozně rozbrečel. Byl prý strašně opilý. A úplně strašně zhulený.Ať Patrick dělal co dělal, Brad nepřestával brečet. Dokonce seani nenechal obejmout, coţ mi přijde docela smutné, protoţekdybych měl s někým sex, chtěl bych ho obejmout.Nakonec Patrick natáhl Bradovi kalhoty a řekl mu:„Prostě jen předstírej, ţes vytuhnul."Potom se Patrick oblékl a obešel barák, aby přišel na večírekz druhé strany, neţ byla jeho loţnice. I on dost brečel a rozhodl se,ţe kdyby se ho někdo ptal, řekne, ţe má oči rudé od toho, jak kouřilšpeka. Nakonec se trochu oklepal a došel do obýváku. Dělal, ţe jefakt opilý. Přišel k Sam. „Nevidělas Brada?" Sam si všimla jehopohledu, a tak promluvila k lidem na večírku.„Hele, lidi, neviděl někdo Brada?"Nikdo ho neviděl, tak se pár lidí sebralo a šli ho hledat. Našli honakonec v Patrickově pokoji..., jak spí.Nakonec Patrick zavolal Bradovy rodiče, protoţe se o něj faktbál. Neřekl jim proč, ale pověděl jim, ţe se Bradovi na večírkuudělalo dost špatně a potřebuje odvézt domů. Bradovi rodiče přijeli ajeho táta ještě s nějakýma dalšíma klukama a Patrickem ho odnesli doauta.43Patrick nevěděl, jestli Brad v tu chvíli fakt spal, ale jestli ne, tak tobyl docela dobrý herecký výkon. Rodiče pak Brada poslali naodvykačku, protoţe Bradův otec nechtěl, aby si zkazil šanci nafotbalové stipendium. Patrick Brada neviděl po zbytek léta.Bradovi rodiče nikdy nepřišli na to, proč byl jejich syn celou tudobu v jednom kuse opilý a zhulený. Ani nikdo další. Kromě lidí,kteří věděli, o co jde.Kdyţ začal školní rok, Brad se Patrickovi dost vyhýbal. Ještě asiměsíc a něco nechodil na stejné večírky jako on. Aţ jednou večer seobjevil a házel Patrickovi kamínky na okno. Vysvětlil mu, ţe se tonikdo nesmí dozvědět, a Patrick to pochopil. Vídali se pak jenompozdě večer na golfovém hřišti a na večírcích, jako byl ten u Boba,kde lidé umí mlčet a chápou tyhle věci.Zeptal jsem se Patricka, jestli není smutný, ţe to musí drţetv tajnosti, a Patrick jen řekl, ţe smutný není, protoţe teď se alespoňBrad nepotřebuje opít nebo zhulit, aby se mohl milovat.S pozdravemCharlie8. listopadu 1991Milý příteli,Bill mi za můj esej o Petru Panovi dal moji první dvojku zangličtiny pro pokročilé! Abych pravdu řekl, nevím, co jsem udělaljinak oproti těm předešlým esejům. Řekl, ţe můj jazykový cit se vyvíjíspolečně s větnou skladbou. Myslím, ţe je skvělé, ţe se v těchhlevěcech můţu zlepšovat bez toho, abych si toho všimnul. Jen takmimochodem, do oficiálního hodnocení mi Bill píše samé jedničky.Ty známky za eseje jsou jen mezi námi.Rozhodl jsem se, ţe aţ vyrostu, moţná bych chtěl psát. Jenomzatím nevím, co bych psal.Přemýšlel jsem o tom, ţe bych moţná psal pro nějaký časopis,takţe by pak mohl vzniknout nějaký článek, v kterém by se44neopakovaly ty věci, o kterých jsem se uţ zmiňoval. „Kdyţ si______otřela medovou hořčici ze rtů, rozhovořila se o svém třetímmanţelovi a hojivé síle krystalů." Ale upřímně, myslím, ţe bych byldost špatný reportér, protoţe si neumím představit, ţe bych sedělu stolu s nějakým politikem nebo filmovou hvězdou a pokládalotázky. Mám dojem, ţe bych se nanejvýš dokázal zeptat, jestli minedá podpis pro mámu nebo tak něco. A to by mě nejspíš vyhodili.Tak jsem si myslel, ţe bych spíš mohl psát do novin, protoţe to bychmohl pokládat otázky normálním lidem, ale sestra tvrdí, ţe všechnynoviny lţou. Nevím, jestli je to pravda, tak prostě uvidím, aţ budustarší.Začal jsem pracovat pro fanzin nazvaný Punk Rocky. Je toxeroxovaný časopis o punk rocku a Rocky Horror Picture Show. Nepíšutam, ale vypomáhám.Vede ho Mary Elizabeth, která taky vede místní Rocky HorrorPicture Show. Mary Elizabeth je moc zajímavá osoba, protoţe mátetování, které symbolizuje buddhismus, a piercing v pupíku a nosíúčesy, které někoho přivádějí k šílenství, ale kdyţ něco vede, tak sechová jako můj táta, kdyţ přijde domů „po dlouhém dni v práci". Jeve čtvrťáku a tvrdí, ţe moje sestra je koketa a snob. Řekl jsem jí, abyo mé sestře uţ nic takového neříkala.Ze všech věcí, které uţ jsem dělal za celý tenhle rok, mám myslímnejradši právě Rocky Horror Picture Show. Patrick a Sam mě na něj vzalido kina večer o Halloweenu. Je to fakt sranda, protoţe všichni jsouoblečení jako herci ve filmu a předvádějí ten film před plátnem. Naurčité naráţky v ději diváci taky sborově křičí. Řekl bych, ţe to asiznáš, ale stejně jsem to radši vysvětlil, kdyby ne.Patrick hraje „Franka N. Furtera". Sam hraje „Janet". Je dosttěţké sledovat, co se děje na plátně, protoţe kdyţ Sam hraje Janet,chodí na jevišti ve spodním prádle. Opravdu se snaţím na ni takhlenemyslet, ale je to stále obtíţnější.Abych řekl pravdu, já Sam miluju. Není to taková láska jako vefilmech. Prostě se na ni občas dívám a říkám si, ţe je to ta nejhezčía nejmilejší osoba na celém světě. Je také moc chytrá a vtipná. Potéco jsem ji viděl v Rocky Horror Picture Show, jsem jí napsal báseň, tujsem jí ale neukázal, protoţe jsem byl v rozpacích. Opsal bych ji sem,45aby sis ji mohl přečíst, ale mám dojem, ţe by to bylo vůči Samnezdvořilé.Sam teď taky chodí s jedním klukem, jmenuje se Craig.Craig je starší neţ můj bratr. Myslím, ţe je mu moţná dokoncedvacet jedna, protoţe pije červené víno. V show hraje „Rockyho".Patrick říká, ţe Craig je „pěkně vysvalenej". Nevím, kam na ty výrazychodí.Ale řekl bych, ţe má pravdu, Craig je „pěkně vysvalenej". Je totaky velmi tvůrčí osobnost. Studuje na místním uměleckém institutua vydělává si na to tím, ţe dělá modela pro katalogy J. C. Penneya podobně. Taky rád fotí, viděl jsem pár jeho fotek a byly dost dobré.Je mezi nimi jedna fotografie Sam, která je prostě nádherná. Asi nenímoţné popsat, jak nádherná je, ale zkusím to.Kdyţ se zaposloucháš do Asleep a vybavíš si ty dny, kdy bylokrásně a ty jsi vzpomínal, a přitom budeš myslet na ty nejkrásnějšíoči, jaké znáš, a budeš brečet a ta osoba tě nebude chtít, tak potom simyslím dokáţeš představit tu fotografii.Chtěl bych, aby Sam přestala mít Craiga ráda.Tak teď bych řekl, ţe si nejspíš myslíš, ţe na něj ţárlím. Ale tak tonení. Namouduši. Jde prostě o to, ţe Craig pořádně neposlouchá,kdyţ Sam mluví. Tím nemyslím, ţe by to byl špatný kluk, protoţetakový fakt není. Prostě jenom pořád vypadá, ţe ho to nezajímá.Tak třeba udělal tu fotku, co je na ní Sam, a ta fotka je krásná.A on jako by si myslel, ţe důvod, proč je tak krásná, je ten, ţe ji takvyfotil. Kdybych ji udělal já, tak bych věděl, ţe tím jedinýmdůvodem, proč je krásná, je Sam.Prostě si myslím, ţe kdyţ se kluk dívá na holku a má pocit, ţezpůsob, kterým se na ni dívá, je lepší neţ ta holka samotná, je tošpatně. Myslím, ţe je špatné, kdyţ se kluk nedokáţe na holku podívatupřímněji neţ přes hledáček fotoaparátu. Je to pro mě dost těţké,vidět, ţe Sam o sobě smýšlí líp jenom kvůli tomu, ţe se na ni nějakýstarší kluk takhle dívá.Zeptal jsem se na to sestry a ta tvrdí, ţe Sam má nedostateksebeúcty. Sestra taky říkala, ţe kdyţ byla Sam v druháku, mělapěknou pověst. Podle sestry Sam bývala „mistryně v kouření".46Doufám, ţe víš, co to znamená, protoţe já ti to fakt nedokáţupopsat, kdyţ přitom myslím na Sam.Jsem do Sam fakt zamilovaný a dost se tím trápím.Zeptal jsem se sestry na toho kluka na plese. Nechtěla o tommluvit, dokud jsem neslíbil, ţe o tom nikomu nepovím, ani Billovi.Tak jsem to slíbil. Řekla, ţe se s tím klukem vídá tajně, i kdyţ jí totáta zakázal. Kdyţ tu není, prý na něj pořád myslí. Aţ oba dodělajíškolu a on vystuduje práva, prý se vezmou.