Dokonalý zápas

|9|

|Rylee Bryn Montgomery|

Na čtvrtek jsme se s holkama domluvily, že dorazíme dřív a připravíme občerstvení předtím, než kluci přijdou z tréninku. Bylo to poprvé po prázdninách, co se všichni uvidíme, takže jsme se každá snažila něco přinést a udělat bohaté občerstvení. Sešly jsme se všechny u Witney a připravovaly hromady jídla. Věděly jsme, že kluci přijdou z tréninku tak hladový, že sní všechno, co uvidí.

„Počkej, tak byla teda na holky nebo ne?" ujišťovala se Aurora poté, co Winter odvyprávěla svůj příběh, který se jí stal ve Francii během studia.

„Doteď nevím. Ale bylo to potom už děsivý, když mě sledovala. Moje kamarádky z Francie si byly jisté, že byla a líbila jsem se jí, proto se chovala tak ujetě," nakrčila zhnuseně nos.

„To je strašný. Já bych se v takové situaci fakt bála," zakroutila Witney nevěřícně hlavou.

„Nebylo to tak hrozný. Kdyby mě takhle sledoval chlap, asi bych byla vyklepaná ještě víc," přiznala.

Vzala jsem z ledničky krabici, kterou jsem přinesla. „Witney, kam mám dát tohle?"

„To jsou ty Cupcaky?" zeptala se. Přikývla jsem a otevřela krabici. Pekla jsem je dnes odpoledne hned jak jsem se vrátila ze školy. Dokonce se mi podařilo donutit Winter, aby mi pomohla, i když práci kuchyni nesnášela. Zdobení jí ale překvapivě bavilo. „Páni, to vypadá skvěle." Podala mi tác, na který jsem je začala vykládávat.

Jedním velkým plusem bydlet v bytě s tak ohromnou kuchyní bylo, že jsem mohla zase péct. Na koleji k tomu nebyl prostor a naše kuchyň představovala spoustu možností, jak vyzkoušet nové recepty. Babi vždycky pekla a já se tak odmalička pohybovala v kuchyni a už v deseti jsem byla schopná upéct složitější recepty.

Zaslechly jsme klíče v zámku, na to se otevřely dveře a na chodbě se rozezněl smích a hlasitý hovor. Zhoupl se mi žaludek. Na setkání s Ericem jsem nebyla připravená, ale měli jsme společné kamarády a časem by k tomu stejně došlo, takže lepší teď než to odkládat. Od toho nevydařeného rande jsem ho neviděla a nebyla si jistá, jak se bude chovat.

Kluci vešly do obýváku propojeného s kuchyní. „Dobrý večer, dámy," usmál se Graham a přešel k Witney, kterou políbil na přivítanou. To samé udělal Craig s Aurorou.

„Ry, ahoj," pozdravil mě Graham a objal mě. „Rád tě vidím," zamumlal tiše.

„Já tebe taky," odpověděla jsem.

Vedle mě si někdo odkašlal. Odtáhla jsem se od Grahama a můj pohled padl na Erica, který se tvářil dost rozčíleně. „Nemáš přítelkyni?" štěkl na Grahama.

„Nemáš někde nějakou holku, s kterou jsi ještě nespal?" vrátil mu to Graham.

Eric na něj rozčíleně zúžil oči. Schylovalo se k hádce, která se nestihla rozpoutat díky heknutí od dveří. „Tohle nemyslíte vážně!"

Otočila jsem se tím směrem a překvapeně se zadívala na Brandona, nevlastního bratra Witney a kamaráda kluků. Setkala jsem se s ním jen jednou loni na podzim. Věděla jsem, že má letos hodně času trávit v New Yorku. Jen jsem mi nedošlo, že s námi bude taky trávit čas.

Brandon ale ignoroval všechno okolo sebe a hleděl na Winter, která mu jeho rozčílený pohled vracela.

„Neřekla jsem ti, že tady bude?" zeptala se ho Witney a objala ho na přivítanou.

„Nezmínila ses," štěkl.

„Klidně odejdi," navrhla Winter, která si dokázala zachovat svou masku ledové královny a nedat najevo jedinou emoci.