moje vina// Stein27

1.

Právě si teď balím svoje věci, protože se s svojí mámou stěhujeme k jejímu novému borcovi.

Když jsem chtěla vyjít z mého pokoje zastavila jsem se u dveří a ještě jednou si prohlédla můj pokoj teda můj starý pokoj.
Můj pohled pak padne na mojí fotku s mým tátou, kterou mám na komodě. Vezmu si ji do rukou a prohlédnu si jí.

"Adel, si hotová?" Volá na mě máma a já fotku vrátím na svoje místo, ale pak se pro ní vrátím a vezmu si ji sebou.

...

S mojí mámou právě teď jedeme autem do Brna a já si cestou čtu knížku.

"Co to čteš?" Zepta se mě.

Vážně se ptáš však to je na té knížce napsané. Řeknu si v duchu a neodpovídam ji.

"Řekni mi to, nemám brýle" povzdychne si
"Ty semnou nebudeš mluvit?" Zase ji neodpovím a rovnou otočím stránku, kterou jsem přečetla.

"Pro mě to taky není snadné" řekne "celý svůj život se snažím dostat na jinou úroveň, ale stále se mi do cesty staví ta stejná příšera, ale prostě jednou ti dojdou všechny životy a najednou dostaneš jeden život navíc"

"Mami přestaň s těma herníma metaforama, není mi deset." Řeknu

"Je to jako otevřít knihu s novým začátkem lepší?" Řekne a já uraženě zavřu svojí knížku "Sakra Adel, teď budeme hlavníma postavami svých životu"

"Tvého života, ten můj je 1000 km daleko" odpovím ji naštvaně " a teď tu jsem úplně sama jen kvůli podělanýmu rozmaru"

"S Tomášem se milujeme"

"Toto nebudu poslouchát" Vážně to nechci poslouchat

"No, ale milujeme se"

"Já taky někoho miluju, ale to tě nezajímá"

"Nechci tě dělit od Martina a od tvých přátel. Adel je ti sedmnáct určitě si najdeš kamarády když budeš takhle milá."

"Nemám na to náladu" Řeknu a začnu se dívat z okénka

"Budeš chodit na novou skvělou školu"

"Mami pochop že nechci chodit na nějakou nóbl školu, kterou mi bude platit nějaký cizí chlap"

"Tomáš není cizí je to můj manžel" řekne šťastným hlasem "Zvikni si na to"
 
A tímto skončila naše hádka a začíná můj příběh.