Řekla mi, ţe nemusím mít strach, protoţe od toho večera ji uţneuhodil. A ţe se nemusím bát, ţe ji neuhodí prý uţ nikdy. Faktneřekla víc neţ tohle, i kdyţ nepřestávala mluvit.Bylo fajn s ní ten večer takhle sedět, protoţe jinak ji moc nebavísi se mnou povídat. Překvapilo mě, ţe mi toho řekla tolik, a mámdojem, ţe o tom nemohla říct nikomu jinému, protoţe to bylotajemství. A myslím, ţe uţ se nemohla dočkat, aţ to někomu poví.Ale i kdyţ mi řekla, abych se nebál, stejně o ni mám docelastrach. Přece jen je to moje sestra.S pozdravemCharlie12. listopadu 1991Milý příteli,miluju plněné piškoty a píšu to kvůli tomu, ţe máme přemýšlet otom, co nás drţí při ţivotě. Profesor Z. nám při hodině vyprávěl oexperimentu, při kterém vzali nějakou krysu nebo myš a tu dali najednu stranu klece. Na druhou stranu klece pak dali kousek jídla. A takrysa nebo myš k němu došla a snědla ho. No a pak vzali tu krysunebo myš a dali ji zpátky na její stranu klece, ale tentokrát dopodlahy, přes kterou musela přejít, aby se dostala k tomu jídlu, pustilielektřinu. Kdyţ to udělali, tak ta krysa nebo myš přestala při určitémnapětí pro to jídlo chodit. Pak ten experiment zopakovali, ale to jídlonahradili něčím, co té kryse nebo myši poskytovalo intenzivní slastné47pocity. Nevím, co jí tyhle pocity poskytovalo, ale řekl bych, ţe to bylnějaký druh krysí nebo myší drogy. Kaţdopádně ti vědci zjistili, ţekvůli potěšení snese ta krysa nebo myš docela vysoké napětí,dokonce větší neţ kvůli jídlu.Moc nevím, jaký to má význam, ale přijde mi to zajímavé.S pozdravemCharlie15. listopadu 1991Milý příteli,začíná být docela zima a mráz. Pěkné podzimní počasí uţ jeúplně pryč. Dobrá zpráva je, ţe se blíţí svátky, a já se na ně teďzvlášť těším, protoţe brzy přijede domů bratr. Moţná uţ naDíkůvzdání! Alespoň doufám, kvůli mámě.Bratr uţ domů několik týdnů nezavolal a máma pořád mluví ojeho studiu a tom, kdy chodí spát a co jí, a táta pořád říká to samé.„Nic se mu nestane."Osobně si rád představuju, ţe bratr na vysoké zaţívá všechny tyvěci, které bývají ve filmech. Tím nemyslím takové ty filmy smejdany studentských spolků. Myslím spíš ty filmy, kde kluk potkáchytrou holku, která nosí spoustu svetrů a pije kakao. Baví se okníţkách a váţných věcech a líbají se v dešti. Myslím, ţe něcotakového by mu moc prospělo, zvlášť kdyby ta dívka byla svérázněkrásná. Takové holky jsou myslím nejlepší. Osobně mám pocit, ţe„supermodelky" jsou divné. Ani nevím proč.Na druhou stranu můj bratr má v pokoji na zdi právě plakáty„supermodelek" a aut a piva a podobných věcí. Kdyţ si k tomupředstavíš ještě zaneřáděnou podlahu, řekl bych, ţe dostaneš docelapřesný obrázek jeho pokoje. Bratr si vţdycky hrozně nerad stlalpostel, ale v šatníku měl pokaţdé pořádek. To si představ.Věc se má tak, ţe kdyţ bratr zavolá domů, moc toho neřekne.Něco málo poví o škole, ale většinou povídá o školním fotbalovém48muţstvu. Tohle muţstvo je ve středu pozornosti, protoţe je dostdobré a jsou v něm někteří fakt dobří hráči. Bratr tvrdí, ţe jeden znich bude určitě jednoho dne milionář, ale ţe je „dutej jak poštovníschránka". Řekl bych, ţe to znamená, ţe není moc chytrý.Bratr vyprávěl o tom, jak jednou celé muţstvo sedělo v šatněa povídali si o tom, co všechno museli udělat, aby se do školníhomuţstva dostali. Nakonec přišla řeč na zkoušky.A tenhle kluk řekl: „Měl jsem 710 bodů."A bratr řekl: „Z matiky, nebo z jazyka?"A kluk na to: „Eh?"A celé muţstvo se chechtalo.Odjakţiva jsem chtěl být v nějakém takovém muţstvu. Nevímpřesně proč, ale vţdycky jsem si říkal, ţe by bylo fajn taky zaţít svou„chvíli slávy". Měl bych potom co vyprávět svým dětem akamarádům na golfu. Řekl bych, ţe můţu vykládat lidem o PunkRockym a o tom, jak jsem chodil pěšky ze školy, a tak podobně. Tojsou moţná moje chvíle slávy, jenom jsem si to ještě neuvědomil,protoţe se při tom nehází míčem.Hrával jsem různé kolektivní sporty, kdyţ jsem byl menší, a byljsem vlastně dost dobrý, ale háček byl v tom, ţe ve mně probouzelyagresivitu, a tak doktoři řekli mámě, ţe bych s tím měl přestat.Táta měl taky svou slavnou chvíli. Viděl jsem fotku, na které jezamlada. Byl to moc pohledný muţ. Nevím, jak jinak to popsat.Vypadal, jako vypadají lidé na všech starých fotkách. Tak nějak drsněa mladě a vţdycky se zdá, ţe jsou o dost šťastnější neţ my.Moje matka vypadá na starých fotkách krásně. Vlastně vypadákrásněji neţ kdokoliv jiný, snad kromě Sam. Občas se teď dívám narodiče a divím se, co se stalo, ţe jsou teď takoví, jací jsou. A říkám si,co asi bude se sestrou, aţ ten její kluk dodělá práva. A jak budevypadat tvář mého bratra na fotbalových kartách, nebo jak budevypadat, jestli na sběratelské kartě nikdy nebude. Táta hrál na vysokédva roky baseball, ale musel přestat, kdyţ máma čekala bratra. Potomzačal pracovat v kanceláři. Namouduši nevím, co táta vlastně dělá.Občas vypráví historky. A jsou to skvělé historky. Týkají sestátního mistrovství v baseballu, které se hrálo, kdyţ byl na střední.Bylo to na konci poslední směny a na první metě byl běţec. Po dvou49vyřazených tátovo muţstvo prohrávalo o bod. Táta byl mladší neţvětšina ostatních hráčů univerzitního muţstva, protoţe byl teprvev druháku, a řekl bych, ţe si ostatní mysleli, ţe to zpacká. Byl podhrozným tlakem. Byl fakt nervózní. A fakt z toho měl hrůzu. Ale popár nadhozech se prý začal cítit „ve formě". Kdyţ se nadhazovačrozmáchnul a hodil míč, věděl prý přesně, kam míč poletí. Odpálilprý silněji, neţ kdy v ţivotě odpálil jakýkoliv míč. A udělal homeruna jeho muţstvo vyhrálo státní mistrovství. A nejúţasnější na téhlehistorce je to, ţe pokaţdé, kdyţ ji táta vypráví, nic se v ní nezmění.Není ten typ, který by přeháněl.Někdy o tom všem přemýšlím, kdyţ s Patrickem a Sam jdeme nautkání. Dívám se na hřiště a přemýšlím o tom klukovi, co zrovnaudělal touchdown. Mám dojem, ţe právě proţívá svou chvíli slávya ten okamţik se jednou prostě promění v historku, protoţe všichniti kluci, co dávají touchdowny a homeruny, se stanou něčímiotci. A aţ se jejich děti podívají na jejich školní album, pomyslí si, ţejejich táta byl drsný a mladý a vypadal o dost šťastněji neţ oni.Jenom doufám, ţe nezapomenu svým dětem říct, ţe jsou stejněšťastné, jako se zdám být já na těch starých fotkách. A doufám, ţemi budou věřit.S pozdravemCharlie18. listopadu 1991Milý příteli,bratr včera konečně zavolal a nebude moct přijet o Díkůvzdánídomů ani na chvíli, protoţe je kvůli fotbalu pozadu se školou. Mámaz toho byla tak rozhozená, ţe mě vzala do obchodu, aby mi koupilaněco na sebe.Vím, ţe si budeš myslet, ţe to, co píšu, je nadsázka, ale přísahám,ţe není. Od chvíle, kdy jsme nasedli do auta, aţ do chvíle, kdy jsmese vrátili domů, máma ani na okamţik nepřestala mluvit, a to50doslova. Ani na chvilku. Dokonce ani kdyţ jsem byl v kabince azkoušel jsem si kalhoty.Stála prostě venku a hlasitě si stěţovala. To, co říkala, serozléhalo po celém obchodě. Nejdřív říkala, ţe můj otec vůbecnetrval na tom, aby bratr přijel domů třeba jen na jediné odpoledne.A pak zas, ţe by sestra měla začít víc přemýšlet o své budoucnosti apřipravovat se na nějakou „záloţní" školu pro případ, ţe by ta dobránevyšla. A potom spustila o tom, ţe šedá by mi moc slušela.Chápal jsem, jak to máma myslí. Fakt jo.Je to, jako kdyţ jsme byli malí a šli jsme do samoobsluhy. Sestras bratrem hádala o věci, o které se obvykle sestra s bratrem hádávali,a já jsem seděl v nákupním vozíku. A ke konci uţ z toho máma bylatak na nervy, ţe s vozíkem skoro utíkala, a já jsem měl pocit, jakobych jel v ponorce.Včera to bylo podobné, akorát jsem mohl sedět na přednímsedadle.Kdyţ jsem dnes ve škole viděl Sam a Patricka, oba se shodli, ţeco se týče oblečení, má moje máma moc dobrý vkus. Řekl jsem tomámě, kdyţ jsem přišel domů, a ona se usmála. Zeptala se, jestlibych někdy nechtěl pozvat Sam a Patricka na večeři. Teda aţ budepo svátcích, protoţe z toho, jak svátky dopadnou, byla máma dostnervózní. Řekl jsem to Sam a Patrickovi a prý by přišli.Uţ se hrozně těším!Naposledy u nás někdo z mých kamarádů večeřel, kdyţ k námloni přišel Michael. Měli jsme tacos. Fakt skvělý na tom bylo, ţe unás Michael i přespal. Nakonec jsme ale moc nespali. Většinou jsmesi povídali o věcech, jako jsou holky a filmy a muzika. Zvlášť sivzpomínám na to, jak jsme se v noci procházeli po okolí. Rodičei sousedi uţ spali. Michael nakukoval lidem do oken. Všude byla tmaa ticho. Říkal: „Myslíš, ţe jsou to milí lidi?"A já řekl: „Andersonovi? Jo. Jsou uţ starý."„A co tyhle?"„No, pani Lambertová nesnáší, kdyţ se jí strefíme baseballovýmmíčkem do zahrady."„A co tyhle?"51„Pani Tannerová je uţ tři měsíce na návštěvě u svojí matky. PanTanner tráví víkendy tim, ţe sedí vzadu na verandě a poslouchá vradiu baseball. Ale fakt nevim, jestli jsou milý, nebo ne, protoţenemaj děti."„Je nemocná?"„Kdo jako?"„Matka pani Tannerový."„To si nemyslim. To by moje máma věděla, ale nic neříkala."Michael pokýval hlavou. „Nejspíš se rozvedou."„Myslíš?"