Dokonalý zápas

|25|

|Rylee Ryn Montgomery|

Když jsem za sebou zavřela vchodové dveře, mé slzy se spustily na plno a já už nedokázala přestat brečet. Cítila jsem se příšerně. Věřila jsem mu a on se při první příležitosti vyspal s jinou. Měla jsem vědět, že to takhle skončí, ale celou dobu jsem doufala, že možná to všechno mezi námi vede k něčemu většímu.

Vyjela jsem výtahem nahoru a vpadla do našeho bytu. Slyšela jsem smích z obýváku. Vešla jsem tam a na gauči viděla cizího chlapa a Winter, která na něm obkročmo seděla a líbala ho. Winter měla rozepnuté džíny a svou červenou krajkovou podprsenku, zatímco on měl rozepnutou košili a Winter pracovala na jeho pásku u kalhot.

Winter, když zaslechla zvuk, zvedla hlavu a její spokojený úsměv okamžitě zmizel, jakmile si všimla, jak ubrečená stojím u dveří. Ten chlap jí něco zašeptal do ucha a když nereagovala, zvedl pohled a taky se zarazil. Winter z něj slezla. „Běž, potom ti zavolám," oznámila mu.

„Ne, to je dobrý. Já půjdu," otočila jsem se ve dveřích. Neměla jsem tu být. Překazila jsem jí noc, bylo ode mě jen fér, abych odešla já.

„Ne!" křikla Winter a podívala se znovu na toho chlapa. „Ozvu se." Bez jediného slova se ten chlap zvednul, políbil Winter na tvář, která si stihla přes sebe přetáhnout mikinu, a zmizel. Jakmile se za ním zavřeli dveře, Winter byla u mě a pevně mě objímala. Znovu jsem propukla v pláč.

„Zlato, co se stalo?" naléhala. „Je něco s babičkou?" zakroutila jsem hlavou. „Tak ve škole?" zkusila to. Když jsem neodpověděla, ztuhla. „Byl to on, že jo?" Přikývla jsem. Dovedla mě na gauč a posadila. „Co provedl?"

„On...," zavyla jsem. „Já jsem hloupá."

„Co to povídáš?" pevně mě sevřela v náruči a odtáhla se. „Nadechni se a řekni mi co se stalo."

„On se vyspal s nějakou holkou potom, co jsme spolu byli na rande," zajíkla jsem se.

„Cože udělal?" vřískla Winter, až jsem zapomněla na své slzy a vyděšeně se na ní podívala. „Jak jsi na to přišla?" dožadovala se odpovědi.

„Byli jsme u jeho rodičů na večeři a když jsme odcházeli, objevila se tam nějaká holka a začala mi vykládat, jak spolu spali před dvěma týdny a jak spí s jinýma za mými zády a když jsem se ho potom zeptala, jestli se s ní vyspal potom, co jsme spolu byli v té restauraci, řekl že ano," vysypala jsem ze sebe.

„Já ho zastřelím," zavrčela Winter. Znovu mi začaly téct slzy. Pevně mě objala. „Zlato, přestaň brečet. Nezaslouží si to. Byl to idiot a nezaslouží si tvojí jedinou slzu. Byla jsi pro něj stejně moc dobrá."

Cítila jsem se ale, jako by mi vyrval srdce z hrudi a já tam měla jen jednu velkou díru. Pomalu jsem se do něj zamilovávala.

„Jenomže já mu to věřila. Byl tak vytrvalej a věřila jsem mu, že to myslí vážně. Vždyť mě vzal ke svým rodičům!" vyjekla jsem hystericky. Proboha, hrál to vážně skvěle. Já kráva jsem si myslela, že to myslí vážně.

Zamyslela se. „To je trochu divný, ale stejně se na něj vykašli. Chlapi jsou prasata."

„I ten, s kterým jsi tady byla před chvílí?" zeptala jsem se tiše. Potřebovala jsem změnit téma a ten chlap, který tu byl s Winter mě celkem zajímal, protože se o žádném nezmínila a nerada s někým chodila, takže se nemohli znát dlouho.

Winter se zasmála. „Je to tátův právník. Už jednou jsme si to spolu rozdali a náhodou na sebe dnes večer narazili, tak jsem ho sem pozvala."

Vlastně jsem ani nebyla překvapená. „Ví o tom tvůj táta?"