Bucky's doll

3. Kapitola

,, A doprdele... "řekla jsem si pro sebe.

,, Hej lidi, " řekl muž, který mě spoutal,, mám ji. "

,, Pusť mě." řekla jsem a začala jsem se vzpírat.

,, Nech toho nebo to bude horší. "řekl mi do ucha muž, který mě stále držel.

,, Nebudu tě poslouchat." řekla jsem a pořád jsem se vzpírala.

,, Výborně." řekla plechovka.

,, Pusť mě." řekla jsem a zažila se pomocí magie dostat z pout.

,, Vem ji do meeting room." řekla plechovka.

,, Já s váma nikam nepůjdu... A pusťte mě nebo vás zabiju. "řekla jsem a šla jsem nedobrovolně se všemi do meeting room.

,, Ale, ale ty se opovažuješ ještě po tom všem nám vyhrožovat smrtí? Dovol abych se ti vysmál. "řekla plechovka.

,, Já to myslím vážně. "řekla jsem.

,, Tak určitě." řekl Hawkeye.

,, Nedráždí ji." řekla zrzka.

,, Jo poslechni ji. "řekla jsem posměšným tónem.

Pak, už po cestě do meeting room, nikdo nic neřekl.

Dovedli mě až do velké místnosti kde mě posadili na židli.

,, Nevím jak ví, ale myslím že ji musíme sundat tu masku. "řekl někdo z nich nevím kdo protože jsem koukala na svoje nohy ,aby mi neviděli do očí.

Po tom co to někdo z nich dořekl jsem se na ně podívala zabijáckým pohledem skrz řasy až mi vlasy spadly do obličeje.

,, Opovažte se." řekla jsem a dal jsem je propalovala zabijáckým pohledem.

Dál už mi nikdo nevěnoval pozornost takže šla ke mně plechovka a pokoušela se mi sundat masku.

Bohužel se mu to povedlo a jak mile jsem na sobě masku neměla jsem sklonil hlavu, tak že mi vlasy spadli do obličeje a nebylo mi vidět do obličeje.

A je to v prdeli pomyslela jsem.

,, Podívej se na nás. "řekla jedna z holek.

Já jsem se nadechla a podívala jsem se na ně tak aby mi pořádně viděli do obličeje. Znovu jsem je začala propalovat zabijáckým pohledem.

Ale to jak se na mě podívali když jsem byla bez masky... Na to nikdy nezapomenu.

Byla jsem trochu zmatená a tak jsem se ně podívala normálně.

,, Panebože proč na mě takhle zírate? "zeptala jsem se po 2 minutách zírání na sebe.

,, Víš kdo jsi?" zeptala se plechovka a otevřel masku aby mu bylo vidět do obličeje.

,, Emmm... Ne? Proč bych měla? "zeptala jsem se.

,, Víš jak se jmenuješ?" zeptala se zrzka.

,, Ne nevím a je mi to úplně jedno. Teď mě pusťte ať můžu splnit misi. "řekla jsem.

Avengers mě ignorovali a začali se bavit mezi sebou.

Já jsem využila toho že nedávají pozor a tak jsem se pomoci magie dostala z pout.

Hodila jsem je na stůl a tím jsem si získala pozornost.

,, Chci si něco ujasnit... Já teď odejdu řeknu mému šéfovi co se stalo, ale musíte mě nechat jít. "řekla jsem a zkřížila jsem ruce na hrudi.

,, Jak jsi to udělala?" zeptala se zrzka 2.

,, Pomocí magii? "řekla jsem.

,, Na tohle nemám čas musím jít za šéfem." řekla jsem a vstala že židle.

Najednou jsem ucítila ostrou bolest v rameni.

,, Co to..." nedořekla jsem protože jsem si všimla že mě někdo z Avengers zasáhl uspávací šipkou.

,, No doprd..." nedořekla jsem to a spadla jsem na zem do bezvědomí...

Ty kokos... To bude ještě zajímavé.

Moc děkuji za hezké komentáře k mojí knížce. Moc si toho vážím a taky děkuji za hvězdičky.

Teď půjdu psát ještě 4.kapitolu, ale neslibuji to že ji stihnu ještě dneska vydat.

Takže se s vámi zatím loučím

Váš Kamík😁