„Hmm."Dál jsme šli mlčky. Michael se občas takhle tiše procházel.Nejspíš bych měl zmínit, ţe máma zaslechla, ţe Michaelovi rodičejsou teď rozvedení. Říkala, ţe jenom sedmdesát procent manţelstvívydrţí, kdyţ rodiče přijdou o dítě. Myslím, ţe to četla v nějakémčasopise.S pozdravemCharlie23. listopadu 1991Milý příteli,trávíš rád svátky s rodinou? Nemyslím tím mámu a tátu, alerodinu včetně strýčků, tet a bratranců. Já osobně to mám rád. Mámpro to několik důvodů.Za prvé mě zajímá a fascinuje, jak tu kaţdý kaţdého miluje, alepřitom se vlastně nemůţou vystát. A za druhé se vţdycky opakují tysamé hádky.Obvykle to začne tím, ţe se mámin táta (můj děda) trochu napije.Po třetí sklence přichází chvíle, kdy začne moc mluvit. Děda obvyklenadává na černochy, kteří se stahují do sousedství, a sestra se na nějnaštve a děda jí řekne, ţe neví, o čem mluví, protoţe sama bydlí napředměstí. A pak si stěţuje, ţe za ním do domova důchodců nikdo52nechodí. A nakonec začne vykládat o různých rodinných tajemstvích,jako třeba jak bratranec tenaten „zbouchnul" servírku z Big Boye.Měl bych nejspíš zmínit, ţe děda uţ špatně slyší, takţe to všechnoříká hrozně nahlas.Sestra se s ním pokouší hádat, ale nikdy nevyhraje. Děda jerozhodně tvrdohlavější neţ ona. Máma obvykle pomáhá své tetěs přípravou jídla, o kterém pak děda vţdycky prohlásí, ţe je to „mocsuchý", dokonce i kdyţ je to třeba polévka. A prateta se pak rozbrečía zamkne se v koupelně.V pratetině domě je jenom jedna koupelna se záchodem, a tak jedocela problém, kdyţ na bratrance dolehnou všechna ta piva. Stojía kroutí se se zkříţenýma nohama a chvíli buší na dveře a skoro sejim podaří tetu přemluvit, aby vylezla, ale potom jí děda řekne něcoošklivého a celé se to opakuje nanovo. Kromě jedněch svátků, kdyděda odpadl hned po večeři, musí bratranci vţdycky chodit nazáchod ven do křoví.Kdyţ se podíváš z okna, jako to dělám já, tak vidíš, jak tampostávají a vypadají, jako by zrovna byli na jedné ze svých loveckýchvýprav. Je mi hrozně líto sestřenic a ostatních pratet, protoţe nemajítuhle přírodní alternativu, zvlášť kdyţ je zima.Měl bych zmínit, ţe táta obvykle jen tak úplně tiše sedí a popíjí.On jinak tak moc nepije, ale kdyţ musí trávit čas s máminourodinou, vţdycky se „nadere", jak říká bratranec Tommy. Myslím, ţev koutku duše by táta svátky raději trávil se svojí rodinou v Ohiu. Toby pak totiţ nepřišel do styku s dědou. Nemá dědu moc rád, alenechává si to pro sebe. Dokonce i cestou domů. Prostě si říká, ţe nato není ten správný okamţik.Jak se večer chýlí ke konci, děda uţ je obvykle tak opilý, ţe senezmůţe vůbec na nic. Táta a bratr a bratranci ho odnesou do autačlověku, který je na něj zrovna nejmíň naštvaný. Já mám vţdycky nastarost otvírat jim cestou dveře. Děda je dost tlustý. Vzpomínám si,ţe jednou vezl dědu zpátky do domova důchodců můj bratr a já jsemjel s nimi. Bratr si s dědou vţdycky rozuměl. Zřídkakdy se na nějzlobí, pokud děda neřekne něco špatného o naší mámě nebo sestřenebo neudělá scénu na veřejnosti. Vzpomínám si, ţe fakt hustě53sněţilo a všude bylo ticho. Skoro nic nerušilo klid. I děda se uklidnila začal povídat úplně jinak neţ jindy.Vyprávěl nám, ţe kdyţ mu bylo šestnáct, musel nechat školy,protoţe mu umřel táta a někdo se musel postarat o rodinu. Vyprávělo dobách, kdy musel chodit třikrát denně do fabriky, aby zjistil, jestlitam pro něj nemají práci. A o tom, jaká byla zima. A jaký míval hlad,protoţe se vţdycky postaral o to, aby se nejdřív najedl zbytek rodiny.Tomu my prý nemůţeme rozumět, protoţe jsme měli štěstí. Potommluvil o svých dcerách, mojí mámě a tetě Helen.„Já vim, co si o mně vaše máma myslí. A Helen, ta taky. Jednoujsem... Šel jsem do fabriky... ţádná práce... nic... Přišel jsem domůve dvě ráno... nasranej a oţralej... Vaše babička mi ukázala jejichvysvědčení... Průměr na trojku..., a přitom to byly chytrý holky. Takjsem šel do jejich pokoje a seřezal je, aby dostaly rozum... a kdyţbylo po všem a bulely, tak sem prostě vzal ty vysvědčení apovídám... ‚To uţ se nebude opakovat.' Furt vo tom mluví... vašematka..., ale něco vám povim... Uţ se to nevopakovalo..., šly navejšku..., vobě. Akorát jsem si přál, abych jim to moh zaplatit...Dycky sem je chtěl poslat na vejšku... Chtěl bych, aby to Helenpochopila. Vaše matka to snad chápe... v koutku duše..., je to dobráţenská..., měli byste na ni bejt hrdý..."Kdyţ jsem o tom řekl mámě, vypadala akorát dost smutně, jítohle nikdy neřekl. Nikdy. Dokonce ani kdyţ ji vedl k oltáři.Ale tohle Díkůvzdání bylo jiné. To kvůli bratrově utkání, kteréjsme přinesli na videu, aby se na něj mohli příbuzní kouknout. Celárodina se shromáţdila kolem televize, dokonce i pratety, které jinakfotbal vůbec nesledujou. Nikdy nezapomenu, jak se tvářili, kdyţ bratrvběhl na hřiště. Byla to taková směsice všeho moţného. Jedenbratranec pracuje u benzínky. A další uţ dva roky nechodí do práce,protoţe si zranil ruku. A další bratranec se asi sedm let chce vrátitzpátky na vysokou. A táta jednou říkal, ţe bratrovi dost závidí,protoţe na rozdíl od nich měl v ţivotě kliku a taky z toho dokázalněco vytěţit.Ale ve chvíli, kdy bratr vběhl na hřiště, šlo tohle všechno stranou,a všichni byli hrdí. Při třetím pokusu navíc bratr předvedl skvělouhru a všichni fandili, dokonce i kdyţ někteří z nás uţ to utkání54předtím viděli. Podíval jsem se na tátu a ten se usmíval. Podíval jsemse na mámu a ta se taky usmívala, i přestoţe byla nervózní, aby sebratr nezranil, coţ bylo dost zvláštní, protoţe to byla kazeta sestarým utkáním a ona věděla, ţe se mu nic nestalo. Pratety abratranci a sestřenice a jejich děti, prostě všichni se usmívali.Dokonce i sestra. Jenom dva lidé se neusmívali. Děda a já.Děda plakal.Byl to takový ten tichý, tajný pláč. Takový pláč, kterého jsem sivšimnul jenom já. Vzpomněl jsem si, jak šel do mámina pokoje, kdyţbyla malá, zbil ji a drţel přitom vysvědčení a říkal, ţe ty špatnéznámky uţ se nesmí opakovat. A teď si říkám, ţe měl moţná namysli mého staršího bratra. Nebo moji sestru. Nebo mě. Ţe chtěl mítjistotu, ţe je poslední, kdo musí pracovat ve fabrice.Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Nevím, jestli by nebylolepší mít šťastné děti, které by nechodily na vysokou. Nevím, jestliby nebylo lepší mít blíţ ke své dceři neţ mít jistotu, ţe bude ţít lepšíţivot. Prostě nevím. Prostě jsem mlčel a sledoval ho.Kdyţ zápas skončil a bylo po večeři, kaţdý řekl, za co by chtělvzdát dík. Hodně toho mělo co do činění s mým bratrem a s rodinoua s dětmi a s Bohem. A kaţdý to myslel váţně, bez ohledu na to, cobude zítra. Kdyţ na mě přišla řada, dost jsem o tom přemýšlel,protoţe to bylo poprvé, co jsem seděl u velkého stolu se všemadospělýma, jelikoţ bratr tu nebyl a jeho místo bylo volné.„Jsem vděčný za to, ţe bratr hrál fotbal v televizi, a tak se nikdonehádal."Většina lidí u stolu se tvářila rozpačitě. Někteří naštvaně. Táta setvářil, jako by věděl, ţe mám pravdu, ale nechtěl nic říkat, protoţe tonebyla jeho rodina. Máma byla nervózní z toho, co udělá děda.Jenom jeden člověk u stolu něco řekl. Byla to prateta, ta, která seobvykle zamyká v koupelně.