Do půlnoci

(2)

„Jaké to je, vidět se v nadživotní velikosti v galerii?" pootočil se s otázkou k Anetě.

„Určitě by to bylo příjemnější, kdybych na nich měla alespoň kousek prádla."

Znovu si uvědomil, jak propastný rozdíl je mezi její uzavřeností v počátcích jejich schůzek a dneškem, kdy mu odpovídá zcela upřímně a bez kliček. Chtěl by ji odměnit, ale jejich čas se chýlil ke konci a on jí nechtěl dávat plané naděje.

„To bys ale pak nemohla být na této výstavě," odpověděl jí pobaveně a zběžně přelétl obrazy v jeho nejbližším okolí, ze kterých na něj hleděly tváře žen, které v mnoha případech velmi důvěrně znal. Včetně zvěčněných detailů jejich těl. Jeho rukama i hernou prošla většina přítomných žen. V drtivé míře jednorázově. Neměl zájem vidět se s nimi opakovaně. Nudily ho. Byly předvídatelné.

Aneta byla celkově bílou vránou dnešní výstavy fotografií. Nikdo, vyjma právě Adama, její tělo takto důvěrně nepoznal. Když ji tenkrát našel u klubového baru, zařekl se, že ji získá a ochrání. Plán mu vyšel, do dnešního dne nebyla s žádným z dalších členů. A on zcela záměrně nevybral na výstavu ty nejdetailnější výřezy z pořízeného materiálu. Ty si nechal jen pro své soukromé účely a na výstavu poskytl sadu fotografií zachycujících sice Anetino nahé tělo, ale v decentních pozicích bez okázalých detailů.

„Vzpomínáš, kdy vznikla tahle?" bradou ukázal na druhou fotografii zleva, které teď věnoval své myšlenky.

„Samozřejmě, pamatuju si je všechny. A nejen tyto," dodala. Nepochyboval o tom. Obdivoval, jaké střípky uchovává ve své paměti, a hrozně rád by věděl, zda na tyto chvíle bude v budoucnu ještě někdy s hřejivým pocitem vzpomínat, nebo zda je po dnešním večeru v sobě uzavře a už nikdy neotevře.

Přistoupil k plátnu a zlehka přejel po drsné struktuře tkaniny, na kterou byla fotografie natištěna. V místech, kde byla zachycena smyčka provazu, vystupovala hrubá textura barvy.

Adamovi tento vjem připomněl pocity pod bříšky prstů, když v ruce držíval provaz a splétal jednotlivé uzly. Metry provazu se proměňovaly v umělecké dílo na její jemné kůži. Strávili takto dlouhé hodiny osamoceni v herně i ateliéru a ona mu pomalu rozplétala nitky svého životního příběhu. Dnes o mnoho více rozuměl tomu, proč přišla toho večera do klubu, i proč z něj odešla právě s ním. Stejně tak věděl, jak velkou tíhu zodpovědnosti na něj naložila, když ho po pár dnech požádala o uvedení mezi řádné členky klubu. Dohodli se na šesti měsících, ve kterých jí ukáže, co se od ní očekává a ona bude mít čas si své přání zodpovědně promyslet.

Bříšky prstů přejel po místech, která zachycovala Anetina zápěstí svázaná za zády a sjel až k oblině zadečku. Jak drsné bylo plátno proti její jemné kůži, kterou si dokázal pod prsty vybavit i bez reálného podnětu. Otočil se tváří k ní a zachytil její pohled na své ruce dotýkající se plátna. Adam by vsadil své boty, že uhádne, na co právě myslela. Prozradil ji jemný ruměnec ve tváři, který stěží mohla svádět na tvářenku. Vrátil se k ní, postavil se bezprostředně do její osobní zóny, a ačkoli měla boty na podpatku, musel se k ní sklonit, aby jí mohl říct těch pár slov přímo do ucha: „Vím, na co myslíš, čtu v tobě jak v otevřené knížce," ubezpečil ji a na své tváři zaznamenal její prudké zalapání po dechu. Jeho prsty se vydaly na pouť od jejího ramene přes celou paži, chladný dotek jeho manžetového knoflíčku na stříbrné košili na odhalené kůži jí způsobil další vlnu mrazivého vzrušení kolem páteře. Spočinul jí dlaní na boku a prsty roztáhl do vějíře přes levou půlku. „Myslím, že je tvá kůže dnes příliš bledá, co by se na tyto prostory slušelo." Zachvěla se.

Přes její rameno zkontroloval vývoj událostí ve výstavním sále. Prostor se plnil dalšími a dalšími lidmi a musel uznat, že aukci obrazů a fotografií členů klubu pojali hosté s nebývalou kreativitou. Mezi návštěvníky se zapojovalo čím dál více či méně obnažených dívek a žen s obojky kolem krku, zahlédl i několik mužů v pásech cudnosti. Podobně elegantních žen, avšak bez Anetiny grácie, by napočítal stěží na prstech obou svých rukou.

Do Adamova zorného pole se dostala Ester, dívka útlé, menší postavy. Když se s ní scházel, často přemýšlel, zda jí je opravdu pětadvacet, působila výrazně mladším dojmem. Dnes na sobě měla kožený obleček s odhaleným klínem a výkrojem pro svá ňadra. Na bradavkách jí visely surově vyvedené svorky. Stála bosá půl kroku za Davidem, svým aktuálním ochráncem. Alespoň tak si říkal on sám. Adam by pro něj měl zcela jiná označení. Na Esteřině pravém odhaleném ňadru zaznamenal čerstvé podlitiny a několik krvavých tenkých vláskových ranek zřejmě od biče. Tvář se mu stáhla odporem.