Pohřeb se konal za týden v místním nevelkém kostele nedaleko od místa, kde bydleli.
Mnoho lidí nepřišlo, ale i přesto Josh je nehodlal zvát k sobě do bytu. Pohřeb proběhl vcelku rychle, až všichni odešli, Josh ještě chvíli stál před hrobem.
Když si dělal svou obyčejnou levnou večeři skládající se z okoralého rohlíku a zbytku pomazánky přemýšlel, že by se zítra pustil do vyšetřování.
***
Po snídani popadl blok, tužku, foťák po tátovi, hluboce se nadechl a vydal se do vedlejšího bytu číslo 27. to číslo si pro jistotu zapsal. Pro Joshe nebylo lehké vracet se do bytu svého mrtvého kamaráda.
Vešel, a ani ho nepřekvapilo, že se skoro nic nezměnilo od doby, co ho tady našel mrtvého. Až na jednu věc. A to prašné stopy bot lidí od pohřební služby. Prašné proto, že na chodbě ve 2. patře se natíralo. V chodbě až na stopy neviděl absolutně žádné známky důkazů či podezřelých předmětů. Zamířil proto rovnou do kuchyně spojené s obývákem.
Od poslední návštěvy bytu ani nikdo neumyl nádobí, kdo taky, že, a proč by to dělal. Za to neumyté nádobí byl Josh vlastně rád, protože si mohl prohlédnout, co Ryan jedl. Což taky hned udělal. Viděl, že si dával míchaná vajíčka smažené na pánvi. Také talíř, na kterém je měl. Nejpravděpodobněji k večeři. Také uviděl misku, ve které ještě sále byly zbytky teď už nejspíše zkaženého mléka. To jedl na snídani. V hromadě špinavého nádobí spatřil i pár sklenic a hrnků od kávy. Své poznatky si hned zapsal do bloku.
Když se chystal do ložnice, napadlo ho, že káva nebo nápoj ve sklenicích mohl být otrávený. No jistě. To by vysvětlovalo, proč neměl žádné známky fyzického napadení. Zašel si proto pro igelitku s logem samoobsluhy, kde pracoval a hrnky i sklenice do ní opatrně uložil.
V ložnici nic zvláštního nenašel, kromě toho, že měl Ryan uložené oblečení ve skříni. Pochyboval ale, že by mu vrah skládal oblečení, vytíral podlahu a utíral prach. Došel k oknu a pohlédl ven. Vskutku nic neobyčejného neviděl. Měl okno do dvora, takže byly vidět jen věšáky na prádlo a dětská houpačka na které se nejspíš už dlouho nikdo nehoupal, jelikož v tomhle domě moc dětí nebydlí.
Když ho výhled z okna omrzel, pohlédl na parapet, kde stála polomrtvá orchidej, kterou už dlouho nikdo nezalil. Rozhodl se tedy, že si ji vezme do péče.
Zašel se taky podívat do koupelny. Nic moc podezřelého. Na topení visely dva ručníky, na umyvadle v kelímku stál kartáček a vedle něho zubní pasta. Vedle kelímku malý hřeben a mýdlo. Věděl, že by to Ryanovi nebylo příjemné, ale i přesto otevřel skříňku vedle umyvadla se zrcadlem. Opět žádný vzrušující pohled. Jen voňavka, nový šampon, náhradní zubní pasta, čistící prostředky a pár nepoužitých ručníků. Naproti umyvadlu byla malá sprcha. Pračku tady v domě nikdo neměl, oblečení si chodili prát do prádelny v přízemí, kde byly ale jen tři pračky, které byly neustále obsazené. Uvědomil si, že tady asi moc nepořídí, a tak vyšel ven.
To, že nenašel téměř žádné důkazy ho poněkud vyvedlo z míry. Doufal, že alespoň ty hrnky potvrdí jeho předtuchy o otravě. Byla to sebevražda? Proč by měla být? Ryan neměl žádné psychické problémy. Snad.
***
,,Dále!''