„Amen."A to nějak způsobilo, ţe bylo všechno v pořádku.Kdyţ jsme se všichni chystali k odjezdu, přišel jsem k dědovia objal jsem ho a políbil na tvář. Setřel si můj polibek dlaní a příkřese na mě podíval. Nemá rád, kdyţ se ho kluci z rodiny dotýkají. Ale55stejně jsem moc rád, ţe jsem to udělal, pro případ, ţe byumřel. S tetou Helen jsem to nikdy neudělal.S pozdravemCharlie7. prosince 1991Milý příteli,slyšel jsi někdy o něčem, čemu se říká „tajný Santa"? Je to takováakce, kdy si parta kamarádů tahá z klobouku jména a potom kaţdýmusí koupit spoustu vánočních dárků člověku, kterého si vytáhne.Ty dárky se „tajně" dávají ve škole do skříněk, kdyţ tam ten člověknení. A pak, na konci, je večírek a kaţdý předá svůj poslední dárek, atím odhalí, kdo vlastně ve skutečnosti byl.Sam to začala dělat s partou kamarádů asi před třemi lety. Teď jez toho něco jako tradice. A ten závěrečný večírek je prý vţdyckynejlepší večírek roku. Koná se večer po posledním školním dnu předprázdninami.Nevím, kdo si vytáhl mě. Já jsem si vytáhl Patricka.Jsem fakt rád, ţe jsem si Patricka vytáhl, i kdyţ jsem si přál Sam.Kromě dílen jsem ho neviděl uţ pár týdnů, protoţe většinu času trávís Bradem, a vymýšlení dárků je proto dobrý způsob, jak si hopřipomenout.První dárek bude nejspíš kompilace. Mám dojem, ţe by to takmělo být. Uţ mám i vybrané písničky a téma. Nazval jsem ji „Jednézimy". Rozhodl jsem se ale, ţe nebudu kreslit obal. Na první straněje hodně písniček od Village People a Blondie, protoţe Patrick mámoc rád tenhle druh muziky. Taky je tam Smells Like Teen Spirit odNirvany, kterou Sam a Patrick milují. Ale já mám radši druhoustranu. Na té jsou ty zimní písničky.Jsou to:Asleep od Smithů56Vapour od RideScarborough Fair od Simona & GarfunkelaA Whiter Shade of Pale od Procol HarumTime of No Reply od Nicka DrakeaDear Prudence od BeatlesGypsy od Suzanne VegyNights in White Satin od Moody BluesDaydream od Smashing PumpkinsDusk od Genesis (ještě neţ k nim přišel Phil Collins)MLK od U2Blackbird od BeatlesLandslide od Fleetwood MacA nakonec...Asleep od Smithů (znova!)Strávil jsem tím výběrem celou noc a doufám, ţe se to Patrickovibude líbit stejně jako mně. Zvlášť ta druhá strana. Doufám, ţe je toten typ druhé strany, kterou můţe poslouchat, kdykoliv někam sámjede, a cítit se přitom, jako ţe někam patří, i kdyţ je smutný.Doufám, ţe něco takového by pro něj mohla znamenat.Kdyţ jsem konečně vzal tu kazetu do ruky, měl jsem úţasnýpocit. Prostě jsem si říkal, ţe tady, v mojí dlani, leţí na jediné kazetěvšechny vzpomínky a pocity a radosti a smutky. Zrovna tady, v mojídlani. A říkal jsem si, kolik lidí si uţ asi ty písničky zamilovalo.A kolik lidí díky těm písničkám překonalo těţké časy. A kolik typísničky doopravdy znamenají. Myslím, ţe to musí být skvělý pocit,napsat takovou píseň. Vsadím se, ţe kdybych některou z nich napsal,byl bych moc pyšný. Doufám, ţe ti lidé, co je napsali, jsoušťastní. A doufám, ţe jsou s tím spokojení. Já teda jo, protoţe jsemdíky těm písničkám šťastný. A to jsem jen jeden člověk z mnoha.Nemůţu se dočkat, aţ dostanu řidičák. Uţ to bude brzo!Mimochodem, uţ jsem se dlouho nezmínil o Billovi. Ale řeklbych, ţe není moc, co bych řekl, protoţe mi prostě dál dává kníţky,které nedává ostatním studentům, a já je dál čtu, a on po mně dál57chce, abych psal eseje, a já je píšu. Za poslední měsíc nebo tak nějakjsem přečetl Velkého Gatsbyho a Separátní mír. Začínám vnímat určitýsměr, kterým se výběr knih, co mi Bill dává, ubírá. A tak jako tukazetu, je úţasné svírat v dlani kaţdou z nich. Všechny jsem sioblíbil. Všechny.S pozdravemCharlie11. prosince 1991Milý příteli,Patrick je z té kazety nadšený! Myslím ale, ţe ví, ţe jeho tajnýSanta jsem já, protoţe mám dojem, ţe ví, ţe jenom já bych mohltakovou kazetu udělat. A taky ví, jak vypadá můj rukopis. Nevím,proč jsem na to nepomyslel dřív. Tohle jsem si fakt měl schovat naposlední dárek.Uţ mimochodem přemýšlím o druhém dárku. Bude tomagnetická poezie. Slyšel jsi o tom někdy? Pokud ne, tak ti tovysvětlím. To někdo nalepí hromadu slov na magnetickou fólii a pakta slova rozstřihá na jednotlivé kousky. Potom je můţeš připnouttřeba na ledničku, a kdyţ si třeba děláš sendvič, poskládat z nichmezitím báseň. Je to hrozná sranda.Dárek od mého tajného Santy nebyl nic zvláštního. Mrzelo měto. Vsadím se, ţe můj tajný Santa nemůţe být nikdo jiný neţ MaryElizabeth, protoţe nikdo jiný by mi nedal ponoţky.S pozdravemCharlie5819. prosince 1991Milý příteli,tak od minula jsem dostal ještě kalhoty ze sekáče. A taky kravatu,bílou košili, boty a takový starý pásek. Řekl bych, ţe na závěrečnémvečírku jako poslední dárek dostanu sako, protoţe to jediné zatímchybí. Dostal jsem na stroji psanou instrukci, abych si na večírekoblékl všechno, co jsem zatím dostal. Doufám, ţe je za tím něco víc.Dobrá zpráva je, ţe Patrickovi se hrozně líbily všechny mojedárky. Dárek číslo tři byla sada vodovek a nějaké papíry. Myslím, ţemůţe být rád, ţe je dostal, i kdyby je nikdy nepouţil. Dárek číslo čtyřibyla foukací harmonika a kníţka o tom, jak se na ni hraje. Řekl bych,ţe je to podobný dárek jako ty vodovky, ale fakt si myslím, ţevodovky, magnetickou poezii a foukací harmoniku by měl mít kaţdý.Můj poslední dárek před večírkem byla kníţka Starosta CastroStreet. Je o muţi jménem Harvey Milk, coţ byl homosexuální politikv San Francisku. Kdyţ mi Patrick řekl, ţe je gay, šel jsem doknihovny a udělal jsem si průzkum, protoţe jsem o tom namoudušimoc nevěděl. Našel jsem článek o dokumentárním filmu o HarveymMilkovi. A kdyţ jsem ten film nemohl najít, prostě jsem hledal tojméno a našel jsem tuhle knihu.Sám jsem ji nečetl, ale anotace vypadá dost dobře. Doufám, ţe topro Patricka bude něčím zajímavé. Uţ se nemůţu dočkat tohovečírku, abych mohl dát Patrickovi závěrečný dárek. Mám uţmimochodem hotové všechny pololetní zkoušky, bylo to dostnáročné a býval bych ti o tom všechno pověděl, ale zdá se, ţe to nenítak zajímavé jako ty ostatní věci, které se svátky souvisejí.S pozdravemCharlie5921. prosince 1991Milý příteli,ty jo! Kdybys chtěl, mohl bych to namalovat. Jak všichni sedímeu Sam a Patricka doma, kde jsem nikdy předtím nebyl. Byl tohonosný dům. Krásně uklizený. Všichni jsme si předávali našezávěrečné dárky. Pouliční osvětlení svítilo a venku sněţilo a vypadaloto úplně magicky. Jako bychom byli někde jinde. Jako bychom bylina nějakém lepším místě.Bylo to poprvé, co jsem se potkal s Patrickovými a Saminýmirodiči. Jsou moc milí. Samina máma je moc pěkná a vypráví skvělévtipy. Sam říkala, ţe zamlada bývala herečkou. Patrickův táta je dostvysoký a má pevný stisk. Taky moc dobře vaří. Spousta rodičů těpřivede do rozpaků, kdyţ se s nimi setkáš. Ale rodiče Sam a Patrickane. Ti byli během večeře moc přátelští, a kdyţ bylo po večeři, odešli,takţe jsme si mohli udělat večírek. Ani nás nijak nekontrolovali nebotak něco. Ani jednou. Prostě nás nechali, abychom se cítili jakodoma. Tak jsme se rozhodli, ţe večírek bude v „herně", kde sicenebyly ţádné hry, ale zato úţasný koberec.Kdyţ jsem odhalil, ţe jsem Patrickův Santa, všichni se smáli,protoţe to kaţdý věděl, a Patrick skvěle zahrál, jak je překvapený,coţ od něj bylo milé. A pak se všichni vyptávali, jaký je můj poslednídárek, a já jsem řekl, ţe je to báseň, kterou jsem kdysi četl. Byla tobáseň, kterou mi okopíroval Michael. A já jsem ji od té doby četl asitisíckrát, protoţe nevím, kdo ji napsal. Nevím ani, jestli byla v nějakékníţce nebo jestli se o ní mluvilo ve škole. A nevím, jak starý byl tenčlověk, co ji napsal. Ale vím, ţe bych ho nebo ji rád poznal. Rádbych věděl, jestli je to fajn člověk.Tak teda všichni naléhali, abych si stoupnul a tu báseň přečetl.A já jsem se nestyděl, protoţe jsme se snaţili chovat jako dospělí apili jsme brandy. Byl jsem vzrušený. A pořád trochu jsem, ale tohle timusím říct. Tak jsem se postavil, a ještě neţ jsem tu báseň přečetl,poţádal jsem všechny, aby mi řekli, kdo ji napsal, kdyby to věděli.Kdyţ jsem tu báseň četl, všichni mlčeli. A mlčeli moc smutně.Ale úţasné na tom je, ţe to přesto nebyl nějaký špatný smutek. Bylov tom prostě něco, kvůli čemu se všichni rozhlíţeli kolem, jestli tam60ostatní jsou. Sam a Patrick se na mě dívali. A já jsem se díval na ně.A měl jsem pocit, ţe vědí. Nic určitého, fakt. Prostě ţe vědí.A myslím, ţe to je všechno, co kdy můţeš chtít od kamaráda.A pak Patrick pustil druhou stranu té kazety, kterou jsem munahrál, a dolil kaţdému další sklenku brandy. Řekl bych, ţe jsme stěma skleničkama všichni vypadali malinko hloupě, ale hloupě jsmesi nepřipadali. To můţu dosvědčit.Zatímco hrály ty písničky, Mary Elizabeth si stoupla. Ale nedrţelasako. Ukázalo se, ţe nakonec přece jen nebyla můj tajný Santa. Bylatajným Santou té druhé dívky s tetováním a piercingem v pupíku,která se ve skutečnosti jmenuje Alice. Dala jí nějaký černý lak nanehty, který měla Alice vyhlídnutý. A Alice byla moc ráda. Já jsemprostě jen tak seděl a rozhlíţel jsem se po pokoji. Jestli neuvidím tosako. A neměl jsem tušení, kdo by ho mohl schovávat.Jako další si stoupla Sam a dala Bobovi ručně vyřezávanouindiánskou dýmku na marihuanu, coţ fakt sedlo.A další lidi dávali další dárky. A vzájemně se objímali. A nakonecse předávání dárků nachýlilo k závěru. Uţ nezbýval nikdo kroměPatricka. Stoupnul si a šel do kuchyně.