Dneska je víkend tak jsem si musela přispat. Vstávala jsem asi tak v deset a šla jsem na snídani kde už si povídali o tom že Stacy skončila v nemocnici. Hned jak jsem to slyšela tak jsem se jich začala ptát co jí je a proč tam je a taťka odvětil že neví, ale že se za ní můžu jít podívat a že mě tam po snídani odveze. Když to dořekl tak jsem do sebe naházela rohlík se šunkou který jsem měla ke snídani a běžela jsem do pokoje vymyslet co si mám vzít na sebe a pak do koupelny ze sebe udělat člověka. Po půl hodině přípravy zaťukal na dveře táta jestli hodlám z koupelny vyjít ještě dnes a to už jsem si jen žehlila vlasy a už jsme mohli vyrážet. Nemocnice byla od našeho domu 15 minut autem ale stejně to bylo pro mě jako 10 let. Když jsme dorazili před nemocnici už jsem letěla z auta směrem k recepci se zeptat v jakém je pokoji. Recepční mi to řekla a já už se chystala běžet za ní když v tu chvíli mě někdo chytil za mikinu a zabrzdil, byl to táta říkajícími že musím zpomalit že není žádný atlet.
Já se jen zasmála a už ho vláčela do pokoje. Vešla jsem do pokoje ve kterém měla být Stacy a málem jsem se rozbrečela když jsem jí viděla.
Někdo vešel do pokoje. Zněla překvapeně I když jsem tu holku neviděla kvůli bolestem, zasmála jsem se. Když přišla ta osoba do mého rorného pole a posadila se na židli, poznala jsem Charlie. Vypadala smutně nejspíš proto že mě vidí zmrzačenou. Po chvíli trapného tichá jsem se zeptala proč za mnou přišla a ona mě s brekem obejmula a začala říkat jak je jí to moc líto že jsem takhle skončila. Nevěděla jsem co říct a začala jsem přemýšlet co na tom mohla být její chyba.