Dveře se otevřou a Josh vejde do kanceláře Stephena Herbertsona.
,,Dobrý den, nesu důkazy na prošetření. Nevíte o nějaké laboratoř, kde bych si je mohl nechat vyšetřit?''
,,Dobrý den a ano, můžete si je nechat vyšetřit v přízemní laboratoři 421c. Parker by teď měl mít službu. Stejně nemá, co na práci.''
,,Dobře, děkuji, na shledanou!''
Po vyřízení vyšetřování jedu v kávě se vracel kolem jeho a Ryanovy kavárny, kde spolu chodili snídat, když se jim nechtělo chystat si ji doma. Rád by si tam zašel, ale momentálně na tom byl s penězi dost špatně. Už aby dostal tu slabou výplatu.
Dostal nápad, že by zašel za Ryanovým doktorem zeptat se, jestli Ryan neměl nějaké fyzické či psychické problémy, které by mohly způsobit smrt případně sebevraždu. Jenomže nemocnice byla dva kilometry na opačnou stranu. Připomněl si, že Ryan byl přece jeho nelepší kamarád a že to pro něj udělá.
Po chvíli už procházel nemocničními dveřmi na senzor a hledal recepci. Byla hned za rohem, tak se zeptal na Ryana, jestli k němu mají nějaké záznamy. Obdržel odpověď, že s ním nebudou ztrácet čas, když mají akutnější pacienty než jeho, ale pověděli mu, ať jde za doktorem Traversem v ordinaci 221 v 6. patře. Poděkoval, našel výtah a nechal se vyvézt do šestého patra. Okamžik mu trvalo, než našel tu správnou ordinaci, byla totiž až na úplném konci chodby.
Zaklepal. Žádná odpověď. Zaklepal o dost hlasitěji. Tentokrát ho hlas za dveřmi pozval dovnitř. Asi je lehce nahluchlý, pomyslel si, ale nahlas to neřekl. Vešel.
,,Dobré odpoledne." pozdravil Josh vlídně. ,,Jsem zde kvůli vyšetřování smrti Ryana Claye, jmenuji se Josh Collingwood." představil se, vytáhl z peněženky svůj odznak a ukázal ho doktorovi.
Ten si odznak vzal do ruky a podíval se na něj přes své úzké hranaté brýle.
,,Ano, co si přejete?" zeptal se zaujatě a vrátil odkaz svému majiteli.
,,Měl váš pacient Ryan Clay nějaké psychické nebo fyzické potíže?" otázal se Josh.
,,Ááá, samozřejmě, hned to bude.'' postarší doktor se dobelhal ke svému starému počítači a chvíli ťukal do klávesnice.
,,Tady ho máme! Ne, můžu vás ujistit, že žádné problémy neměl. Ani psychické, ani fyzické.''
,,Jste si jistý?'' Josh nevěděl, co si má myslet. Byl rád, že Ryan žil zdravý život, což mimochodem věděl, ale zároveň ho to trochu popudilo, protože ztratil pár hodin svého času.
,,Ano, jsem si tím naprosto jistý.''
,,A kdy u vás byl naposledy na prohlídce?''
,,Naposledy před půl rokem,'' zamžoural do počítače.
,,Nemohla se u něj třeba za tu dobu projevit nějaká vážnější nemoc?''
,,Je to možné, ale pravděpodobnost je malá, aby půl roku po prvních příznacích zemřel.''
,,Dobře, děkuji moc za pomoc a váš čas.''
,,To je naprosto v pořádku, já mám času hromady.'' usmál se.
***
Josh si byl jistý, že výzkum hrnků s kávou nebude hotový hned, a tak aby neplýtval čas a zároveň se nějak zabavil, zašel si do místní knihovny půjčit pár detektivních knížek, zčásti i proto, aby se něco přiučil.
Zbytek dne strávil čtením knížek, které si půjčil, sledováním detektivních filmů a seriálů na televizi a dojídáním posledních zásob, co měl v bytě.