„Dá si někdo chipsy?"A všichni si dali. A on se vrátil s třemi baleními brambůrků a sesakem. A přišel ke mně. A řekl, ţe všichni velcí spisovatelé vţdyckynosívají oblek.Tak jsem si ten oblek vzal na sebe, i kdyţ jsem měl pocit, ţe si tove skutečnosti nezaslouţím, protoţe jsem kromě těch esejů pro Billanic nenapsal, ale byl to fakt pěkný dárek a všichni i tak zatleskali.Sam i Patrick se oba shodli, ţe vypadám skvěle. Mary Elizabeth seusmívala. Myslím, ţe to bylo vůbec poprvé v ţivotě, kdy jsem mělpocit, ţe vypadám „dobře". Víš, jak to myslím? Takový ten krásnýpocit, kdyţ se podíváš do zrcadla a poprvé v ţivotě máš vlasy nasprávném místě. Myslím, ţe člověk by si neměl tolik dělat z toho,kolik váţí, jakou má postavu a jestli mu sedne účes, ale kdyţ se topovede, je to prima. Fakt ţe jo.Zbytek večera byl jedinečný. Jelikoţ spousta lidí se chystala odjets rodiči na různá místa, jako třeba na Floridu a do Indiany, vyměnilijsme si dárky i s lidmi, kterým jsme nedělali tajného Santu.61Bob dal Patrickovi osminku trávy, ke které připojil vánočnípohlednici. Dokonce to zabalil. Mary Elizabeth dala Sam náušnice.To samé udělala Alice. A Sam jim taky dala náušnice. Myslím, ţe toje taková soukromá dívčí záleţitost. Musím přiznat, ţe jsem byltrošku zklamaný, protoţe kromě Sam a Patricka mi nikdo ţádnýdárek nedal. Řekl bych, ţe si s nimi nejsem tolik blízký, tak to dávásmysl. Ale stejně mě to trochu mrzelo.A pak přišla řada na mě. Dal jsem Bobovi bublifuk, protoţe mipřipadalo, ţe to sedí k jeho osobnosti. Řekl bych, ţe jsem se trefil.„Dík moc," řekl akorát.A zbytek večera strávil tím, ţe pouštěl bubliny po místnosti.Další byla Alice. Dal jsem jí knihu od Anne Riceové, protoţe o nípořád mluvila. A ona se na mě dívala, jako by nemohla uvěřit, ţevím, ţe miluje Anne Riceovou. Řekl bych, ţe si neuvědomila, jakčasto o ní mluví a jak moc já poslouchám. Ale přesto mi poděkovala.Pak došlo na Mary Elizabeth. Dal jsem jí čtyřicet dolarů vobálce. A u toho byl napsaný jednoduchý vzkaz: „Aby příští PunkRocky mohl vyjít v barvě."Zvláštně se na mě podívala. A pak se na mě začali dívat zvláštněvšichni, kromě Sam a Patricka. Myslím, ţe se cítili hloupě, protoţemi nic nedali. Ale myslím, ţe to nemuseli, protoţe mám dojem, ţe oto fakt nejde. Mary Elizabeth se akorát usmála a řekla díky a pak uţse mi nedívala do očí.Nakonec došlo na Sam. Přemýšlel jsem nad tím dárkem dostdlouho. Vlastně myslím, ţe jsem na něj myslel od první chvíle, cojsem se na ni poprvé opravdu podíval. Nemyslím, kdyţ jsem jipoprvé potkal nebo viděl, ale kdyţ jsem se opravdu díval, jestli víš,co myslím. Byl k tomu připojený lístek.A na něj jsem Sam napsal, ţe ten dárek, který jsem jí dal, jsemdostal od tety Helen. Byla to stará gramofonová deska, singl, nakterém byla písnička Something od Beatles. Poslouchal jsem ji, kdyţjsem byl malý, vţdycky kdyţ jsem přemýšlel o dospělých věcech.Stával jsem u okna ve svém pokoji a zíral jsem na svůj odraz ve sklea na stromy za ním a celé hodiny jsem prostě poslouchal tu písničku.Pak jsem se rozhodl, ţe aţ potkám někoho, o kom si budu myslet, ţeje tak krásný jako ta písnička, tak mu tu desku dám. A tím nemyslím62krásný na pohled. Myslím krásný ve všech směrech. Tak jsem ji dalSam.Sam na mě tiše pohlédla. A pak mě objala. A já jsem zavřel oči,protoţe jsem nechtěl cítit nic neţ její náruč. A ona mě políbila natvář a zašeptala, tak aby to nikdo jiný neslyšel:„Miluju tě."Vím, ţe to myslela kamarádsky, ale to nevadí, protoţe to byloteprve potřetí od smrti tety Helen, co jsem to od někoho slyšel.Dvakrát mi to předtím řekla máma.Nemohl jsem potom uvěřit, ţe Sam pro mě opravdu má dárek,protoţe jsem si namouduši myslel, ţe dárek bylo to „Miluju tě". Aleměla pro mě ještě něco. A bylo to poprvé, co mě něco tak krásnéhorozesmálo a nerozplakalo. Řekl bych, ţe Sam s Patrickemnakupovali ve stejném výprodeji, protoţe jejich dárky k soběpasovaly. Odvedli mě do svého pokoje a postavila mě před komodu,přes kterou byl přetaţený barevný povlak na polštář. Stáhla povlak ajá jsem tam tak stál, v tom starém obleku, a koukal jsem na starýpsací stroj se zbrusu novou páskou. Uvnitř byl bílý list papíru.Sam na něj napsala: „Někdy o mně napiš." A já jsem jí napsalodpověď, přímo tam v jejím pokoji. Prostě jsem naťukal:„Napíšu."A cítil jsem se báječně, ţe zrovna tohle bylo první slovo, kteréjsem kdy napsal na svém novém starém psacím stroji od Sam. Chvílijsme stáli mlčky a Sam se usmívala. A pak jsem zas přistoupil kpsacímu stroji a napsal jsem ještě něco.„Taky tě miluju."A Sam se podívala na papír a pak na mě.„Charlie... Líbal jsi se někdy s holkou?"A já jsem zavrtěl hlavou, ţe ne. Mlčel jsem.„Ani kdyţ jsi byl malej?"Znovu jsem zavrtěl hlavou. A ona vypadala moc smutně.Pak mi vyprávěla o tom, jak se poprvé líbala. Řekla, ţe to bylos jedním kamarádem jejího otce. Bylo jí sedm. A nikomu o tomneřekla, kromě Mary Elizabeth a Patricka asi před rokem.A rozplakala se. A řekla něco, na co nezapomenu. Nikdy.63„Vím, ţe víš, ţe mám ráda Craiga. A vím, ţe jsem ti říkala, abysna mě takhle nemyslel. A vím, ţe spolu takhle bejt nemůţem. Ale nachvilku bych chtěla na to všechno zapomenout. Dobře?"„Dobře."„Chtěla bych mít jistotu, ţe první člověk, s kterým se budeš líbat,tě bude mít rád. Dobře?"„Dobře." Plakala teď ještě víc. A já taky, protoţe kdyţ slyšímněkoho říkat něco takového, nemůţu si pomoct.„Jenom bych se o tom chtěla ujistit, dobře?"„Dobře."A políbila mě. Byl to takový polibek, ţe bych ho nikdy nedokázalslovy popsat. Byl to takový polibek, ţe jsem věděl, ţe jsem nikdyv ţivotě nebyl tak šťastný.Jednou vzal papír se zelenými linkamia napsal na něj báseňA nazval ji „Ňaf"protože to bylo jméno jeho psaA o tom také celá bylaA učitel mu dal jedničkus velikou hvězdičkouA máma ji pověsila na kuchyňské dveřea přečetla ji tetěBylo to ten rok kdy otec Tracyvzal všechny děti do zooA nechal je zpívat v autobusuA narodila se mu sestřičkas malými nehtíky a bez jediného vláskuA máma s tátou se hodně líbaliA holka od sousedů mu poslalavalentýnku podepsanou několika křížkya on se táty ptal co ty křížky znamenajA táta ho večer vždycky uložil do posteleA nikdy nevynechalJednou vzal papír s modrými linkamia napsal na něj báseň64A nazval ji „Podzim"protože tak se nazývalo to roční obdobíA o tom také celá bylaA učitel mu dal jedničkua řekl mu aby psal jasnějiA máma ji nikdy nedala na kuchyňské dveřeprotože byly zrovna nově natřenéA děti mu řeklyže otec Tracy kouříA nechává vajgly v kostelní laviciA někdy jsou tam vypálené dírkyByl to ten rok kdy sestra začla nosit brýles tlustými skly a černými obroučkamiA holka od sousedů se mu smálakdyž po ní chtěl aby se s ním šla kouknout na Santa ClauseA děti mu řekly pročse máma s tátou tak hodně líbajíA táta ho večer už neukládal do postele.A vždycky šílelkdyž brečel a chtěl aby ho uložilJednou vytrh papír ze zápisníkua napsal na něj báseňA nazval ji „Otázka nevinnosti"protože tu otázku si kladl o své dívceA o tom také celá bylaA profesor mu dal jedničkua k tomu přidal zvláštní klidný pohledA máma ji nikdy nedala na kuchyňské dveřeprotože jí ji nikdy neukázalByl to ten rok kdy umřel otec TracyA on zapomněl jak končíApoštolské vyznáníA přistihl svou sestrujak se muchluje vzadu na veranděA máma s tátou už se nelíbali65a ani spolu nemluviliA holka od sousedůchodila hrozně zmalovanáAž z toho kašlal když se líbaliale stejně ji líbal dál protože nic jiného se dělat nedaloA ve tři ráno se uložil do postelea táta hrozně chrápalProto pak na zadní stranu papírového sáčkuzkoušel napsat ještě jednu báseňA nazval ji „Absolutně o ničem"Protože o tom to celé ve skutečnosti byloA sám si dal jedničkua k tomu přidal řez na obě ty zatracený zápěstíA pověsil ji na dveře koupelnyprotože tentokrát měl dojemže do kuchyně by už nedošel.To byla ta báseň, kterou jsem přečetl Patrickovi. Nikdo nevěděl,kdo ji napsal, ale Bob říkal, ţe uţ ji někde slyšel a ţe má dojem, ţe jeto dopis nějakého kluka na rozloučenou. Fakt doufám, ţe to taknení. Protoţe nevím, jestli by se mi pak ten konec líbil.S pozdravemCharlie23. prosince 1991Milý příteli,Sam a Patrick včera odjeli s rodinou ke Grand Canyonu. Snášímto líp, protoţe si pořád pamatuju Samin polibek. Cítil jsem sesprávně a vyrovnaně. Dokonce jsem se rozhodl, ţe si nebudu mýtrty, jako to dělají v televizi, ale potom jsem si řekl, ţe by to asi bylodost nechutné. Tak jsem místo toho strávil dnešek tím, ţe jsem se66procházel po sousedství. Dokonce jsem vytáhnul svoje staré sáňky ašálu. Je v nich pro mě něco důvěrně známého.