Do půlnoci

(1)

„Mám vážného zájemce, pane," zazněl ženský hlas za jeho zády, kousek od ucha.

Adama nevyděsil. Okolní dění sledoval jen periferně, tuto ženu blížící se k němu napříč sálem však zaregistroval. Vyšla od baru, kde krátce hovořila s vysokým mužem v tmavých džínách a polo triku. Nedala se mezi desítkami lidí v sále přehlédnout. Kupodivu to nebylo délkou šatů, které jí stěží zakryly zadnici, ale jejími sytě červenými vlasy bijícími se s temně růžovou látkou oblečku. Nad levým prsem se jí houpala jmenovka s kaligraficky vyvedeným jménem Ywonne - kurátorka výstavy. Znal ji už z dob, kdy jí ke štěstí stačilo, aby ji lidé oslovovali „Ivano".

Přešla do jeho zorného pole. Mlčel.

Plnou pozornost věnoval ženě stojící po jeho pravém boku. Na rozdíl od Ywonne působila elegantně. Sledoval její tvář, jemné rysy decentně podtržené líčidly. Musel uznat, že nechat jí volnou ruku ve výběru šatů byl dobrý nápad. Hluboký, ale přesto nijak okázalý výstřih, vysoký rozparek dosahující nad polovinu stehna podtrhující její štíhlé nohy a záplava stříbrných odlesků šatů padajících až za její paty. Možná by jí šaty mohl nechat. Na památku. Bylo znát, že si Aneta dala na dnešním vzhledu velmi záležet a on pocítil někde hluboko v sobě osten žárlivosti. Pocit pro něj zcela nový.

„Na kterou?" konečně pronesl směrem ke kurátorce, aniž by jí věnoval pohled. Možná je to paruka, problesklo Adamovi hlavou. Aneta se v návaznosti na vyřčenou otázku vedle něj zachvěla a čokoládové lokny na jejích ramenou se rozvlnily. Sledoval, jak pootevřela ústa lemovaná rtěnkou v matném odstínu Haute Rouge. Zdálo se mu to, nebo se jí dolní ret skutečně zachvěl?

„Na obě," potvrdila Ywonne jeho domněnku a on na mikrosekundu přejel očima po místnosti plné lidí, aby v prostoru u baru narazil na pevný pohled muže, se kterým před chvílí kurátorka mluvila. Vzájemně si pokynuli hlavami na pozdrav a on se vrátil pozorností k Anetě. I ona zalétla pohledem k baru. Byl si jistý, že muže poznala, prozradil ji její trhaný dech. Nepochyboval, že ví, o koho jde, Adam je seznámil před pár týdny, když se nečekaně setkali na akci mimo klub.

Natáhl směrem k Anetě ruku, zlehka jí přejel bříšky prstů po hraně dolní čelisti a přiměl ji, aby se mu dívala do očí.

„Znáš naše pravidla," připomněl jí. Přikývla. Byla si vědoma, co se od ní dnes očekává a co může očekávat ona.

„Kolik nabízí?" zeptal se Ywonne, aniž by ho to v tuto chvíli skutečně zajímalo. Využíval dusné atmosféry, která Anetu pohlcovala.

„Nabídku by vám, pane, chtěl Mr. Ludowig předložit sám."

A ačkoli se Aneta pokoušela ze všech sil držet vzpřímený postoj, pod tíhou situace schoulila ramena a ve výstřihu se jí vytvořila propast mezi ňadry. Hlavou mu probleskla vzpomínka na jejich první setkání.

Seděla na vysoké barové židličce a cosi řešila s barmanem, když přišel do klubu. Všiml si jí hned, jak přejel očima po přítomných. Nedalo se jí si nevšimnout. Jejích dlouhých štíhlých nohou s ostře vystupujícími stehenními svaly až příliš odhalenými, jak se jí spodní lem šatů vykasal výše, než zamýšlela. Už v té chvíli mu proběhla hlavou představa, jak si jednotlivé prameny jejích vlasů omotává kolem prstů a pevně je svírá.

Chvíli ji pozoroval. Její nejistota okázale prezentovaná všem přítomným ho přitahovala jako magnet. Vyčkával, který z mužů z okolí se k ní přidá, zatímco ji pozoroval od jednoho ze stolků v rohu sálu. Po dlouhých minutách čekání musel připustit myšlenku, že do klubu buď přišla sama, nebo v něm sama zůstala. Ani jedna z možností ho nepotěšila. Tenhle typ holek mu svou nezodpovědností vířil krev. Přijdou si do klubu, o kterém mnohdy nic netuší, nevědí nic o nepsaných pravidlech. Bez doprovodu. Žádné ze svých holek by tohle netoleroval.

Když k Anetě tehdy přistoupil, zrovna vyjednávala s barmanem o složení svého drinku. Zapřená lokty o barovou desku, s nádherně svůdnou proláklinou mezi ňadry trvala na grapefruitovém džusu místo tradiční citronové šťávy. Její urputnost ho pobavila, takže ve chvíli, kdy k němu otočila hlavu, na jeho rtech hrál pobavený úsměv. Nikdy se neseznamoval s dívkami a ženami s úsměvem na rtech. Musel přiznat, že těch premiér právě s Anetou zažil bezpočet. A možná právě díky tomu úsměvu, tomu prvotnímu náboji mezi nimi, Aneta výrazně vybočila z řady jeho sub.

Sotva znatelně potřásl hlavou, aby se vrátil myšlenkami do galerie.

„Díky," byla jediná reakce, kterou věnoval kurátorce, a ta spokojeně odcupitala na vysokých jehlách ke skupince mužů postávajících před kolekcí fotografií v druhém rohu galerie.

Položil dlaň na Anetina bedra a vykročili směrem k dlouhé stěně, na které viselo pět velkoformátových fotografií. Adam na ně byl hrdý, ačkoli to nebyl on, kdo mačkal spoušť. Hmatatelný otisk z jeho osoby nesly fotografie pouze ve čtyřech záběrech na jeho dlaně. Nikdo nemohl poznat, komu patří, pokud si nevšiml sotva rozpoznatelné jizvy na pravém ukazováčku.

Takových detailů by si ale všímal jen hlupák, protože stěžejním motivem všech pěti záběrů byla žena stojící nyní po jeho pravém boku.