Z taštičky jsem vyndal chain.
Chvíli jsem byl sticha a jen se na to díval.
Podíval jsem se na ní
Š:„jestli se chceš zeptat na tohle.... Je to real“
D:„ses posrala?“
Š:„nelíbí se ti?“ ptala se sestrachem v hlase. Najednou mě popadla extrémní energie a radost. Začal jsem běhat, skákat a dělat píčoviny po celém pokoje. Šarli se začala smát tak že to nemohla zastavit. Po nějaké době jsem se trochu unavil a sedl si k ní. Položil jsem chain před sebe na postel a protřel si obličej jestli to není jen sen. Byl DOKONALÝ.
D:„vím že u dárků se na to neptá ale kolik tě to kurva stálo?“
Š:„slíbíš mi že nebudeš naštvaný?“
D:„ne“
Najednou ze sebe vydala neuvěřitelnou částku.
Š:„103k“ řekla to rychle. Je se na ní jen podíval a vykulil oči.
D:„kde si to vzala? Zbláznila ses?“
Š:„skoro 3 měsíce jsem tolik neutrácela svoji vyplatu“
D:„zlato, něco jsem ti řekl, neutracej za mě, já utrácím za tebe a tak to má být!“ zvýšil jsem trochu hlas
Š:„zlato nekřič, prosím, chtěla jsem tě udělat šťastným... povedlo se mi to, oba jsme spokojení“ jen jsem si unaveně oddychl a odešel s chainem do kuchyně.
Pohled Šarloty
Chvíli jsem jen seděla s mixem emocí v posteli a pak za ním přišla do kuchyně. Stál opřený o linku a chain ležel před ním na lince. Na sucho jsem plkla. Dominik třískl pěsti do linky.
Flash back
Malá holčička výjde z pokojíčku do kuchyně. Maminka má pořezanou ruku a nůž schová do šuplíku.
Š:„mami co se ti stalo?“
Mamka se na malou Šarlotku podívala znechuceně.
M:„můžeš zůstat v tom zasraném pokoji?! To mám kvůli tebe!“ začala křičet a ukazovat své pořezané ruce.
M:„zničila si mi život! Jen kvůli tebe teď dělám co dělám a nemůžu chodit na párty, pít, mrdat s každým jako moje kamarádky a musím se tu s tebou srát! Ty neuděláš nic! Poslala jsem tě včera do obchodu jen pro víno ať mám co pít a kde je to víno?!“ třiskla do linky stejně jako Dominik.
Š:„mami ale včera večer si byla v klubu.... byla jsem tu sama.... byla tma.... bála jsem se jít tak pozdě večer... navíc by mi to neprodali jsem-“ nestihla to doříct a maminka ji skočila do řeči.
M:„drž hubu! Si jen malý nevychovaný smrad! Nemám co kvůli tebe ani jíst, si tlustá a všechno sežereš! Včera tu bylo jídla jak nasraného!“
Za celý včerejší den to malé dítě snedlo jen jednu čínskou polívku a nemělo co jíst protože její maminka byla nakoupit naposledy měsíc spátky a skoro jediné co koupila byl alkohol.
Konec flashbacku
Na chvíli se mi zastavilo srdce. Nedokázala jsem odpovědět. Nevěděla jsem co dělat. Jen jsem nehybně stála. Začalo mi být strašné horko a při tom zima. Potila jsem se ale mrzla. Klepala se ale nemohla se hnout. Cítila jak má mokré oči od slz ale jediné na co se zmohla je mrknout. Měla sucho v krku ale polikání slin ji nepomohlo. Natahovalo jí ale zvracet nešlo. Ucítila jsem jen tvrdou zem a zeď po které se třeli mé záda. Byla jsem při vědomí ale nedokázala jsem vstát a ani nic udělat. Klepala jsem jsem se. Snažila se lapat po dechu ale nedokázala se pořádně nadechnout. Dominika jsem neviděla ale cítila jeho doteky na mé tváři.
Dominik na mě mluvil ale já jen slyšela hlas kterému nešlo rozumět. Jediné co jsem uviděla a rozpoznala byl inhalátor. Dominik mi ho podával. Chtěla jsem si ho vzít ale nedokázala ho chytnout klepoucími ruky. Dominik mi ho dal k obličeji a do pusy. Snažila jsem se ho zmáčknout ale neměla jsem sílu. Nik to zmáčkl a já se nadechla. Opakoval to tak asi třikrát a já se začala vracet do reality. Dychala co nejvíc to šlo. Opřela jsem se o zeď a Dominik mě hladil ve vlasech. Stále jsem se klepala ale dokázala jsem vnímat.
Š:„D-D-D-Dom-Dom“
D:„ano? Jsem tu s tebou, v klidu, dychej hlavně zlato. Prosím dychej“
Š:„V-v-vod-d-du p-pro-s-pros“ Dominik hned vstal a nalil do skleničky vodu. Podal mi to a já se klepáním polila. Dominik chytil skleničku a přiložil mi ji k ústům. Polikala jsem průhlednou tekutinu. Dominik pak odložil skleničku a odnesl mě do postele. Objímal mě a já byla skrčená do klubíčka.
Slyšela jsem jen jeho ubrečený a ustaraný hlas.
D:„dýchej, prosím dýchej, si šikovná, jde ti to, hlavně nepřestávej dýchat zlato, jsem tu pro tebe, nic se ti nestane když si semnou“ objímal mě a já už začínala dýchat, vnímat normálně. Už jsem se neklepala. Posadila jsem se a Dominik si mě přitiskl k sobě.
D:„pane bože děkuju, měl jsem takový strach zlato“ líbal mě do vlasů.
Š:„jak dlouho?“
D:„co? Um jo..... tři..... skoro čtyři.... hodiny“
Š:„Domi zhoršuje se to.....“
D:„měl jsem strach že už to nedáš... slibuju ti že hned jak se vrátíme zařídím ti psychology, doktory a všechno co to jen půjde. Hlavně to nevzdávej prosím“
Mám záchvaty kvůli svému dětství. Doktoři mi říkají že kvůli tomu můžu nejspíš zemřít. Neděje se to tak často takže není jak to úplně vyřešit, maximálně zmírnit ale to v mojem případě nejspíš nepůjde.
Š:„Domi, mám všechno, víš že to nejde vyřešit....“objímal mě a já se jen bála toho co přijde příště.
Domča odešel a pak se vrátil.
Podal mi hrst prášku. Podívala jsem se i do jeho dlaně. Držel a pár prášku víc.
Š:„co to je?“
D:„máš to na to uklidnění, snížení tlaku a cukru a prostě ty prášky co po tom máš brát, spolkni je prosím.... nechci se kvůli tomuhle zase hádat“ bez jediného slova jsem je spolkla a zapila vodou.
Š:„a to co máš ty?“
D:„ale.... nic....“ položil je na stolek.
Š:„Domi slib mi něco“
D:„hm?“
Š:„ať se mi stane cokoliv.... neuděláš si nic a budeš žít i za mě“ chvíli byl zticha a pak přikývl.
D:„slibuju“ lehl si a já na něj. Prášky začali fungovat a já se cítila extrémně uvolněně. Přišlo mi že jsem v ráji.
Autor:
Už se blížíme ke konci takže se chci omluvit za všechny chyby a věci co nedávají smysl. Doufám že se vám příběh líbí. Momentálně už je vydána první stránka, nového příběhu o Nikovi, na mém účtu. Takže budu ráda když si ho přečtete.