Šel jsem na kopec, kam jsme chodívali sáňkovat. Bylo tam plnomalých dětí. Sledoval jsem je, jak jezdí z kopce. Jak skáčou a závodí.A myslel jsem na to, ţe všechny ty děti jednoho dne vyrostou. A ţevšechny budou dělat věci, které děláme my. A všechny jednoho dneněkoho políbí. Ale pro teď jim stačí sáňkování. Myslím, ţe by byloskvělé, kdyby sáňkování stačilo vţdycky, ale tak to není.Jsem fakt rád, ţe Vánoce a moje narozeniny uţ jsou tak blízko,protoţe to znamená, ţe budou taky brzo pryč, protoţe uţ cítím, ţeco nevidět na tom budu fakt špatně, tak jako jsem býval. Takhle jsemna tom byl, kdyţ odešla teta Helen. Došlo to tak daleko, ţe měmáma musela vzít k doktorovi a nechodil jsem do školy. Ale snaţímse teď na to nemyslet, protoţe tím se to jen zhoršuje.Je to něco, jako kdyţ se díváš sám na sebe do zrcadla a vyslovíšsvoje jméno. A pak nastane okamţik, kdy nic z toho nevypadáskutečně. No, a tohle se mi někdy stane, a přitom nepotřebujuhodinu před zrcadlem. Přijde to dost rychle a věci najednou začnoumizet. Prostě otevřu oči a nic nevidím. A potom začnu fakt těţcedýchat a snaţím se rozkoukat, ale nemůţu. Nestává se to vţdycky,ale kdyţ se to stane, vyděsí mě to.Skoro k tomu došlo dneska ráno, ale myslel jsem na Saminpolibek a přešlo to.Asi bych o tom neměl tolik psát, protoţe tím se to dost zhoršuje.Musím pak moc přemýšlet. A já se spíš zkouším zapojit. Akorát ţe toje těţké, kdyţ jsou Sam a Patrick u Grand Canyonu.Zítra se chystáme s mámou na nákup, abychom všem nakoupilidárky. A pak budeme slavit moje narozeniny. Narodil jsem se24. prosince. Ani nevím, jestli jsem ti to psal. Jsou to dost divnénarozeniny, protoţe jsou tak těsně před Vánoci. Potom budemes tátovou rodinou slavit Vánoce a na chvíli domů přijede bratr. Pakmusím udělat řidičák, takţe zatímco budou Sam a Patrick pryč, budumít pořád co dělat.Dneska večer jsem sledoval se sestrou nějaký pořad v televizi, aleona se nechtěla dívat na vánoční speciál, co zrovna šel, tak jsem serozhodl jít nahoru a číst si.67Bill mi dal jednu kníţku, kterou si mám přečíst přes prázdniny.Jmenuje se Kdo chytá v žitě. Byla to Billova oblíbená kníţka, kdyţ byl vmém věku. Říkal, ţe je to ten typ kníţky, kterou čte kaţdý po svém.Přečetl jsem prvních dvacet stránek. Ještě úplně nevím, co si otom myslet, ale přijde mi, ţe se hodí do téhle doby. Doufám, ţe Sama Patrick mi zavolají k narozeninám. To bych se pak cítil o dost líp.S pozdravemCharlie25. prosince 1991Milý příteli,sedím v tátově dětském pokoji v Ohiu. Rodina je v přízemí. Faktse necítím moc dobře. Nevím, co se mnou je, ale začínám býtvyděšený. Přál bych si, abychom večer jeli domů, ale vţdycky tupřespíme. Nechci o tom říkat mámě, protoţe by měla akorát strach.Řekl bych to Sam a Patrickovi, ale včera nezavolali. A odjeli jsmeráno, kdyţ jsme rozbalili dárky. Moţná volali dneska odpoledne.Doufám, ţe nevolali, protoţe jsem nebyl doma. Doufám, ţe nevadí,ţe ti to píšu. Prostě nevím, co dělat jiného. Vţdycky začnu býtsmutný, kdyţ k tomu dojde, a přeju si, aby tu byl Michael. A přeju si,aby tu byla teta Helen. Teta Helen mi teď chybí. Ani čtení kníţkynepomáhá. Nevím. Prostě přemýšlím moc rychle. Hrozně mocrychle. Jako dneska večer.Rodina se dívala na Život je krásný, coţ je moc pěkný film. A jájsem dokázal myslet akorát na to, proč někdo nenatočil filmo strýčkovi Billym, který tam vystupuje jen jako vedlejší postava.Hlavní hrdina toho filmu, George Bailey, byl ve svém městěvýznamná osobnost. Díky němu se spousta lidí dostala zchudinských čtvrtí. Zachránil město, kdyţ totiţ umřel jeho táta, byljediný, kdo to mohl udělat. Chtěl zaţít dobrodruţství, ale zůstal aobětoval své sny pro dobro společnosti. A pak, kdyţ z toho bylsmutný, chtěl se zabít. Chystal se zabít, protoţe jeho ţivotní pojistka68by zajistila jeho rodinu. A pak se zjevil anděl a ukázal mu, jaký by bylţivot, kdyby se nikdy nenarodil. Jak by celé město strádalo. A jak byjeho ţena zůstala „starou pannou". A sestra letos dokonce anineřekla, ţe je to hrozně staromódní. Jindy vţdycky říká něco o tom,jak si Mary vydělávala na ţivobytí, a ţe jen proto, ţe se nikdynevdala, ještě není méněcenná. Ale letos nic takového neřekla.Nevím proč. Myslím, ţe je to moţná kvůli jejímu tajnému příteli.Nebo je to moţná kvůli tomu, co se stalo v autě cestou sem. Akorátbych chtěl, aby někdo natočil film o strýčkovi Billym, protoţe mocpil a byl hrozně tlustý a především ztratil ty peníze. Chtěl bych, abyten anděl sestoupil k strýčkovi Billymu a ukázal mu, ţe i jeho ţivotměl smysl. Pak bych se moţná cítil líp.Začalo to včera, ještě doma. Nemám rád své narozeniny. Vůbecje nemám rád. Šel jsem nakupovat s mámou a sestrou a máma mělašpatnou náladu, protoţe nemohla zaparkovat a všude byly fronty.A sestra měla špatnou náladu, protoţe nemohla koupit dárek prosvého tajného přítele tak, aby si toho máma nevšimla. Musela by setam později vrátit sama. A já jsem se cítil divně. Fakt divně, protoţejak jsem tak chodil po všech těch obchodech, nemohl jsem přijít nato, jaký dárek by ode mě rád dostal táta. Věděl jsem, co koupit Sama Patrickovi, ale nevěděl jsem, co koupit nebo vyrobit vlastnímutátovi. Bratr má rád plakáty s holkama a pivo. Sestře by se líbilapoukázka ke kadeřnici. Máma má ráda staré filmy a kytky. Ale tátamá rád akorát golf a to není zimní sport, teda snad jenom na Floridě,a tam my neţijeme. Uţ ani nehraje baseball. Dokonce si ho uţ aninechce připomínat, pokud nám zrovna nevypráví historky. Prostějsem chtěl vědět, co koupit tátovi, protoţe ho miluju. A přitom honeznám. A on o takových věcech nerad mluví.„No tak proč se nesloţíte se sestrou a nekoupíte mu ten svetr?"„To nechci. Chci mu něco koupit sám. Jaká se mu líbí hudba?"Táta uţ moc hudbu neposlouchá a věci, které se mu líbí, uţ má.„Jaký kníţky by si rád přečet?"Táta uţ kníţky moc nečte, protoţe je poslouchá z kazeťákucestou do práce a kazety si půjčuje zadarmo z knihovny.Jaké se mu líbí filmy? Líbí se mu vůbec něco? Cokoliv?69Sestra se nakonec rozhodla, ţe ten svetr koupí sama. A začínalana mě být dost naštvaná, protoţe potřebovala čas, aby se mohlavrátit do obchodu a koupit dárek svému tajnému příteli.„Prostě mu kup golfový míčky, Charlie. Jeţišmarja."„Ale golf se hraje v létě."„Mami, nemůţeš ho donutit, aby uţ něco koupil?"„Charlie, uklidni se, to je dobrý."Mrzelo mě to. Nevím, co se dělo. Máma se snaţila být fakt milá,protoţe kdyţ se dostanu do tohohle stavu, ona je jediná, kdo se faktsnaţí mě uklidnit.„Promiň, mami."„Ne. Neomlouvej se. Chceš tátovi vybrat pěknej dárek. To jepřece dobře."„Mami!" Sestra uţ byla fakt vzteklá.Máma se na ni ani nepodívala.„Charlie, můţeš tátovi koupit, co budeš chtít. Jsem si jistá, ţe semu to bude líbit. Teď se uklidni. Bude to dobrý."Máma mě vzala do čtyř různých obchodů. Sestra si vţdycky jensedla na nejbliţší ţidli a vrčela. Nakonec jsem objevil perfektníobchod. Prodávali tam filmy. A já jsem našel videokazetu sposledním dílem M*A*S*H bez reklam. A cítil jsem se o dost lépe.Pak jsem začal mámě vykládat o tom, jak jsme tehdy společněsledovali televizi.„Ona to ví, Charlie. Byla u toho. Tak uţ pojď. Paneboţe!"Máma řekla sestře, aby si hleděla svého, a poslechla si, jakvyprávím historku, kterou uţ dávno znala, jenom jsem vynechal tučást, jak táta plakal, protoţe to bylo naše malé tajemství. Dokonce miřekla, ţe moc pěkně vyprávím. Miluju svoji mámu. A tentokrát jsemji i řekl, ţe ji miluju. A ona mi řekla, ţe mě taky miluje. A věci bylyzas na chvilku v pořádku.Seděli jsme doma u stolu a čekali jsme s večeří, aţ táta přijedes bratrem z letiště. Uţ měl dost velké zpoţdění a máma začala mítstrach, protoţe venku fakt hustě sněţilo. A sestra musela zůstatdoma, aby jí pomohla s večeří. Máma chtěla, aby to byla úplnějedinečná večeře, kvůli bratrovi a kvůli mně, protoţe on měl přijetdomů a já jsem měl narozeniny. Ale sestra akorát chtěla koupit dárek70svému příteli. Měla fakt špatnou náladu. Byla jak takové ty frackovitéholky z filmů z osmdesátých let a máma jí říkala „mladá dámo" zakaţdou větou.Nakonec táta konečně zavolal a řekl, ţe kvůli sněhu bude mítbratrův spoj hrozné zpoţdění. Slyšel jsem akorát máminu částrozhovoru.