Právě teď jdu po schodech dolů kvůli tomu že se všichni chystáme na společnou večeři co sem tak pochopila. Na sebe jsem si vzala krátké šaty.
"Vypadáš skvěle, Adel" řekne mi Tomáš "pojďme"
Když jsme procházela kolem Petra tak jsem cítila jeho pohled na mém zadku
"Nechceš fotku?" Zeptám se a zasměje se
...
"Adel, členská karta ti dojde za týden, takže do té doby můžeš používat moje příjmení " řekne Tomáš když jsem vešli do restaurace.
"Nebude je to mást?"
"Proč by mělo?"
"Dobrý večer, pane Adámeku" řekne číšník
"Dobrý večer, já jsem paní Adámková Adel Adámková"
"Gratuluji pane, něco jsem zaslechl"
"Ne Antonio na tohle já nejsem. Toto je paní Adámková" řekne a představí mu mojí mámu
"Oh tak to se omlouvám"
"Neomlouvejte se není to vaše chyba. Pojďme"
...
Po večeři jsme si povídali a mě to tu už moc nebavilo.
"Pokud mě omluvite, musím jít do práce" řekne Petr
"K Davidovi?" Zepta se Tomáš
"Ano"
"Tvůj první případ?" Zepta se máma
"Kéž by, jeho táta chce aby jsme se postarali o papírování"
"Petr studuje práva a má skvělé známky"
"Neboj, když tě vyhodí z Davidovo tátovi firmy tak budeš mít furt tu tátovu" Řeknu "že Petře?"
"Adel, prosimtě!" Řekne máma
"To nic" zvedne se a naschvál upustí hadrový ubrousek na zem "Tak zatím ségra" zašeptal mi do ucha
"Taky už půjdu" zvednu se a chci odejít
"Nepůjdeš" zvedne trochu hlas máma
"Ne počkej, Petře! Zavezls bys ji? Máš to cestou?" Zepta se Tomáš
"To si radši vezmu taxika"
"To by už stačilo takový přístup já nebudu tolerovat"
"Jeď s Petrem, řídí opatrně" řekne mi máma
...
Když máma říkala máma že Petr řídí opatrně tak jsem ji to neměla vůbec věřit, protože řídí jak úplný hovado.
"Co to děláš?" Zakřičím
"Co máš zase za problém?"
"Nechci umřít kvůli šílenci co neumí řídit"
"Myslíš že to umíš líp?"
"Chceš se vsadit?"
"Seš v mém městě, domě i autě, tak sklapni a tvoje máma tě musí hodně milovat, když toto trpí"
"Co ty víš o mateřské lásce?" Řeknu na plnou pusu a zničehonic Petr prudce zastaví. Kdybych věděla co se stane tak to neřeknu. "Co to děláš?"
"Vypadni"
"Proč, co jsem řekla?" Moc dobře víš co jsi řekla
"VYPADNI nebo tě vyhodím sám"
"To bys neudělal" Řeknu a sleduju jak Petr vylezl z auta a jde mě vyhodit "Ne ani náhodou!"
"Petře! Pusť mě!" Zařvu "Co to děláš?"
"Zavolej si taxika"
"Tady mě žádný taxík nenabere"
"Tak třeba uber" sedne si do auta a odjíždí
"Petře vážně? Nedáš mi ani reflexní vestu?" Kretén "To se mi snad jenom zda" vytahuju svůj telefon a ejhle je vybití kurva!! Po asi deseti sekundách vidím jak jede nějaké auto zkusím ho stopnout.
"No tak.. Fajn nezastavuj, určitě jsi sériový vrah! Unikla jsem jistý smrti" potom co jsem to dořekla auto zastavilo a začalo couvat ke mně
"Do prdele" Co když je to fakt nějaký vrah nebo bůhví kdo?
"Hej si v pohodě?" Řekne mladý klučina
"Jo, jeden blbec mě nu nechal trčet"
"Úplně samotnou prostřed ničeho?"
"Jo, úplně samotnou.. Tak jo, čau"
"Ne, hej počkej vím že to vyznělo blbě. Ale je pravda že tě tu nemůžu nechat"
"Dobře to už zní líp" Řeknu a on se usměje "Nemáš nabíječku na IPhone?"
ČTEŠ
moje vina// Stein27
Romancesedmnáctiletá Adel se s mámou přestěhují k jejímu novému manželovi, který má syna. Jak to mezi nimi bude a co se stane se dozvíte když si přečte tento příběh. . . . Tento příběh je jiná verze knížky moje vina=culpa mia
