"Miláčku máš tu svého kamaráda" volal na mě táta .
Slezla jsem dolů a šla s ním před barák.
"Co tady ještě chceš?" Zeptala jsem se naštvaně .
"Jdu na to doučování " řekl mi s ledovým klidem .
"Děláš si srandu ?! Po tom v té škole ? " řekla jsem mu zvysenym hlasem .
"Ja myslel ze se mezi námi nic nezmění , mám tam svoji partu pochop ". Řekl mi .
"Počkej .. tímhle chceš říct , že ke mně budes chodit na doučování ale v reálu se bavit nebudeme ? " řekla jsem celkem udivene .
"No tak nějak .. " řekl mi .
"Aha , jasne .. myslela jsem si že si jinej , ale vidim , ze jsem pro tebe pořád ta zrůda , myslím ze je to vyneseny " ironicky jsem se na něj usmála a šla jsem do vnitř .
Nenechám si srat od nekoho na hlavu , nejsem hračka aby tady semnou někdo takhle manipuloval .
Nemohla jsem na to přestat myslet .. měla jsem to stále před očima . To co se stalo u skříňky .. a potom ta naše hádka ..
Vytáhla jsem si knihu a začala jsem čist ..
Po chvíli jsem tu knihu odložila a šla jsem se koukat na měsíc s miliony kamaradkami hvězdami .. bylo teplo a krasně . Už se blížil konec školního roku a nás taky cekal ples ..
Jak jsem na te verandě tak seděla a přemýšlela o živote .. přišel za mnou táta a řekl ..
"Už to bude jenom lepší holčičko , přišli výsledky a zatím se na tvem stavu nic neměni " řekl .
Já jsem si na něj lehla Přikryla se dekou po mamince a rozbrecela se mu v náručí .
"Ty jsi moje máma , můj táta a nejlepší kamarád " řekla jsem tátovi se slzami v očich .
Usmál se a řekl "mám te rád holčičko moje " . Dal mi pusu na čelo a takhle jsme tam seděli asi další hodinu .