„Ale je to Charlieho oslava... Nečekám, ţe bys s tím mohl něcodělat... Zmeškal ho? Jen se ptám... Neříkám, ţe je to tvoje chyba...Ne... Přihřeju to... Bude to vysušené... Co?... Ale to má rád...Dobře, a co jim mám dát?... Jasně ţe mají hlad... Uţ máte hodinuzpoţdění... Dobře, ale mohls zavolat..."Nevím, jak dlouho máma telefonovala, protoţe jsem nedokázalsedět u stolu a poslouchat. Šel jsem do svého pokoje a četl jsem si.Vůbec jsem ani neměl hlad. Prostě jsem jenom chtěl mít klid. Pochvilce za mnou do pokoje přišla máma. Řekla, ţe táta zrovna znovavolal a ţe by měli být doma do třiceti minut. Zeptala se mě, jestliněco není v nepořádku, a já věděl, ţe tím nemyslí sestru ani to, jak ses tátou hádali po telefonu, protoţe to se prostě někdy stává. Jenom sivšimla, ţe celý den vypadám dost smutně, a nenapadlo ji, ţe je totím, ţe moji kamarádi odjeli, protoţe den předtím, kdyţ jsem se vrátilze sáňkování, jsem vypadal v pohodě.„Je to kvůli tetě Helen?"Bylo to tím, jak to řekla, ţe jsem se začal tak cítit.„Prosím, Charlie, nebuď na sebe takový."Ale já jsem byl. Tak jako kaţdý rok na své narozeniny.„Mrzí mě to."Ale máma mě o tom nenechala mluvit. Ví, ţe přestanuposlouchat a začnu těţce dýchat. Zakryla mi ústa a utřela mi oči.Uklidnil jsem se dost na to, abych mohl sejít dolů. A uklidnil jsem sedost na to, abych měl radost, kdyţ bratr přijel domů. A kdyţ jsmeusedli k večeři, nebyla vysušená. Pak jsme šli ven a se sousedy jsmerozestavovali podél cest lampionky z papírových sáčků naplněnýchpískem. Potom jsme do kaţdého sáčku zapíchli svíčku, a kdyţ jsmeje rozsvítili, ulice se změnila v „přistávací rampu" pro Santa Clause.Tohle kaţdoroční rozsvěcování lampionků miluju, protoţe je to mockrásné a je to tradice a dobré rozptýlení od mých narozenin.71Dostal jsem k narozeninám některé fakt pěkné dárky. Sestra namě byla pořád naštvaná, ale stejně mi dala kazetu Smithů. Bratr midal plakát podepsaný celým fotbalovým muţstvem. Táta mi koupilnějaké kazety, které mu sestra poradila. A máma mi dala nějakékníţky, které měla ráda jako mladá. Jedna z nich byla Kdo chytá v žitě.Začal jsem číst mámino vydání od stránky, kde jsem skončilv Billově knize. A díky tomu jsem nemyslel na svoje narozeniny.Myslel jsem akorát na to, ţe co nejdřív musím udělat test, abych mělřidičák. A to byla dost dobrá věc k přemýšlení. Pak jsem si vzpomnělna kurz v autoškole, který jsem měl za sebou.Pan Smith, coţ je takový prcek, co divně páchne, nikomu běhemjízd nedovolil pustit rádio. Chodili tam se mnou dva druháci, kluka holka. Kdyţ byla řada na mně, tak se většinou na zadním sedadletajně dotýkali nohama. A pak jsem tu byl já. Bylo by pěkné, kdybychměl z autoškoly plno historek. Jasně ţe tam byly ty filmy o smrti nadálnici. A jasně ţe tam byli policisté, kteří si s námi přišli promluvit.A jasně ţe bylo prima dostat řidičské oprávnění pro studenty, alemáma s tátou nechtěli, abych řídil dřív, neţ budu opravdu muset,protoţe pojištění je moc drahé. A nemohl jsem poprosit Sam, jestlimůţu řídit její pick-up. To jsem prostě nemohl.Tyhle vzpomínky mě v noci po mých narozeninách udrţovalyv klidu.Vánoce začaly druhý den ráno příjemně. Tátovi se moc líbilakazeta s M*A*S*H, z čehoţ jsem měl velkou radost, zvlášť kdyţ pakvyprávěl svou vlastní verzi té příhody, jak jsme se tehdy všichnispolečně koukali. Vynechal tu část, jak sám plakal, ale mrknul na mě,takţe jsem věděl, ţe si to pamatuje. Dokonce i dvouhodinová cestado Ohia byla první půlhodinu v pohodě, i kdyţ jsem musel sedětvzadu uprostřed na hrbolu, protoţe táta se bratra pořád vyptával naškolu a bratr nepřestával mluvit. Prý chodí s jednou z těchroztleskávaček, co metají salta během školních fotbalových utkání.Jmenuje se Kelly. Tátu to velmi zaujalo. Sestra měla nějaképoznámky o tom, jak je roztleskávání hloupé a sexistické, a bratr jířekl, aby sklapla. Kelly studuje filozofii. Zeptal jsem se bratra, jestli jeKelly svérázně krásná.„Ne. Je to fakt kočka."72A sestra se rozpovídala o tom, ţe to, jak ţena vypadá, není tonejdůleţitější. Já jsem s tím souhlasil, ale potom bratr řekl něco otom, ţe sestra je akorát „rejpavá lesba". Máma mu pak řekla, aby takpřede mnou nemluvil, coţ bylo zvláštní vzhledem k tomu, ţe jsemasi jediný v rodině, kdo má za kamaráda homosexuála. Moţnánejsem jediný, ale určitě jediný, kdo o tom mluví. Nejsem si jistý.Táta si jich nevšímal a zeptal se, jak se bratr s Kelly seznámil.Bratr se s Kelly potkal v restauraci jménem Študácká krčma nebotak něco na Pensylvánské státní. Dělají tam slavný zákusek jménem„Smaţené buchtíky". Kaţdopádně Kelly tam byla se „sestrami" zesvého studentského spolku a zrovna byly na odchodu, kdyţ rovnoubratrovi pod nosem upustila knihu a šla dál. Bratr říkal, ţe i kdyţ toKelly popírá, je si jistý, ţe tu knihu upustila schválně. Listí hrálovšemi barvami, kdyţ ji dostihl před videohernou. Tak to alespoňpopisoval. Zbytek odpoledne pak strávili tím, ţe hráli staré videohry,jako třeba Donkey Konga, a cítili se nostalgicky, coţ mi obecněvzato přišlo smutné a roztomilé. Zeptal jsem se bratra, jestli Kellypila kakao.„Jsi v rauši?"A máma bratra opět poţádala, aby přede mnou takhle nemluvil,coţ je zvláštní, protoţe jsem myslím jediný, kdo byl v naší rodiněněkdy doopravdy v rauši. Moţná ještě bratr. Nejsem si jistý. Aleurčitě ne sestra. Ale vlastně moţná byli v rauši všichni z rodiny aprostě spolu jenom o takových věcech nemluvíme.Sestra pak dalších deset minut strávila tím, ţe kritizovalavysokoškolský systém studentských spolků. Vyprávěla o šikaněnováčků a o tom, jak někteří z nich zemřeli. Potom mluvila o tom, ţeslyšela, ţe jeden dívčí spolek nutí novicky, aby stály ve spodnímprádle, zatímco jim obkreslují „špeky" červeným zvýrazňovačem.Bratr měl nakonec uţ sestry plné zuby.„Ale hovno!"Pořád nemůţu uvěřit, ţe bratr mluvil v autě sprostě a táta animáma na to nic neřekli. Řekl bych, ţe je to v pořádku, protoţe je teďna vysoké. Ani sestru to vůbec nezarazilo. Prostě pokračovala.„Ţádný hovno! Slyšela jsem o tom!"„Pozor na pusu, mladá dámo," ozval se táta z předního sedadla.73„Jo? A kde, prosimtě?" zeptal se bratr.„Na veřejnoprávním rádiu," řekla sestra.„Jeţišmarja." Bratr se hlasitě zasmál.„No fakt, slyšela jsem to."Máma s tátou vypadali, jako ţe přes čelní sklo sledujou tenis,protoţe pořád vrtěli hlavou. Nic neříkali. Ani se neohlédli. Měl bychale zmínit, ţe táta začal pomalu zesilovat vánoční písničky v rádiu aţdo ohlušující hlasitosti.„Si úplně vypatlaná. Jak bys vo tom vůbec mohla cokoliv vědět?Nechodíš na vejšku. Kelly ničim takovým neprošla."„No jasně... To ti sama řekla."„Jo... Řekla. Nemáme před sebou tajnosti."„Ach, ty jsi tak citlivý moderní muţ."Chtěl jsem, aby se přestali hádat, protoţe jsem z toho začínal býtsmutný, tak jsem se zeptal na něco jiného.„Povídáte si o knihách a váţných věcech?"„Dík, ţe se ptáš, Charlie. Ano. Skutečně si povídáme. Kellyinanejoblíbenější kníţka je teďka Walden od Henryho Davida Thoreaua.A Kelly mi zrovna nedávno říkala, ţe transcendentalismus má jasnéparalely v současnosti."„Ó! To jsou vznosná slova." Sestra umí obrátit oči v sloup lípneţ kdokoliv jiný.„Ach, omlouvám se. Hovořil snad s tebou někdo? Zrovna jsembratrovi vyprávěl o své dívce. Kelly říkala, ţe doufá, ţe se najdedobrý demokratický kandidát, který se postaví proti Georgi Bushovi.Říkala, ţe doufá, ţe kdyby k tomu došlo, konečně by mohl projítústavní dodatek o rovných právech. Přesně tak. Ten, o kterém pořádţvaníš. Dokonce i roztleskávačky přemýšlí o těchhle věcech.A mezitím se ještě dokáţou bavit."Sestra si zaloţila ruce na prsou a začala si hvízdat. Bratr byl ale uţmoc rozjetý, neţ aby se dal zastavit. Všiml jsem si, ţe tátovi úplnězrudnul zátylek.