Ona mě obejmula zpátky a začala utěšovat a já si uvědomila co jsem udělala, zčervenala jsem jak rajče a jako srab utekla.
Ona utekla.. asi jsem si neměla namlouvat že se člověk jako já bude někomu líbit a ještě k tomu tak hezký holce. Ani jsem se nenadála a už byla večeře. Večeře v nemocnici nebyla něco co by každý miloval, ale jíst se to dalo. Dostala jsem vepřový plátek, brambory a k tomu zeleninový salát.
..... O 1TÝDEN POZDĚJI .....
Ještě nepřišla do školy, mrzí mě že jsem utekla, ale prostě jsem to nezvládla. Doufám že jí je už líp a že už jí tu brzy uvidím. Toho kluka co mě chtěl zn*silnit nevyloučily a vůbec nevím proč. Hned jak jsem přišla do školy po tom co se stalo tak na mě začali všichni koukat zkrz prsty a Jared a jeho partička kamarádů mě začali šikanovat za to co se stalo na záchodech a začali si utahovat ze mě a Stacy.
Už je to přes týden co jsem nebyla ve škole, ale díky bohu mě pustili z nemocnice domů. Už mě to tam lezlo krkem a to jejich jídlo mi přestalo chutnat. Dneska jsem měla svou první snídani po propuštění z nemocnice a měla jsem toust se šunkou a sýrem mňam. Nemůžu se už dočkat až budu zpátky ve škole a nemůžu se tomu přestat divit že se tam těším, ale chybí mi Charlie. Stále nevím proč utekla, ale furt mi hrozně moc chybí. "Mami? Kdy už budu moct do školy?" řekla jsem ale odpověď nikde. Šla jsem se kouknout kde sakra je a jediný co jsem našla byl papírek že musela do práce že jí tam potřebují a že si mám dát instantní polívku, protože příjde asi až v noci. Vzdychla jsem a šla si projít zprávy na mobilu. Den byl dlouhý a utíkal pomalu. Asi v 6 jsem si uvědomila že až se vrátím do školy tak budu muset dopisovat dost testů a tak jsem se začala učit.
Zítra píšem z fyziky a já ani nevím z čeho, pokud tenhle školní rok začne takhle blbě, tak se z roztleskáváním můžu rovnou rozloučit. Snad ten test bude abc, ale pochybuju i když by to bylo super.
Mamka mě asi tak v 1 vzbudila protože zrovna přišla z práce, tak jsem jí ještě ospalá šla pozdravit a popřát dobrou noc. Šla jsem si lehnout a jediné co se mi honilo hlavou bylo jak utekla z té nemocnice. Proč? To se mě bojí? Nebo jsem jí něco udělala? Co když mě bude nenávidět? S těmihle myšlenkami jsem zírala do stropu a představovala jsem si, co mi řekne až se vrátím do školy.
Když jsem od spolužáků zjistila s čeho píšem tak jsem se učila asi do 11ti. Snad to napíšu alespoň za 2 jinak mě rodiče zabijou.
