Teď jsme s mámou dojeli k našemu novému domu kde budeme bydlet.
"Tomáši, lásko" máma vyleze z auta a rozběhne se za Tomášem.
"Ahoj" řekne a dají si pusu. Co jsem to právě viděla? "Jak se vám jelo?" Zepta se
"To ti povím později" řekne a oba se rozjedou zamnou
"Rád tě vidím Adel" řekne a usměje se na mě
"To se o tobě říct nedá, promiň"
"Jen chci aby ses tu cítila jako doma a mě považovala jako rodinu" "Jednou"
"Chceš si to tu prohlédnout?" Zepta se mě máma
...
Po prohlídce domů vejdu s mámou do mého nového pokoje asi. Je vážně hezký má i dokonce svůj balkón
"Tvoje oblíbené barvy. Pomohl my designér, ale většinu jsem vybrala sama" řekne a já se stále koukám po pokoji
"Nevím co na to mám říct"
"Chtěla jsem abys tu měla to co jsem ti, ale já ti to dát nemohla"
"Je to úžasný, děkuji" Řeknu
"Zasloužíš si to zlato" řekne a obejme mě a dá mi pusu do vlasů
"To stačí mami"
"Petruv pokoj je hned vedle" řekne a začne mi otvírat můj kufr
"Jasně Petr, tatínkuv chlapeček a dokonalý syn.. super"
"Poslouchej, ať je dokonalý nebo ne teď je hlavně tvůj nevlastní bratr. Máš stejný právo tu být jako on" řekne a chytne mě za ruku
"Mami víš že to takhle nikdy vnímat nebudu"
"Nepřestanu dokud to tu nebudeš vnímat jako náš nový domov" poplacá mě po zádech. "Běž si vybalit" zvedne se a odejde z pokoje.
Já si teda začnu vybalovat. Pod jedním z triček mám tu fotku s mým tátou zase si ji vezmu do ruky a prohlednu si ji. Po vybalení se zajdu podívat do mojí šatny. Zastavím se u šatů a hlavně u jejich ceny.
"To je nehorázné" šaty chytnu do ruky a vyfotím je abych to mohla poslat svojí kamarádce.
...
Právě jsem na balkoně a užívám si krásný výhled zničehonic se podívám do strany a vidím tam kluka, kterému ale nevidím do obličeje kvůli nějaké kytce. Začne mi zvonit telefon to vyzvánění je strašný já tu Terezu zabiju.
"Fakt vtipný" vejdu do pokoje
"To tvoje vyzvánění bylo vážně nudné"
"Jak si ho změním?"
"To nedělej" směje se "chci abys mě nenáviděla"
"Nenáviděla?"
"Nechci, abys mě otravovala s tím jak moc ti chybím"
"Zvykej si, protože už teď mi chybíš"
"Nenávidím tě, hrozně žárlím. Ta šatna? O můj bože!"
"Já ty šaty nosit nebudu" Řeknu a už vycházím z pokoje a jdu do kuchyně
"Zbláznila si se? Užij si to"
"Je mi z toho všeho zle. Celý dům smrdí já pudlí parfém"
"Takže tě mám jako teď litovat že jsi bohatá?"
"Dnes máme jít na večeři plus jeho děda byl nějaký voják nebo co"
"Sdílej miliony fotek prosím"
"Neboj, nic sem zatím nejedla a umiram hlady" Řeknu a jdu k ledničce "vsadím se že tu nemají ani jeden sendvič" Řeknu a otevřu ledničku "No jasný ani jeden sendvič" Řeknu a ledničku zavřu. A leknu se, protože hned vedle stojí asi ten Petra a kouká na mě
"Kurva!"
ČTEŠ
moje vina// Stein27
Romancesedmnáctiletá Adel se s mámou přestěhují k jejímu novému manželovi, který má syna. Jak to mezi nimi bude a co se stane se dozvíte když si přečte tento příběh. . . . Tento příběh je jiná verze knížky moje vina=culpa mia
