Bucky's doll

2. Kapitola

O 10 let později

Divka snesl slavila 15 narozeniny a místo dárků ji dnes čekal bojový výcvik, na který se vůbec netěšila. Měla radši výcvik kde může používat magii.

Po výcviku který absolvovala si šla odpočinout...

A takhle to bylo pořád do kola až do současnosti.

Výcvik, mise, vymývaní mozku, výcvik, mise... Prakticky nic jiného neznám.

Ta malá holčička jsem byla a jsem pořád já...

Jednoho dne ale udělali chybu že mě poslali na misi... Ale to předbíhám.

Ráno mě jako vždycky čeká výcvik tentokrát ve všem jak v magii tak i v boji.

Ve všem jsem si vedla dobře. Tedy alespoň podle toho co říkal můj šéf.

Chtěla jsem jít z tělocvičny rovnou do "mého pokoje", jestli se dá takhle říkat moji cele, ve které jsem v podstatě vyrostla, než na mě zavolal šéf. Já jsem se k němu otočila čelem když jsem zrovna vcházela do své cely a podívala jsem se na něj.

,, Mám pro tebe misi..." nedokončil větu protože jsem mu skočila do řeči.

,, Už předem je vše splněno." řekla jsem.

,, To jsem rád a doufám že mě nesklameš. Tvoji misí je, aby jsi mi přivedla dceru Tonyho Starka. "řekl.

,, Ano pane." řekla jsem a odešla jsem se připravit.

Šla jsem se převléct do uniformi a vzala jsem si i pár zbraní jako jsou nože a pistole.

Vyšla jsem z budovy a nasedla na motorku, na které jsem jezdila na mise.

Dojela jsem až k Avengers Tower a zaparkoval jsem motorku trochu dál od základny.

Došla jsem až k základně Avengers a čekala až se trochu více setmí.

Když byla už takova tma, že nebylo skoro vidět ani na krok, tak jsem se rozhodla že vejdu pomalu dovnitř.

Nikdo nikde a tak jsem se zeptala :
,, Pane kde je dcera Starka? " ve sluchátku mi zapraskalo a pak jsem uslyšela hlas, který říkal :,, Je ve svém pokoji a spí."

,, No dobře a kde je ten pokoj? "zeptala jsem se.

,, Musíš jít do kuchyně a z kuchyně vedou schody, půjdeš po schodech až nahoru a jsou to úplně poslední dveře v právo. A nezklam mě " řekl mi šéf do sluchátka.

,, Nebojte pane nezklamu vás. "řekla jsem a po těch slovech jsem si nasadila masku, která mi zakrývá obličej a rozpustila jsme si vlasy, takže mi padaly do obličeje a skoro jsem nic neviděla.

Šla jsem tady pomalu do chodby, která vede vedle laboratoří. Takže jsem si musela dávat pozor aby mě nikdo neviděl. Naštěstí v laboratoři nikdo nebyl a bylo tam i zhasnuto.

Šla jsem tedy dál chodbou až jsem narazila na schody, které vedli nejspíše do kuchyně, která je spojena s obývacím pokojem.

Vyšla jsem pomalu na schody a když jsem uviděla že tam nikdo není a že je zhasnuto, usoudila jsem že je bezpečné jít pro tu malou.

Bylo mi ji trochu líto. Přijde o rodiče tak malá jako kdysi já. Ale musela jsem tyhle emoce potlačit a tak jsem vyšla po schodech až do jejího pokoje.

Tu malou jsem uviděla ležet v posteli a spala.

Určitě se jí zda něco hezkého řekla jsem si pro sebe.

Chtěla jsem ji vzít, ale jak mile jsem se přiblížila k její posteli a dotkla se jí tak se mi rozplynul v rukou.

,, Co to doprde..." nedopověděla jsem větu protože po mně začali  Avengers útočit.

Já jsem s nimi bojovala, ale pak jsem je obelstila. Všechny jsem přemístila pomocí schopností do toho pokoje a začala jsem utíkat.

Vyběhla jsem z pokoje a běžela až do kuchyně podívala jsem se přes rameno jestli za mnou neběží, ale když jsem uviděla že za mnou nikdo není jen tma, tak jsem zpomalila a koukala se pořád na schody.

Potom jsem si oddychla a šla normálním krokem po zadu,ale to se mi vymstilo protože jsem do někoho narazila a ten mě chytil a spoutal.....

Zdravím vás po druhé v dnešní den. Jen jsem vám chtěla říct že ještě možná stihnu vydat třetí kapitolu ale nejsem si jistá jestli to stihnu.
Doufám že se vám první kapitola a teď už i druhá zatím líbily.

Zatím se s vámi loučí váš Kamík😁😁