„Ale mezi váma dvěma je ještě jeden rozdíl. Abys věděla... Kellynatolik věří v ţenská práva, ţe by se od svého kluka nikdy nenechalamlátit. Mám dojem, ţe o tobě se to říct nedá."74Přísahám bohu, skoro jsme se zabili. Táta dupnul na brzdy takprudce, ţe bratr skoro vyletěl ze sedadla. Kdyţ se rozptýlil zápachspálených pneumatik, táta se zhluboka nadechl a otočil se. Nejdřív sepodíval na bratra. Neřekl ani slovo. Jen se upřeně díval.Bratr se na otce díval jako jelen, kterého ulovili bratranci. Podvou předlouhých vteřinách se obrátil k sestře. Myslím, ţe se cítilšpatně kvůli tomu, co řekl.„Omlouvám se. Dobře? Váţně. No tak. Nebreč."Sestra hrozně brečela, aţ měl člověk strach. Pak se táta otočil kní. A zase neřekl ani slovo. Jenom lusknul prsty, aby přestala brečet.Podívala se na něj. Nejdřív byla zmatená, protoţe se na ni nedívalzrovna laskavě. Ale potom sklopila pohled a pokrčila rameny aobrátila se k bratrovi.„Promiň, ţe jsem řekla to všechno o Kelly. Nejspíš je moc milá."Pak se táta otočil k mámě. A máma se otočila k nám.„Táta a já uţ nechceme ţádné hádky. Zvlášť ne u babičky.Rozumíte?"Táta s mámou někdy dokáţou fakt jednat jako sehraný tým. Jeúţasné to sledovat. Bratr i sestra oba přikývli a sklopili pohled. Pakse táta obrátil na mě.„Charlie?"„Ano, pane?"Je důleţité říct v takových chvílích „pane". A kdykoliv tě oslovícelým jménem, měl by ses mít na pozoru. To ti povídám.„Charlie, byl bych rád, abys po zbytek cesty k babičce řídil ty."Kaţdému v tom autě bylo jasné, ţe to byl nejspíš ten nejhoršínápad, jaký kdy táta v ţivotě měl. Ale nikdo se nehádal. Vystoupilz auta uprostřed silnice. Sedl si dozadu mezi bratra a sestru. Já jsemsi přelezl na přední sedadlo, dvakrát jsem se neúspěšně pokusilnastartovat a zapnul jsem si pás. Řídil jsem celý zbytek cesty. Tolikjsem se nepotil, co jsem přestal sportovat, a to byla venku zima.Tátova rodina je něco jako ta mámina. Bratr jednou řekl, ţe je to,jako by to byli ti sami bratranci a sestřenice, jen měli jiná jména.Velký rozdíl je ale babička. Babičku miluju. Kaţdý ji miluje. Čekalana nás na příjezdové cestě tak jako vţdycky. Vţdycky pozná, kdyţmá někdo přijet.75„Charlie teď řídí?"„Včera mu bylo šestnáct."„Aha."Babička je velmi stará a uţ si spoustu věcí nepamatuje, ale peče tynejlepší sušenky. Kdyţ jsem byl malý, byla tu mámina máma, kterávţdycky měla doma bonbóny, a tátova máma, která vţdycky mělasušenky. Máma mi říkala, ţe kdyţ jsem byl malý, říkal jsem jim„bonbónová babička" a „sušenková babička". Taky jsem říkalkůrkám od pizzy „kosti". Ani nevím, proč ti to vykládám.Je to jako s mou úplně první vzpomínkou, coţ byl myslímokamţik, kdy jsem si prvně uvědomil, ţe ţiju. Máma s tetou Helenmě vzaly do zoo. Myslím, ţe mi byly tři. Přesně si to nepamatuju.Kaţdopádně jsme se koukali na nějaké dvě krávy. Na kraví matkua její tele. A neměly tam moc místa, aby se mohly projít.Kaţdopádně to tele stálo přímo pod svou matkou, a zrovna se chtělotak trochu projít, kdyţ kráva udělala „hromádku" rovnou na jehohlavu. Měl jsem dojem, ţe je to ta nejsrandovnější věc, jakou jsemkdy viděl na celém světě, a smál jsem se tomu snad tři hodiny.Nejdřív se máma s tetou taky trochu smály, protoţe měly radost, ţese směju já. Kdyţ jsem byl malý, prý jsem skoro vůbec nemluvil, akdykoliv jsem se choval normálně, byly šťastné. Ale po třechhodinách uţ se mě snaţily utišit, jenţe tomu jsem se smál ještě víc.Myslím, ţe to nebyly fakt celé tři hodiny, ale zdálo se to dost dlouho.Pořád o tom čas od času přemýšlím. Zdá se to jako docela slibnýzačátek.Kdyţ jsme se všichni objali a potřásli si rukama, šli jsme dovnitřa celá tátova větev rodiny tu uţ byla. Prastrýček Phil se svýmafalešnýma zubama a teta Rebecca, coţ je tátova sestra. Máma námřekla, ţe se teta Rebecca právě znova rozvedla, tak bychom se o tomneměli zmiňovat. Já jsem dokázal myslet akorát na sušenky, alebabička je letos nepekla, protoţe ji zlobila kyčel.Místo toho jsme si všichni sedli a dívali se na televizi a bratranci sbratrem si povídali o fotbale. A prastrýček Phil popíjel. A pak jsmevečeřeli. A já jsem musel sedět u dětského stolu, protoţe z tátovystrany máme víc bratranců a sestřenic.Děti se bavily o divných věcech. Fakt ţe jo.76Po večeři přišla ta chvíle, kdy jsme sledovali Život je krásný, a namě padal čím dál tím větší smutek. Kdyţ jsem šel nahoru do tátovadětského pokoje a prohlíţel jsem si staré fotografie, začal jsempřemýšlet o tom, ţe byla doba, kdy to nebyly jen vzpomínky. Ţeněkdo opravdu udělal ty fotografie a ti lidé na nich byli zrovna poobědě nebo tak něco.Babiččin první manţel zemřel v Koreji. Táta a teta Rebecca byliještě hodně malí. A babička se s dětmi přestěhovala ke svémubratrovi, prastrýčkovi Philovi.Nakonec, po pár letech, byla babička uţ moc nešťastná, protoţeměla dvě malé děti a byla unavená z toho, jak pořád dělala servírku.Pak jednoho dne zrovna dělala v té restauraci u silnice, kdepracovala, a nějaký kamioňák ji pozval na rande. Babička byla faktmoc pěkná, takovým tím způsobem, co člověk zná ze starých fotek.Nějaký čas spolu chodili. A nakonec se vzali. Vyklubal se z něhoděsný člověk. Mého tátu pořád bil. A pořád bil i tetu Rebeccu.A nejvíc bil babičku. Pořád. A řekl bych, ţe babička s tím nedokázalanic udělat, protoţe to trvalo sedm let.Skončilo to, aţ kdyţ prastrýček Phil viděl tetiny modřiny akonečně dostal z babičky pravdu. Vzal pak pár kamarádů z továrny.A babiččina druhého manţela si našli v baru. A fakt příšerně hozmlátili. Prastrýček tu historku rád vypráví, kdyţ babička není vdoslechu. Ta historka se pořád mění, ale pointa zůstává stejná. Tenchlap zemřel v nemocnici o čtyři dny později.Pořád nevím, jak se prastrýček Phil vyhnul vězení za to, coudělal. Jednou jsem se zeptal táty a ten mi řekl, ţe lidé v sousedstvíchápali, ţe do některých věcí se policie netahá. Řekl, ţe kdyţ seněkdo dotkne tvojí sestry nebo matky, tak za to zaplatí, a kaţdý sedívá jinam.Je dost hrozné, ţe to trvalo sedm let, protoţe teta Rebecca si pakdo kaţdého dalšího manţelství vybrala stejný typ chlapa. Bylo to uţale jiné, protoţe i lidé v sousedství se změnili. Prastrýček Phil byl uţmoc starý a táta se z rodného města odstěhoval. Místo toho dostalijejí muţi soudní příkaz, aby se k ní nepřibliţovali.Přemýšlím, jak asi dopadnou její děti, moje sestřenice a mí dvabratranci. Jsem z toho taky smutný, protoţe mám dojem, ţe77sestřenice skončí jako teta Rebecca a jeden z bratranců nejspíšdopadne jako jeho táta. Druhý bratranec moţná skončí jako můj táta,protoţe mu jde sport a má jiného otce neţ jeho bratr a sestra. Můjtáta si s ním hodně povídá a učí ho, jak správně nadhazovat aodpalovat. Dřív, kdyţ jsem byl malý, jsem kvůli tomu dost ţárlil, aleteď uţ ne. Protoţe bratr mi vysvětlil, ţe tenhle bratranec je jediný zjeho rodiny, kdo má nějakou šanci. A našeho tátu potřebuje. Řeklbych, ţe teď tomu rozumím.Tátův dětský pokoj je přesně takový, jako kdyţ ho opustil, akorátje vybledlý. Na stole je glóbus, s kterým se hodně točilo. A nastěnách jsou staré plakáty hráčů baseballu. A staré výstřiţky z novin,kde je táta, jak v druháku vyhrál svůj velký zápas. Nevím proč, alefakt chápu, proč musel táta z tohohle domu odejít. Věděl totiţ, ţebabička si nikdy nenajde jiného muţe, protoţe uţ nikomunedůvěřuje, a nikdy nic jiného hledat nebude, protoţe ani nevíjak. A viděl, ţe jeho sestra si začíná vodit domů mladší verze jejichotčíma. Prostě nemohl zůstat.Lehl jsem si na jeho postel a díval jsem se na stromy za oknem,které byly nejspíš o dost menší, kdyţ se na ně dívával táta. A dokázaljsem si představit, co cítil tu noc, kdy si uvědomil, ţe jestli neodejde,nikdy nebude mít vlastní ţivot. Bude patřit jim. Nakonec tak to sámřekl. Moţná právě proto tátova větev rodiny sleduje kaţdý rok tensamý film. Dává to docela smysl. Měl bych asi poznamenat, ţe tátana konci nikdy nepláče.Nevím, jestli babička a teta Rebecca někdy vůbec tátovi odpustí,ţe je opustil. Rozumí tomu akorát prastrýček Phil. Je to pokaţdédost zvláštní, sledovat, jak se táta změní, kdyţ je v přítomnosti svématky a sestry. Celou tu dobu se cítí mizerně a vţdycky se jde sesvou sestrou projít. Jednou jsem se díval z okna a viděl jsem, jak jídává peníze.78Zajímalo by mě, co říká teta Rebecca v autě cestou domů.Zajímalo by mě, co si myslí její děti. Zajímalo by mě, jestli o násmluví. Zajímalo by mě, jestli se dívají na naši rodinu a přemýšlí, kdoz nás má šanci. Vsadím se, ţe jo.S pozdravemCharlie
